(9.20 hodin)
(pokračuje Recman)
Pro domácnosti s nízkými příjmy a bydlící v nájemních bytech to znamená pokles nebo v lepším případě stagnaci jejich reálné spotřeby.
Z hlediska odvětvové struktury se na obnovení růstu hrubého domácího produktu v roce 2001 podílel především průmysl, komerční služby odvětví zahrnující obchod, opravy, pohostinství a ubytování a z odvětví dopravy a spojů rychlý růst spojových služeb. Naproti tomu se snížil výkon v zemědělství, stavebnictví a finančního zprostředkování poskytovaného bankovním sektorem a investičními fondy. V porovnání s posledním předkrizovým rokem 1996 nelze přehlédnout, že trvale klesal výkon stavebnictví a v minulém roce dosáhl pouze 2/3 předkrizové úrovně. Nadále trvá krize malých stavebních firem zaměřených na údržbu a opravy, realizace větších stavebních zakázek financovaných především státem nebo zahraničními investory nepostačuje zatím ke krytí stabilizace tohoto odvětví.
V důsledku pokračující restriktivní mzdové politiky zůstává i výkon odvětví obchodu, oprav, pohostinství a ubytování o7 % pod úrovní roku 1996.
Ze zprávy není rovněž dostatečně zřejmé, že vzestupný trend domácí poptávky trval jen v prvním až třetím čtvrtletí a koncem roku došlo k jeho značnému oslabení. To zasáhlo spotřebu domácností i vlády, takže celková konečná spotřeba ve čtvrtém čtvrtletí proti srovnatelnému období předchozího roku poklesla o 0,4 %.
Závažnou skutečností je výrazný pokles dynamiky tvorby fixního kapitálu koncem roku, který je v protikladu s obvyklým silným investováním v tomto období. Dynamiku hrubého domácího produktu tak v závěru ruku podpořil jednoznačně jen růst zahraniční pohledávky.
Rostoucí podíl zahraničních zdrojů na krytí agregátní poptávky je přirozeným projevem postupného zapojování České republiky do mezinárodní dělby práce. Od roku 1990 se bez větších odchylek zvyšoval v průměru o necelá 2 % ročně. Znepokojujícím jevem je skutečnost, že tento podíl v minulém roce vyskočil ze 44,4 % na 47,9 %, tj. o 3,5 %, přičemž v druhém pololetí toto zvýšení dosáhlo meziročně více než 4 %. Nebezpečnost tak velké odchylky od dlouhodobého trendu spočívá v tom, že ke zvýšení dovozní náročnosti hrubého domácího produktu došlo v době, kdy národní hospodářství nevytváří potřebné zdroje k jejímu krytí a prohlubuje se tak schodek obchodní bilance.
Část 3 - průmyslová produkce. Při pozitivním hodnocení vývoje průmyslové produkce je třeba upozornit na to, že obnovení jeho růstu probíhalo rychleji v dobývání nerostných surovin - 7,7 %, ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody o 6,1 % než ve zpracovatelském průmyslu, kde dosáhlo úrovně 4,8 %. Jeho nízká dynamika je ovlivněna pokračujícím poklesem průmyslu potravinářského a tabákového, kožedělného, chemického a farmaceutického a výroby kovů a kovodělných výrobků.
Naproti tomu je nutné vyzvednout, že ve výrobě strojů a zařízení se podařilo překonat předcházející pokles a její růst o 9,7 %, doplnit dlouhodobé příznivé výsledky výroby dopravních prostředků, elektrických a optických přístrojů a posílit tak celkovou příznivou pozici českého strojírenského komplexu.
Po dlouhodobém předstihu růstu průměrných měsíčních mezd zaměstnanců v průmyslu před produktivitou práce se v roce 2000 v důsledku kombinovaného vlivu vzestupu výroby, poklesu zaměstnanosti a dalšího zpomalení růstu mezd obrátil nepříznivý vývoj relace mezd a produktivity práce. I nadále je však tato relace nepříznivá ve zpracovatelském průmyslu, protože tempo růstu průmyslových mezd 6,4 % a produktivity práce 6,9 % se pouze přiblížilo rovnováze a v odvětvích s trvajícím poklesem nebo nízkou dynamikou výroby pokračoval dosavadní nepříznivý vztah obou agregátů.
Za čtvrté - finanční instituce. Část zprávy týkající se institucí působících v peněžnictví a bankovnictví - je to na str. 23 a 24 předložené zprávy - je zpracována příliš povrchně. Nezabývá se vyhodnocením vlivu oddlužení bankovního sektoru, nehodnotí vliv ukončení činnosti řady podnikatelských subjektů, ke kterému došlo především u investičních fondů a společností. Omezuje se pouze na popis vývoje zisků, výnosů a nákladů. Statistické údaje za tři čtvrtletí minulého roku ukazují, že v bankovních peněžních institucích probíhal nadále konsolidační proces, při kterém se ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku snížily jejich celkové výnosy i počty pracovníků a v průběhu roku se snižovala i dynamika mzdového vývoje. I tak nadále zůstává téměř dvojnásobná než v národním hospodářství.
Zcela mimořádný vývoj probíhal v investičních fondech a společnostech. Dlouhodobý proces jejich slučování, likvidace a otevírání vedl ke snížení jejich počtu ze 401 společností v roce 1996 na 193 v závěru roku 1999. V roce 2000 se jejich výnosy za 3. čtvrtletí minulého roku ve srovnání se stejným obdobím roku 1999 zdvojnásobily, ale v důsledku rychlejšího růstu nákladů klesl jejich hospodářský výsledek před zdaněním o čtvrtinu. Současně se i jejich počet stabilizoval v závěru roku 2000 na 180.
Počet zaměstnanců klesal úměrně s počtem investičních fondů a společností. Průměrné měsíční platy vzrostly za tři čtvrtletí zhruba o 14 % a pohybovaly se blízko 39 tis. Kč.
Rovněž pojišťovací instituce konsolidovaly svou síť a byly jedinou částí finančního sektoru, ve které se mírně zvýšil počet pracovníků. Také zde růst průměrných měsíčních mezd předstihoval vývoj v národním hospodářství.
Co říci závěrem k tomuto sektoru? Sektor finančních institucí v průběhu tří čtvrtletí v roce 2000 zůstal při probíhající přestavbě jeho jednotlivých částí vysoko nad průměrem mezd nefinančního sektoru a udržel si jejich vysokou dynamiku. Jeho mzdová preference dále rostla bez vazby na rozvoj jeho výkonnosti.
Část 5 - cenový vývoj. Hodnocení vlády, podle které se - cituji - hladina spotřebitelských cen v roce 2000 mírně zvýšila, je to citace ze str. 24, slouží spíše k uklidnění čtenáře než k jeho objektivní informaci. V minulém roce se míra inflace, meziroční růst spotřebitelských cen a v rozhodujících odvětvích i růst cen výrobců zrychlily. Hlavními důvody bylo větší uvolnění regulovaných cen vládou České republiky, rychlý růst cen energetických surovin na světových trzích a překonání ekonomické stagnace spojené se zvýšením poptávky na zahraničních trzích a v menší míře i na domácím trhu. Růst spotřebitelských cen byl především důsledkem další deregulace cen, která postihuje zejména nižší příjmové skupiny obyvatel, protože se týká zboží a služeb, jejichž spotřebu není snadné utlumit a které v jejím spotřebním koši má velkou váhu. Mám na mysli zejména potraviny, energie, nájemné. Nejde jen o to, že v roce 2000 vzrostly spotřebitelské ceny o 4 %, z toho regulované ceny o 7,3 %. Nelze přehlížet, že v posledních pěti letech vzrostly spotřebitelské ceny o 36 %, z toho regulované ceny o plných 88 %, což v žádném případě není kompenzováno mzdovým vývojem v nižších příjmových skupinách ani sociálními opatřeními.
Vzestup dovozních cen z titulu zdražení energetických surovin není zatím plně promítnut do vnitřní cenové hladiny a ovlivní vývoj inkasa letos i v příštím roce. Přesto by nebylo dobré jeho vliv přeceňovat. Vzhledem k nízké inflaci ve vyspělých průmyslových státech působily v minulých letech dovozy protiinflačně a jednorázový vzestup dovozních cen v minulém roce tento příznivý vliv zdaleka neodboural.
***