(9.50 hodin)
(pokračuje Payne)
Pokusím se to doložit. Podle definice, kterou navrhuje školský výbor, katolická církev by nebyla církví. Definice, jak to výbor definuje, je "dobrovolné společenství osob". Problém je, že katolická církev není korporace, není sdružením osob - je mezinárodním subjektem, registrovaným mezinárodně pod značkou Vatikán, která má expozituru u nás, a není společenstvím osob. Katoličtí věřící nejsou podstatou katolické církve. Podstata katolické církve se odvozuje od mezinárodní subjektivity. To znamená, jestliže výbor říká, že církev je dobrovolné společenství osob, vylučuje katolickou církev z definice podle tohoto zákona, protože katolická církev je odvozována od kléru, který má pověření od svého ústředí ve Vatikánu, a není založena na korporativním charakteru, to znamená, že věřící by si volili své duchovní. Tak to není a autorita katolické církve se neodvozuje od věřících.
Zároveň uvedu jiný příklad, jaký subjekt tato definice vylučuje. Existuje - zatím ne u nás, ale to je dáno řekněme televizní radou - něco, čemu se říká "TV church", televizní církev. Ti lidé se nikdy nesešli. Podle definice výboru se říká, že je podmínkou pro registraci církve, že tam musí být zejména s vyznáváním víry spojené shromažďování. Lidé v televizní církvi se nikdy nesešli. Nikdy. Oni se každou neděli dívají na bohoslužebné obřady v televizi, platí ze svého konta určité poplatky na televizní církev. Ta televize nemá žádnou strukturu, nemá žádné představitele, přesto je právnickou osobou, má jakýsi televizní štáb, který programy připravuje. Jinak nemá žádnou jinou podstatu věci. Ti lidé dělají obrovské dobročinné skutky. Z peněz, které vyberou, postaví školy, nemocnice apod., ale nikdy se neshromáždili. Nemají žádné vnitřní předpisy. Nemají žádnou vnitřní strukturu. Přesto je to regulérně registrovaná církev ve Spojených státech a v mnoha dalších zemích.
Nevím, proč výbor chce takovouto instituci, která by u nás mohla vzniknout - a nepochybně, jakmile bude existovat více televizních kanálů a jakmile to přestane cenzurovat televizní rada, která je výhradně orientovaná na naše tradiční církve, bezesporu takový subjekt vznikne, protože to je velmi bohulibá činnost. I televize může sloužit ke sdílení náboženských myšlenek. Tak to je další případ, kde tato definice naprosto selhává a je nepoužitelná.
Uvedu příklad obrácený a odvolám se v této situaci na přednášky, které jsem absolvoval na teologické fakultě u profesora Helera. Musím s vděčností říci, že v dobách totality mně umožnil navštěvovat tyto přednášky vlastně ilegálně. V jeho přednáškách - ale najdeme to i v jeho knížkách, najdeme to v teoretických knížkách o religionistice - slovo "bůh" není atributem církve. To znamená, že existují určité myšlenkové, kulturní směry, které splňují z hlediska religionistiky všechny parametry náboženství, ale nehovoří o bohu.
Uvedu příklad. Sdružení osob Planeta NOVA má téměř všechny prvky náboženské společnosti. Má tam duchovní službu, kdy ředitel Planety NOVA každou neděli promlouvá ke svým věřícím a odpovídá na jejich věroučné dotazy, jak mají vidět svět, pokouší se poskytovat - to je jedna ze základních definicí církve nebo náboženství - odpovědi na základní existenciální otázky člověka, a to jsou ty telefonické dotazy, které tam zaznívají, a odpovědi, které jsou poskytovány. Je to společenství osob, které vyznává určité hodnoty, určitou kulturu a má pravidelné obřady. Ti lidé se každý večer usadí před televizní obrazovkou a uctívají určité hodnoty. To znamená, že definice, kterou výbor navrhuje, zahrnuje i Planetu NOVA do kategorie náboženských společností.
Uvedu další příklad. Tradičně existují církve, které mají korporativní charakter, ale existují církve, které mají také nadační charakter. Byli určití zámožní lidé, kteří ve svém soukromém domě zřídili kapli. Ve své závěti odkázali tuto kapli svému účelu a řekli, že tato kaple má sloužit tomu, aby se tam vyznávaly tyto myšlenky, toto učení, které je popsáno v nějaké knize. Prostě ta věc je odkázána svému účelu. Podstatou takové církve není žádný člověk. Podstatou takové církve je jmění. Definice, kterou zde výbor předkládá, vylučuje, aby u nás existovaly církve nadačního charakteru.
Znamená to také, že víceméně vylučuje, abychom z hlediska majetkového uspořádání vůbec uvažovali o alternativě, že stavby, které slouží církevním účelům, v některých případech mohou být určeny, aby sloužily svému účelu, konání určité bohoslužby, a nemusí být jejich podstatou žádné společenství.
Zejména pravoslavná církev říká, že kult liturgie má smysl sám o sobě, je to služba bohu, nikoliv lidem. Pravoslavná liturgie se koná, i když nepřijde žádný věřící. Tam se nemusí sejít vůbec nikdo, přesto se koná liturgie. To znamená, že i pravoslavná církev by touto definicí byla postižena.
Definice říká, že každá církev musí mít svoji strukturu. Jestliže se někdo s odvoláním na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní dokumenty rozhodne založit církev, má tři spoluvyznavače - a já říkám, že i Ježíš říká, "kdekoli se sejdou dva nebo tři v mém jménu, já jsem s nimi" - tito tři lidé se začnou scházet. Nemají žádnou strukturu, žádné orgány, chtějí se zaregistrovat, ale zákon jim to zakazuje. Zakazuje, jestliže odhalí novou dimenzi transcendenta, aby o tom informovali ostatní, aby měli právní statut, aby mohli získávat další příznivce, už z hlediska toho mohli vybírat členské příspěvky jako právnická osoba. Zákon jim zakazuje takovouto iniciativu, ačkoliv Listina základních práv a svobod to garantuje jako svobodu - že i tři lidé si mohou založit svoji církev - tak tato definice jim to zakazuje, protože ve třech lidech nevytvoříte strukturu. Ti lidé nepotřebují žádné vnitřní předpisy, znají se všichni navzájem. Křesťanská církev byla založena dvanácti apoštoly, kteří také neměli žádné vnitřní předpisy. Měli nějaké zvyklosti, znali se každý s každým.
Ale definice, kterou uvádí výbor ve svém usnesení hned na začátku - že církví je dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou a orgány, vnitřními předpisy - není pravda. Taková definice církve je nepřijatelná.
Uvedu další. Otázka shromažďování. Už jsem uvedl, že existují církve, které se nescházejí a nemusí se scházet. Mohou komunikovat jiným způsobem. Shromažďování je sice tradiční formou působení různých náboženských společenství, ale není to rozhodující kritérium, na kterém můžeme postavit definici. Jsou církve, které se nemusejí scházet. Kromě toho existují některé náboženské tradice eremitů, poustevníků, kteří se také nescházejí. Oni prostě žijí na různých místech, žijí poustevnickým životem, ale v životě se nesejdou. Oni se zavážou ke slibu mlčení - nemohou spolu ani hovořit. Oni prostě žijí osamoceně svým náboženským životem, patří ke stejné duchovní tradici, ale nemusí se scházet. Nemusí konat žádné bohoslužby, oni se mohou modlit zcela samostatně, zcela samostatně meditovat.
Definice, kterou nám zde výbor nabízí, je opět nedostatečná. Zároveň říká, že povinností církve je vyučování. Není to pravda. Vyučování je součástí tradičních církví, které neumějí nic jiného. Ty probuzenecké církve, často jsou to letniční hnutí, jsou založené na pastoraci a misii. Tam žádné vyučování není. Oni nechtějí vyučovat, nepotřebují vyučovat. To potřebují jen klasické církve.
Jestliže dáme do definice zákona, že podmínkou registrace je vyučování, podmínkou definice církve, kterou si úředník musí odškrtnout, v tom okamžiku vylučujeme všechny sekty, právě ty, které by měl stát zájem registrovat, o kterých má zájem se něco dovědět, z působnosti tohoto zákona.
Dále je to duchovní služba. Jsou církve, které vůbec nemají žádnou duchovní službu. Pokud je mi známo, v islámu žádní duchovní neexistují. Islám u nás existuje sto let a v islámu neexistuje statut duchovního. To znamená, že nemůže být poskytována duchovní služba v tomto smyslu. Opět tato definice církve principiálně znemožňuje muslimům, aby se u nás zaregistrovali jako církev.
***