(9.50 hodin)
(pokračuje Recman)
Jejich podíl na rozpočtových výdajích jako jediný ze skupiny sociálních výdajů mírně klesl. Přitom je v těchto výdajích obsaženo i prosincové zvýšení důchodů, provedené v důsledku rychlejšího růstu inflace, se kterým se v původním rozpočtu nepočítalo, a růst počtu vyplacených důchodů, vyvolaný předčasnými odchody do důchodu, který snížil požadavky určené na výdaje pro politiku zaměstnanosti.
Při nepopíratelné potřebě řešit schodek v systému důchodového pojištění na úrovni 19,7 mld. Kč je nutné vidět, že v roce 2000 se zvýšil jen o 213 mil. Kč, to znamená o 1,1 %, zatímco schodek státního rozpočtu vzrostl o 55,5 %. Růst rozpočtového schodku byl důsledkem hospodářské politiky založené v počátcích transformace ekonomiky, která omezila zdroje rozpočtových příjmů a s jejímiž důsledky se dnes vláda není schopna vyrovnat.
Rovněž nejvyšší dynamiku ve výdajích státního rozpočtu na sociální dávky měl růst nemocenského o 43,6 %, schválený Poslaneckou sněmovnou. Nová výše dávek vyvolala růst "nemocnosti" v nižší a střední příjmové skupině. Rychle rostly výdaje na ostatní sociální dávky, na ošetřování člena rodiny, na peněžitou pomoc v mateřství a těhotenství, na zvýšení důchodů pro bezmocnost a na dávky příslušníků ozbrojených sil po skončení služebního poměru, které se zvýšily o 21,2 %.
Je zde možné uvést rovněž výdaje na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti, které vzrostly o 12 %, a jejich růst přispěl ke snižování nezaměstnanosti.
Chci ještě vzpomenout výdaje územních rozpočtů na dávky sociální péče, které se zvýšily o 21,7 %.
Co říci závěrem k této kapitolce? Dosavadní zaměření sociální politiky státu dokázalo přes narůstající příjmovou diferenciaci vznik skupiny dlouhodobě nezaměstnaných osob a nárůst počtu osob žijících s příjmy pod životním minimem. Má-li vláda udržet sociální smír, nemůže hledat těžiště opatření k vyrovnanosti veřejných rozpočtů v restrikci sociálních výdajů, jak by vyplývalo z hodnocení obsaženého v předložené zprávě.
Za čtvrté - výdaje na státní správu. Výdaje na jednotlivé články státní správy jsou v delší časové řadě obtížně srovnatelné, protože dochází k častým přesunům mezi resorty, ústředně řízenými rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi. Přesto lze jednoznačně konstatovat, že v ústředně řízené státní správě dochází k trvalému nárůstu výdajů na její činnost a přes vytváření počítačových sítí i ke zvyšování počtu pracovníků. Národ sice vymírá, ale úředníci se množí.
Pro činnost současné vlády je charakteristické vytváření nových ústředních orgánů. Od roku 1998 byly do rozpočtových kapitol nově zařazeny Národní bezpečnostní úřad, Kancelář veřejného ochránce práv, Český telekomunikační úřad, Úřad pro státní informační systém, Úřad pro ochranu osobních údajů a Komise pro cenné papíry. Na jejich činnost se v letošním roce vynakládá ze státního rozpočtu 1187 mil. Kč, v tom na platy zaměstnanců a ostatní platby za provedené práce 276 mil. Kč. Přitom výdaje ministerstev dále rostly.
Souhrnné hodnocení výdajů na veřejnou spotřebu, v tom zvláště na státní správu, je mimo pozornost zprávy, která je v této části zvláště povrchní. Zabývá se sice podrobným vyúčtováním drobných položek, sledováním nově systemizovaných míst a porovnáním dílčích ročních limitů zaměstnanosti a objemu platů, ale unikají celkové souvislosti.
Souhrnné výdaje na státní správu vzrostly za současné vlády, to je v letech 1999 a 2000, o 18,2 %. Tyto výdaje zahrnují činnost ústředních orgánů a jejich podřízených složek, jako jsou např. finanční úřady, celní orgány, úřady práce, školské úřady, veterinární správa, správa sociálního zabezpečení, vojenské správy a velitelství, policejní složky, soudy, státní zastupitelství, zahraniční zastupitelské orgány a další složky. Celkem jde o 156 tisíc zaměstnanců a celkové výdaje na jejich činnost dosáhly 76,6 mld. Kč.
Dynamika výdajů na státní správu v uvedeném dvouletém období předstihla dynamiku růstu hrubého domácího produktu v běžných cenách i celkových výdajů státního rozpočtu. Srovnání s růstem míry inflace za toto období - růst o 6,1 - ukazuje, že došlo ke značnému růstu reálné spotřeby v této oblasti. Rostla rychleji než kritizované sociální dávky o 15,4 %, z toho výdaje na důchody o 12,5 %. Podíl výdajů na státní správu na státním rozpočtu vzrostl z 11,4 % v roce 1998 na 12,1 % v roce 2000 a je třeba posoudit, zda je takovýto vývoj skutečně účelný.
Jaký učinit závěr k této kapitolce? Především jsem přesvědčen, že je třeba vytvořit na Ministerstvu financí podmínky pro zlepšení koncepční činnosti odpovídající za přípravu státního rozpočtu na úseku státní správy, zajistit odstranění duplicit činnosti mezi centrálními orgány a podřízenými složkami, zvýšení výkonnosti řízení aparátu na všech stupních.
Vážené kolegyně a kolegové, pomalu spěji k závěru svého vystoupení. Věnoval bych se nyní poslední části 4 - vývoj státních finančních aktiv a pasiv. Tady chci připomenout, že státní dluh České republiky se řadu let urychleně zvyšuje. Uvedu jen několik čísel. V roce 1996 státní dluh dosáhl objemu 161,6 mld. Kč a v roce 2000 již 289,3 mld. Kč. Přitom řetězový index růstu, pokud vezmeme rok 1996 jako 100 %, dosáhl v roce 1997 107,1 a v roce 2000 již indexu 179. Rovněž výrazně vzrost podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu v procentech, a to z 9,9 % v roce 1996 na 15,1 % v roce 2000.
I když momentální výše státního dluhu je únosná, varující je jeho narůstající dynamika a chybějící reálný program k zastavení a poté snižování ročních schodků. Rostoucí schodky byly zatím bez problémů kryty emisemi státních střednědobých dluhopisů, jejichž nákupu dávaly komerční banky přednost před poskytováním úvěrů podnikové sféře. Ministerstvo financí přešlo v minulém roce k postupnému prodlužování jejich splatnosti až na deset let, což mu má ulehčit jejich splácení.
Ve druhé polovině minulého roku se zvýšil roční úrokový výnos dluhopisů, přesto se začal objevovat trend snižování původního vysokého převisu poptávky před nabídkou. Rizika nerovnovážné ekonomiky ukazuje názorněji vývoj objemu státních střednědobých dluhopisů než rostoucí rozpočtové schodky a signalizuje i budoucí náročnost obsluhy státního dluhu.
Objem střednědobých dluhopisů v oběhu se v průběhu roku zvýšil o 62,4 mld. Kč, to znamená o plných 30 %, a dosáhl 269,6 mld. Kč. Přiblížil se tak 93 % celkového objemu státního dluhu, a objem střednědobého dluhu dokonce překročil o 12 %.
Příznivě je možné hodnotit skutečnost, že zahraniční střednědobý dluh stále klesá. Naproti tomu je rizikové, že civilní pohledávky v nekonvertibilních měnách a vládní pohledávky z obchodu se speciálním zbožím - mám na mysli zejména s rozvojovými zeměmi - nejsou spláceny a rostou jednak v důsledku připisování úroků, jednak v důsledku kursových změn. V této souvislosti by bylo třeba blíže vyjasnit obsah uzavřených smluv o deblokaci pohledávek České republiky zejména vůči Ruské federaci.
***