(16.10 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu ministrovi. Nyní uděluji slovo zpravodajovi, kterým je pan předseda rozpočtového výboru Vlastimil Tlustý. Upozorňuji, že jsme dále obdrželi oponentní zprávu menšiny výboru, která má sněmovní tisk 911/3.
Prosím, bude hovořit pan Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, rozpočtový výbor nepřijal k návrhu státního závěrečného účtu usnesení, proto ona zmíněná menšinová zpráva. Pokud mě paměť neklame, je to, poprvé v desetileté historii, co nebylo přijato usnesení rozpočtového výboru ke státnímu závěrečnému účtu, a naznačuje to, že názory na něj jsou značně odlišné.
Dovolte mi tedy avizovat, že v rozpravě předložím návrh usnesení, který navrhne neschválit státní závěrečný účet za rok 2000.
Nyní mi dovolte uvést hlavní důvody, které mě vedou k tomuto zápornému stanovisku.
Za prvé. Vláda nebyla schopna v roce 2000 naplnit své vlastní rozpočtové záměry. Hospodaření skončilo deficitem 46,1 miliardy Kč, což představuje proti sněmovnou schválenému státnímu rozpočtu překročení deficitu o 10,9 miliardy Kč, procentuálně je to překročení o více než 30 procent a je to zhoršení hospodaření vlády proti roku předchozímu o 55,5 procenta, absolutně o 16,4 miliardy. Celkový deficit představuje nejvyšší záporný výsledek hospodaření vlády v historii ČR.
Vláda přislíbila, že o částku, o niž byl překročen Poslaneckou sněmovnou schválený deficit, nebude zvýšen státní dluh ani deficit veřejných rozpočtů. Řešení předložené návrhem usnesení právě k tomuto tisku i důvodová zpráva však vypovídají o tom, že stav střednědobého a dlouhodobého státního dluhu by se zvýšil z dosavadních 240 miliard na 275,6 miliardy Kč. Vláda tedy nejenže překročila schválený deficit státního rozpočtu, ale nesplnila slib, který dala.
Druhá teze a druhý důvod pro záporné stanovisko. Vláda nadhodnotila příjmovou stránku státního rozpočtu. Vzpomenete-li si na diskuse při přípravě rozpočtu, vláda na to byla upozorňována. Skoro bych řekl, že jestli se něco vedlo vystoupeními všech poslanců jako červená nit, byla to obava z nadhodnocených příjmů. Bohužel ukázalo se, že tato obava byla oprávněná. Příjmy státního rozpočtu v roce 2000 byly proti plánu, neboli proti schválenému státnímu rozpočtu, o 15,3 miliardy Kč nižší. To všechno přesto, že za základ politiky sociální demokracie byla deklarována snaha o zvýšení příjmové stránky státního rozpočtu.
Dovolím si vyslovit dokonce hypotézu, že nadhodnocení příjmů bylo provedeno záměrně. Tak velká chyba, jako je 15,3 miliardy, už totiž nemůže být jenom chybou výpočtu či odhadu. Obávám se tedy, že to byl záměr, s jakým vláda vstupovala do hospodaření roku 2000. Na tento problém jsme vládu v rozpočtovém výboru opakovaně upozorňovali i v průběhu roku 2000 při projednávání stavu plnění státního rozpočtu na rok 2000.
Třetí teze, třetí stanovisko je, že v roce 2000 bohužel pokračovala absolutní nečinnost vlády, která by se alespoň pokusila zmírnit rychlost růstu podílů mandatorních výdajů na státním rozpočtu. Mandatorní výdaje se zvyšují nepřetržitě, absolutně, relativně, rychle a čím dál rychleji. Stačí se podívat do tabulky, ze které ocituji pro stručnost dva údaje z roku 1997 a z roku 2000: absolutní výše mandatorních výdajů v roce 1997 činila 266 miliard 593 milionů, v roce 2000 již 335 miliard 781 milionů; v procentuálním vyjádření vzrostl podíl mandatorních výdajů z 52,2 procent na 56,7 procenta. Mandatorní výdaje tedy vytěsňují ze státního rozpočtu prostor pro jakékoli jiné výdaje, víceméně blíží se okamžik - a není v budoucnu příliš daleko - kdy vláda, ať už bude jakákoli, se nebude muset scházet a rozhodovat o tom, jak nějaké příjmy rozdělí, všechny budou předurčeny mandatorními výdaji, pokud by pokračoval dnešní stav a tato vláda, případně vlády budoucí by se k tomuto problému stavěly zády.
Čtvrtý důvod. Výsledek veřejných rozpočtů je při použití jakékoli metodiky, a to zdůrazňuji, pod úrovní maastrichtských kritérií. Vláda řeší své problémy zcela zjevně zadlužováním země. Nepříznivý vývoj veřejných rozpočtů a veřejného dluhu nabývá katastrofálních rozměrů. Děkuji panu ministrovi, že uvedl, že sice absolutní výše je porovnatelná nebo nižší než v řadě evropských zemí, ale rychlost, s jakou roste deficit veřejných rozpočtů, je katastrofální, nebezpečná a nelze před ní zavírat oči.
Tento fakt byl odhadnutelný již v dubnu letošního roku. Již v dubnu letošního roku jsme upozorňovali na to, že veřejné rozpočty se vyvíjejí katastrofálně. Dovolte mi ocitovat ze sněmovního tisku č. 911, neboli z vládního návrhu státního závěrečného účtu, celkem čtyři fakta, čtyři údaje, údaje samotné vlády, které dokazují, že veřejné rozpočty se dík rychlosti zvyšování dluhu dostávají do vážného nebezpečí.
První fakt. Konzumovaný deficit veřejných rozpočtů za rok 2000 včetně zahrnutí čistých půjček ve výši 62,6 miliardy představuje 3,3 procenta HDP. Bez zahrnutí čistých půjček, což je - korektně řečeno - bližší maastrichtským kritériím, tak činí 83,4 miliardy Kč, což je 4,4 procenta HDP. Meziroční růst příjmové stránky je menší než jedno procento, zatímco na výdajové straně došlo k meziročnímu zvýšení o 7 procent, bez započtení čistých půjček dokonce růst na straně výdajů o 8,6 procenta. Výdaje veřejných rozpočtů vedené ve státním závěrečném účtu přitom neobsahují dosud nerealizovanou úhradu ztráty Konsolidační banky za rok 1999, o které je jedno jisté, že zaplacena bude, a ta činí 36,1 miliardy Kč. Pokud bychom připočetli, a bylo by to správné, tuto položku k celkovému deficitu za rok 2000, dostaneme celkovou sumu 98,7 miliardy Kč, to je 5,2 procenta HDP.
Přestože - a to už jsem říkal - je absolutní výše veřejného dluhu v porovnání se zeměmi EU nízká, trend, který nastal pod taktovou sociální demokracie, je katastrofální, dlouhodobě neudržitelný, a co je ještě strašnější - jak nám tady zejména včera vláda dokázala, vláda se k tomuto problému nechce postavit, snižuje jeho hloubku a víceméně se snaží tento problém překrýt upozorňováním na jiná, radostnější čísla.
***