(9.30 hodin)
(pokračuje Recman)
Zatímco deflátor HDP za posledních pět let vzrostl o 33 %, deflátor dovozu zboží se ve stejném období zvýšil jen o 12 %, z toho v roce 2000 téměř o polovinu, tzn. o 5,9 %.
Další ekonomický vývoj bude ovlivňovat růst cen výrobků, který předstihl růst spotřebitelských cen. Bude v letošním i v příštím roce nezávisle na vývoji poptávky obyvatel vytvářet tlak na další růst cen spotřebního zboží, protože ceny zemědělské produkce dlouhodobě zaostaly za vývojem cen vstupu do zemědělství, konkrétně nafta, hnojiva a strojní systémy, a při očekávaném zvýšení poptávky po potravinách bude tlak na růst cen u potravin silnější než u průmyslových výrobků. Ve většině ostatních odvětví výroby a služeb se růst cen v minulém roce pohyboval kolem 5 % a stejná tendence se projevuje i v letošním prvém čtvrtletí. I jejich ceny proto budou přinejmenším tlačit na zvýšení míry inflace.
V dosavadním růstu cen výrobků se z obecného trendu v posledních dvou letech vymykají ceny služeb peněžnictví. Po koncentraci peněžních ústavů do malého počtu silných společností se oslabilo konkurenční prostředí a nabídka služeb je spojena s výrazným růstem jejich cen. Ty vzrostly v roce 1999 o 10,3 %, v roce 2000 o 20,5 % a tuto dynamiku růstu si udržují i v prvém čtvrtletí letošního roku.
Co říci závěrem k cenovému vývoji? I v letošním roce je nutné počítat s tím, že míra inflace bude ještě dále stoupat. Její výše 4,7 %, s kterou počítala prognóza Ministerstva financí při sestavování státního rozpočtu na letošní rok, je reálná. Omezí však poptávku a je možné pochybovat o udržení dynamiky HDP na úrovni 3 % a vyšší, jak to předpokládá vláda.
Šestý bod - platební bilance. Přebytek platební bilance zajišťoval v roce 2000 klidný vývoj na úseku devizového hospodářství. Stabilní kurs koruny vůči euru a kolísání vůči americkým dolarům bylo způsobeno výkyvy kursu české koruny vůči euru, umožnilo tak posílení devizových rezerv o 31,6 mld. Kč. Tato skutečnost ovlivnila předloženou zprávu - mám teď na mysli hodnocení na stranách 35 až 42, která nedoceňuje existující rizika vyplývající z hrozícího přenesení vnitřní ekonomické nerovnováhy do platebních vztahů.
Zatemnění reálných vztahů napomáhá i to, že ve zprávě chybí souhrnné zachycení základních údajů platební bilance ve formě zjednodušené tabulky ukazující zhoršený vývoj v posledních letech a že není upozorněno na hrozící schodkovost platební bilance po snížení přílivu zahraničního kapitálu. Rychle rostoucí schodek obchodní bilance z 65,8 mld. Kč v roce 1999 na 126,8 mld. Kč v loňském roce lze vysvětlit růstem dovozních cen energetických surovin. Obchody řazené v mezinárodní klasifikaci zboží do třídy minerální paliva, mazadla a příbuzné minerály byly v roce 2000 schodkové ve výši 85,7 mld Kč. Srovnejme tento údaj se schodkem státního rozpočtu.
Vysoké dovozy ceny zemního plynu a ropy budou ovlivňovat výdaje na dovozy především z Ruska i v příštích letech, ale zdroje na jejich úhradu nebude možné dostatečně rychle mobilizovat. Brání tomu jak nadměrná fixovanost vývozu na státy s vyspělou ekonomikou, ve kterých nastupuje zpomalení hospodářského růstu, tak i vývoj prodejních cen. Zanedbání obchodu z rozvojovými zeměmi a zeměmi s tranzitivní ekonomikou je dlouhodobá záležitost a snaha vlády z posledního období vytvořit podmínky pro šíření vývozu do těchto teritorií se ve výsledcích nemůže v krátké době projevit.
Dopad schodku v obchodní bilanci byl v minulém roce částečně zmírněn lepšími výsledky v bilanci služeb, přírůstek 15,8 mld. Kč proti roku 1999, i v bilanci výnosů, plus 14,7 mld. Kč. S opakováním takových přírůstků však nelze počítat. Deficit obchodní bilance byl v minulém roce vyrovnán vysokým přebytkem na finančním účtu, a to díky přílivu přímých zahraničních investic. Ani tento vývoj není v dosažené výši do budoucna zajištěn, protože závisí zejména na rozsahu majetku prodávaného zahraničním investorům a jen částečně na vkladech do již existujícího majetku ve vlastnictví zahraničních majitelů. Je zapotřebí počítat s tím, že privatizace majetku do rukou zahraničních zájemců bude ukončena převážně v letošním, částečně pak v příštím roce, tzn. do parlamentních voleb, a po vyschnutí tohoto zdroje se výsledky platební bilance podle mého názoru - a názoru našich expertů - podstatně zhorší.
Jaký učinit závěr v této části? Protože dle ocenění České národní banky vložili zahraniční investoři své vklady především do služeb bankovnictví, obchodu, nemovitostí a automobilového průmyslu, je nutné budoucí přínos jejich vstupu vidět především ve zlepšení finančních a nefinančních služeb. Jejich vliv na růst hmotného vývozu je nutno ocenit proto velmi střízlivě. Spíše lze počítat s přesuny zisku podniků v zahraničním vlastnictví do zahraničních centrál. Výsledky platební bilance se budou zhoršovat a současný přebytek se změní ve schodek.
Za sedmé - veřejné rozpočty a veřejný dluh. V roce 2000 došlo k podstatnému zvýšení schodkovosti veřejných rozpočtů a nárůstu veřejného dluhu, tak jak je prezentován na stranách 55 až 65 předložené zprávy. I přes toto zhoršení je výše zadlužení v relaci k hrubému domácímu produktu nižší než v řadě členských zemí Evropské unie. Podíl konsolidovaného hrubého veřejného dluhu na HDP dosáhl 17,3 %, což je hluboko pod maastrichtským kritériem, které je stanoveno na úroveň 60 %, a podíl schodku státního rozpočtu dosáhl 2,4 %, přičemž limit maastrichtských kritérií je na úrovni 3 %.
Rizikovost rozpočtového schodku má dlouhodobé příčiny, které hrozí dalším zvyšováním schodku. Neúspěšná privatizace státního majetku ohrožuje daňové výnosy. Převod vlastnictví do rukou zahraničních společností usnadňuje skrytý převod nezdaněných zisků do zahraničí a slabiny právního řádu ztěžují vymáhatelnost závazků nových vlastníků. Navíc současná vláda přebírá závazky privatizovaných podniků a společností. Tím zvyšuje veřejný dluh a do budoucna zatěžuje výdajovou stránku rozpočtu. Tyto skutečnosti zpráva vlády opomíjí a místo jejich rozboru účelově na straně 59 opakuje klišé "o nezdravé tendenci růstu mandatorních výdajů, které mají na hospodaření veřejných rozpočtů značně negativní dopad, neboť tyto výdaje vytěsňují ostatní výdaje a omezují prostor pro provádění fiskální politiky". Konec citátu.
Při hodnocení vývoje veřejných rozpočtů je nutné vzít v úvahu, že došlo ke stagnaci příjmů a zachovala se obvyklá dynamika výdajů. Příjmy veřejných rozpočtů se po očištění od vlivů rostoucích čistých půjček zvýšily pouze o 0,4 %, a to za situace, kdy se inflační vývoj zrychlil. Znamená to, že reálná hodnota rozpočtových příjmů se snížila.
Hlavní úlohu ve stagnaci nominálních příjmů veřejných rozpočtů hrál pokles kapitálových příjmů. Dynamika daňových příjmů sice postupně klesá, přesto v minulém roce odpovídala růstu HDP. Přes celkový růst daní se snížily výnosy spotřebních daní o 2,2 mld. Kč a majetkových daní o 700 mil. Kč. Propad investičních příjmů územních rozpočtů o 17,6 mld. Kč je důsledkem ukončeného rozprodeje hlasovacích práv v distribučních společnostech a signalizuje, s čím je nutno v dalších letech počítat i u příjmů státního rozpočtu z privatizace.
***