(16.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
O to více je závažné, že vláda provádí některé obraty a piruety, někdy doslova o 180 stupňů, v základním směřování budoucnosti obranných sil. Chtěl bych tady zmínit především jarní extempore, ve kterém vláda ústy svého premiéra z ničeho nic vyhlásila program plné profesionalizace ozbrojených sil. Nikdo netuší, na základě čeho, protože v programovém prohlášení této vlády není o profesionalizaci ozbrojených sil ani slovo. Ještě v květnu Bezpečnostní radou státu projednávané materiály, i včetně vojenské strategie nemluví, o plné profesionalizaci prakticky vůbec. Je třeba říci, že dosud vláda nepředložila jednu jedinou reálnou alternativu, jednu jedinou reálnou analýzu stavu naší obrany, stavu naší armády, jednu jedinou analýzu, která by ji opravňovala k tomu, že ministerský předseda vyhlásí program plné profesionalizace.
Za další je třeba říci, že vláda k tomuto kroku má velmi minimální mandát jak ve vztahu k programovému prohlášení, tak ve vztahu k získání širší politické podpory, mj. i v této sněmovně. Tady je třeba říci, že dodnes skutečně nechápu, jaké byly důvody toho, že pan předseda vlády tento krok udělal a tento svůj úmysl vyhlásil, protože - znovu opakuji - nemohl vidět, nemohl prostudovat jeden jediný analytický materiál vlády nebo Ministerstva obrany, který by se jednoznačně vyslovoval pro plnou profesionalizaci ozbrojených sil. Mohu tedy pouze vycházet z hypotézy, že si pan předseda vlády velmi pečlivě prostudoval analytické materiály ODS od roku 1998, které velmi jednoznačně již po tři roky program plné profesionalizace hlásají, a na základě těchto názorů se pan předseda Zeman k tomuto programu přihlásil, což bych mohl jen přivítat.
Je potřeba říci, že jak pan předseda vlády, tak celá řada kolegů ze sociální demokracie si vůbec neuvědomili, co tímto blazeovaným prohlášením na tiskové konferenci ve skutečnosti spustili. Vůbec možná, vážení kolegové ze sociální demokracie, netušíte, že zásadním předpokladem plné profesionalizace ozbrojených sil je minimálně 50procentní redukce rozsahu vojenské infrastruktury proti současnému stavu, že to znamená rozsáhlé opouštění posádek s dopady na život v celé řadě obcí a měst, se závažnými sociálními a ekonomickými dopady na život těchto lokálních komunit, že program plné profesionalizace ozbrojených sil znamená rozsáhlé propouštění jak vojáků z povolání, tak občanských zaměstnanců ozbrojených sil, že to znamená za určitých okolností, pokud přijmeme rychlejší program profesionalizace, propustit v časovém horizontu šesti let od příslušného politického rozhodnutí až 25 000 osob. Přesto pan předseda vlády - znovu opakuji - poměrně lacině, jedním slovem odstartuje tento krok, prohlásí jej, aniž si uvědomí, že to znamená například tyto závažné sociální dopady.
Pokud nechci přijmout hypotézu, že pan předseda vlády a bývalý předseda sociální demokracie je ve skutečnosti skrytým thatcheristou, protože jen tak se může jedním slovem postavit za propuštění 25 000 lidí, a pokud je pan předseda vlády tímto kryptothatcheristou, jen bych přivítal, kdyby se stejně vehementně postavil vůči restrukturalizaci celé řady jiných resortů, např. vůči propuštění 25 000 železničářů, 25 000 horníků, 25 000 učitelů apod. Pokud tedy nechceme přijmout tuto hypotézu, že pan předseda vlády je kryptothatcheristou, tak jsou tady jen dvě možné další hypotézy.
První hypotéza je, že pan předseda vlády naprosto cynicky spoléhá na vrozenou loajalitu a vštípenou disciplínu vojáků z povolání a občanských zaměstnanců ozbrojených sil, která jim prostě nedovolí, aby v případě hrozby masového propouštění se zachovali jako celá řada jiných nátlakových stavovských skupin v naší zemi, např. tak, že by obrněnou technikou a výhrůžkou použití obrněné techniky zatarasili železniční přejezdy, hlavní dálniční tahy či klíčové křižovatky, prostě že se nebudou chovat jako energetici, kteří nám hrozí, že vypnou proud, jako železničáři, že zastaví veškerou dopravu. Je tedy možné, že pan předseda vlády naprosto cynicky s touto jejich vrozenou loajalitou a vštípenou disciplínou počítá.
Anebo je tady hypotéza druhá, že pan předseda vlády, když jenom tak mýrnyx týrnyx na tiskové konferenci vyhlásí profesionalizaci ozbrojených sil, vůbec ve skutečnosti netuší, o čem mluví, že nemá ani představu o tom, jak dramatické restrukturalizační a redukční změny v resortu Ministerstva obrany to znamená, jak mnoho posádek, obcí a měst bude opuštěno, kolik desítek tisíc lidí bude muset změnit v krátkém časovém horizontu své zaměstnání.
Myslím si tedy, že tato věc by si zasloužila rozhodně pozornější analýzu. Velmi přivítám, když vláda předloží seriózní analýzy, seriózní materiály, na jejichž základě celé české relevantní politické spektrum se bude moci přihlásit k tomuto dlouhodobému programu a bude ho moci podporovat bez ohledu na to, jaká konkrétní vláda bude u moci, z jakých konkrétních politických stran bude složena a kdo konkrétně, jaká osoba bude stát v čele resortu Ministerstva obrany.
Myslím, že je potřeba také vytknout to, že v tomto materiálu jsou naprosto ignorovány některé problémy. Tento suchý nezáživný materiál - znovu opakuji, nechci ho přičítat současnému ministru obrany, který jej prostě zdědil od bývalého vedení Ministerstva obrany - se vůbec nezmiňuje o tom, jaké existují hluboké problémy v resortu Ministerstva obrany, jak hluboce ekonomicky neefektivní je jeho struktura, kolik je tam různých duplicit, jak je velice komplikovaná struktura ekonomického řízení resortu. Vůbec nemluví o tom, jak neefektivně jsou využívány zdroje, vůbec nemluví o tom, že tento resort má stále příliš mnoho majetku, příliš mnoho lidí, příliš rozsáhlou infrastrukturu a že my všichni musíme mít snahu tyto věci změnit a provést skutečně hluboké vojenské reformy. Je třeba otevřeně říci nejen této sněmovně, ale i našim občanům, že nedáváme na obranu málo. 2,2 % HDP nejsou malou částkou. Patříme mezi šest zemí v rámci Severoatlantické aliance s nejvyšším procentuálním podílem výdajů na obranu z HDP. O to větší je naše společná odpovědnost za to, aby tyto nemalé prostředky byly využívány skutečně velmi efektivně.
Nechci tady rozebírat některé další ekonomické aspekty resortu, které by podle mého názoru měly být jednoznačnou prioritou současného vedení Ministerstva obrany, nechci tady rozebírat některé problémy, které souvisejí s naším zapojováním do Severoatlantické aliance, s tím, jak jsou plněny cíle výstavby sil, že toto plnění je uspokojivé až slabé, že naše jednotky neodpovídají tzv. ace force standard, čili neodpovídají v podstatě standardům aliance, že plnění obranných plánů je hodnoceno ze strany aliance jako slabé. To všechno jsou věci, které samozřejmě mají svou historii, ale od roku 1999 uběhl už dostatek času, aby tady byly učiněny zásadní kroky.
Chtěl bych zdůraznit jednu věc. Právě problematika národní bezpečnosti, právě problematika armády, právě problematika zajištění vnější bezpečnosti naší země je tou otázkou, která by měla relevantní demokratické české politické síly spíše sjednocovat než rozdělovat. O to zodpovědněji je třeba k této věci přistupovat, o to zodpovědněji a usilovněji je třeba hledat širokou politickou shodu, protože tyto věci by měly podléhat minimálně výkyvům momentální politické konstelace a momentálních politických výsledků voleb.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pan poslanec Zahradil je zpravodajem k tomuto bodu, takže má přednostní právo vystoupit. Pan poslanec Miroslav Kučera ml. zůstane připraven.
Poslanec Jan Zahradil: Paní předsedající, děkuji vám za udělení slova. Zaujala mě poznámka předřečníka pana kolegy Nečase o tom, zda pan předseda vlády je nebo není skrytým thatcheristou. Dovolím si ji doplnit o několik faktických údajů, které jsem vydlabal kdesi na dně své paměti.
Pamatuji se, že pan předseda vlády tuším v roce 1991, kdy ještě nebyl předsedou vlády a nebyl předsedou sociální demokracie, a dokonce nebyl ani členem sociální demokracie, o sobě v tisku prohlásil na otázku, jak by sám sebe politicky charakterizoval, že by se charakterizoval jako konzervativní liberál japonského typu.
***