(9.40 hodin)
(pokračuje Recman)
Jejich loňské snížení o 5,5 mld. korun je zatím jen důsledek opoždění privatizačního procesu. Růst výdajů veřejných rozpočtů o 7 % se nevymyká z dosavadního vývoje. Chci připomenout, že v roce 1998 dosáhl úrovně 7,5 %, v roce 1999 6,7 %. Vnitřně je výrazně strukturován. Zatímco byly limitovány a minimálně vzrostly neinvestiční výdaje, především platy zaměstnanců o 1 %, a pojistné placené zaměstnavateli stagnovalo, zvýšily se výdaje spojené s úhradou neúspěšné privatizace, a to dotace finančním institucím. Zde je přírůstek 53,2 %, v absolutní částce je to 25,8 mld. korun. Je to např. úhrada ztrát Konsolidační banky a k financování transformačních institucí.
Transfery obyvatelstvu zahrnující kritizované mandatorní výdaje měly obvyklou dynamiku. Z hlediska časového vývoje v roce 1998 to bylo 8,9 %, v roce 1999 7,4 % a v roce 2000 10,8 %. Takže klesající přebytek salda běžných příjmů a výdajů ve stále menším rozsahu kryl jejich narůstající pasivní saldo, které dosáhlo minus 100,5 mld. korun.
Domnívám se, že koncepční řešení sledující vyrovnanost veřejných rozpočtů je nutno založit na prioritě posilování jejich příjmové strany. To je možné dosáhnout jedině na základě růstu objemu daňových příjmů. Současně je třeba pokračovat v únosné restrikci výdajů zaměřené na státní správu a na snižování objemu kapitálových výdajů při soustředění vynakládaných prostředků na investice s nejvyšším společenským efektem.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím vás, pane kolego, můžete přestat telefonovat ve sněmovně? Mohl byste vyjít za dveře sněmovny?
Poslanec Svatomír Recman: Vážené kolegyně a kolegové, nyní bych přešel - a to budu podstatně stručnější - k části 3 svého vystoupení, která se dotýká výsledků hospodaření státního rozpočtu České republiky, jak byl prezentován ve svazku C.
Za prvé - překročení rozpočtového schodku a způsob jeho úhrady. Státní rozpočet na rok 2000 byl schválen Poslaneckou sněmovnou až v jeho třetí verzi, ve které vláda odstoupila od některých svých programových záměrů. V průběhu jeho přípravy výše příjmů mírně kolísala, přičemž se postupně zvyšovala navrhovaná výše daňových odvodů a klesaly očekávané příjmy z dotací. Objem navrhovaných výdajů se postupně snižoval o téměř 4,68 mld. korun, přičemž téměř celé snížení bylo promítnuto do sociálních dávek, které byly sníženy o 4,76 mld. korun. Schválený schodek byl po těchto změnách o 4,6 mld. korun nižší než původně navržený.
Změny v průběhu roku vedly ke zvýšení příjmů i výdajů, jak se uvádí ve zprávě, o 9,34 mld. korun, takže výše schodku zůstala nezměněna. Úpravy se odvíjely od výdajové části, do které se promítala rozhodnutí Poslanecké sněmovny nebo vlády. Týkaly se zejména zvýšení výdajů na uspokojení restitučních nároků o 2,2 mld. korun, na úhradu povodňových škod z let 1997 a 1998 o 1,2 mld. korun, škod zemědělských subjektů postižených suchem o 0,7 mld. korun a dalších požadavků na financování kosovské krize ve výši 600 mil. korun a posílení sociálních dávek poskytovaných územními orgány o 2,1 mld. korun. Přitom jejich krytí slibovanými zvýšenými příjmy se ukázalo jako nereálné. Ty se v konečném rozsahu propadly proti upravenému rozpočtu o téměř 15,3 mld. korun a výdaje o 4,4 mld. korun. Schodek upraveného rozpočtu tak byl překročen o 10,9 mld. korun.
Ze srovnání variant státního rozpočtu vyplývá, že nejméně reálná byla ta poslední, schválená jako kompromis stran opoziční smlouvy. Z hlediska příjmů se dosažené skutečnosti nejvíce blížila varianta dvě, z hlediska výdajů varianta prvá.
Schodek státního rozpočtu, který byl příčinou sporu i mezi jednotlivými parlamentními stranami a který byl ve schváleném rozpočtu maximálně potlačen, byl ve skutečnosti před uplatňovanou regulaci výdajů výrazně překročen. Potvrdilo se, že řešení problému státního rozpočtu musí vycházet z rozboru ekonomických procesů, a nikoliv z ideologických pouček a zákulisních dohod. To by mělo varovat vládu i před prosazováním navrženého postupu při vypořádání schodku státního závěrečného účtu, a to snížením schváleného schodku na letošní rok.
Část dvě - daňové příjmy. Vývoj rozpočtovaných příjmů závisí na příjmech daňových, to znamená mám na mysli zejména daně, poplatky a pojistné. Ty v roce 2000 zajistily 88,2 % příjmů veřejných rozpočtů, z toho ve státním rozpočtu dokonce plných 95,4 %. Je to prezentováno ve svazku C na str. 11 až 44. Z větší části, tj. z 57,5 %, zajistily rozpočtové příjmy odvody daní a poplatků a zbývajících 37,9 % zajistilo pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti.
V posledních letech úloha daní a poplatků na celkových daňových příjmech klesala a úloha pojistného rostla. Daňové zatížení měřené podílem celkových daňových příjmů odvedených do státního rozpočtu na hrubém domácím produktu v běžných cenách mělo, pokud dynamika HDP přesáhla 4 %, klesající tendenci. V důsledku změn v rozdělování daní mezi jednotlivými rozpočty se snižoval podíl daní odváděných do státního rozpočtu, stagnoval podíl daní odváděných do rozpočtů okresů a stoupal podíl daní odváděných do rozpočtů obcí.
Nižší dynamika daní a poplatků než HDP je výsledkem celkového daňového systému. Téměř dvě třetiny daňového výnosu jsou kryty odvody DPH, jejichž sazby jsou stabilní, u spotřební daně dokonce došlo ke snížení některých sazeb a poskytování výjimek z odvodových povinností. Odstranění systémových nedostatků je pro zvýšení daňových výnosů důležitější, ale nesmí se zapomínat ani na zlepšení výběru daní. Potvrzují to údaje o vývoji daňových nedoplatků, které ukazují, že se od roku 1997 situace zlepšuje, jak naznačuje i zpráva vlády ve svazku C na str. 29, 33, 34, ve svazku E je to prezentováno v tabulkách 18a a 17b.
Zvýšení daňových výnosů tak bude záležitostí úpravy celého daňového systému, ve kterém musí dojít ke zvýraznění úlohy progresivního zdanění příjmů a k nové úpravě majetkových daní. Podněty k tomuto může poskytnout daňový systém Evropské unie, kde v některých státech existuje vyšší daňové zatížení, než je současně v České republice.
Část tři - sociální výdaje. V rozpočtových výdajích mají největší podíl neinvestiční transfery obyvatelstvu - svazek C, str. 46 až 56, zahrnující různé druhy sociálních výdajů, z nichž největší část připadá na důchody. Vláda převzala argumentaci liberálních ekonomů a útočí na tyto výdaje buď přímo nepravdivým tvrzením, že starobní důchody ohrožují rozpočtovou stabilitu, nebo že výdaje na důchody a nemocenské pojištění jsou hlavním viníkem překročení rozpočtových schodků a omezují prostor pro provádění fiskální politiky, tak jak to uvádí vláda ve svazku B str. 30 a 59, anebo útočí nepřímo zdůrazňováním vysoké dynamiky na nemocenské, důchody a schodkovost systému důchodového pojištění. Zde uvedu svazek C str. 44 a 161.
K této argumentaci, která podporuje dlouhotrvající útoky na celý systém sociálního zabezpečení, je nutno uvést, že např. výdaje na důchody v roce 2000 vzrostly o 5,1 %, absolutně o 9 mld. korun, tj. pomaleji než celkové výdaje státního rozpočtu, které rostly o 5,9 %.
***