(16.10 hodin)
(pokračuje E. Zeman)
Fakta jsou poměrně prozaická. pan ředitel Zelený šéfoval jednomu z největších a nejnáročnějších ústavů a vedle toho vytvořil další složitý projekt CERMAT - Centrum pro reformu maturit a více než rok šéfoval obojímu, přestože všichni konstatovali, že to se dost dobře nedá zvládnout, že se bude muset rozhodnout, čemu bude šéfovat.
Jinak mi připadá u výzkumníka tak zběhlého docela humorné, že si na jméno pana docenta Saka, kterého zajisté velmi dobře zná, nemůže vzpomenout.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka: Mareš, Matějů, Brousek. Dvě minuty na faktickou poznámku.
Poslanec Petr Mareš: Ano, děkuji, paní předsedající. Pane odcházející premiére, pane ministře a ostatní ministři, budu se, tak jak pan premiér zdůraznil ve svém vystoupení, držet jenom čísel, nikoliv dojmů, a připomenu panu ministru školství, že v programovém prohlášení této vlády, jehož realizaci zde - nemýlím-li se - projednáváme, se praví, že prioritu vzdělávání vláda konkrétně promítne do své rozpočtové politiky posilováním kapitoly školství s cílem dosáhnout do roku 2002 jejího šestiprocentního podílu na HDP. Takže kapitola, pane ministře. Zajímavé je, že ve zprávě, kterou nám předkládáte již podruhé, stejně jako loni tvrdíte, že se vám nedaří naplňovat záměr 4,8. To znamená, že v samotné zprávě už zamlžujete.
Kromě toho, pochopitelně, tak jako to děláte trvale ve všech svých vystoupeních, mlžíte, i pokud jde o platy učitelů. Myslím si, že by bylo správné, kdybyste připomněl, co vaše vláda slibovala, když se chápala moci. Slibovala - pokud se dobře pamatuji - třináctiprocentní zvyšování platů učitelů každý rok, takže letos měly dosáhnout platy českých učitelů 130 % průměrné mzdy, každý rok to mělo být o 1500 Kč. Pokud byste chtěli dodržet to, co slíbil pan premiér, měli byste se držet čísel, čísel a jenom čísel. Bylo by upřímné, kdybyste řekli, že český učitel se v době, o které pojednává vaše zpráva, měl v porovnání s ostatní populací nejhůře za posledních dvanáct let. To by bylo držení se čísel, čísel, čísel.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pan poslanec Matějů, potom pan poslanec Brousek. Také faktická?
Poslanec Petr Matějů: Pokud jde o moji faktickou poznámku, pan kolega Mareš už za mne řekl, že skutečně jsem měl na mysli kapitolu školství, a nikoliv výdaje na vzdělání, ale tak je to přesně v programovém prohlášení vlády. Pokud jde o neuniverzitní vysoké školy, jasně jsem přece řekl, že nevznikla jediná veřejná neuniverzitní vysoká škola. V tom je problém. Samozřejmě vznikají soukromé, ale řekněme si, že ty nemohou onen prostor zaplnit, protože, jak jistě víte, tam je školné mnohem vyšší, než si mohou ti, kteří stojí o studium na vysoké škole, dovolit. Samozřejmě nejsou podpořeni půjčkami.
Za třetí, dramatická čísla o nepřijatých studentech. Pak to udělejte, pane ministře, jednoduše. Ke každému dopisu o nepřijetí napište: "A buďte rádi, že v tento rok je to již dvojnásobek ve srovnání s rokem 1995." Ty mladé lidi to vůbec nezajímá, oni chtějí studovat a jsou dokonce ochotni za studium platit, a my jim to neumožňujeme. Je mi líto, ale důležitý je počet nepřijatých a vývoj od roku 1990, ačkoliv nepopírám, že je to vývoj velice pozitivní, ty lidi vůbec nezajímá. Chtějí studovat nyní, tento rok.
Pokud jde o pana - já jsem to jméno svého bývalého kolegy nechtěl vyslovit proto, že nejde totiž o to, kým byl vystřídán velice úspěšný manažer tak obrovského a velice úspěšného institutu, ale způsob, jakým se to stalo.
Je-li již řeč o tom, kým byl vystřídán: ano, byl to bezvýznamný politický funkcionář, který po roce 1990 velmi spěšně opustil akademickou půdu. Byl-li nyní jmenován do tak důležité pozice jako ředitel tak významného institutu, obávám se, že to je důvod politický, ale nechtěl jsem o tom mluvit.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Brousek, potom pan poslanec Bartoš.
Poslanec Václav Brousek: Paní předsedající, chtěl bych vaším prostřednictvím vzkázat panu ministrovi, že samozřejmě vím, že máme mnoho škol a školských zařízení, a také vím, že máme mnoho různých ústavů, které bychom mít nemuseli, ale pan ministr má myslím dobrou paměť a ví, že při předkládání každého rozpočtu upozorňuji jako zpravodaj rozpočtu školství Kapitoly 333 na tyto tzv. černé díry, které by bylo třeba nějakým způsobem napravit, a ministerstvo školství mělo od roku 1998 dost času, aby toto napravilo, aby vyřadilo určité školy ze sítě škol, udělalo optimalizaci a aby ústavy a další záležitosti nějakým způsobem sloučilo, zprivatizovalo atd. Zatím se tak nestalo.
Druhá věc, na kterou chci reagovat, jsou asociace. Asociace mě samozřejmě oslovily, protože nebyly spokojeny s tím, jakým způsobem byly projednávány jejich připomínky, co se týká školského zákona. Není pravda, že by podporovaly školský zákon v té verzi, jak byl navržen. Pokud toto pan ministr tvrdí, tak já tvrdím, že lže.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Bartoš.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já bych také rád reagoval na vystoupení pana ministra, který obvinil předchozí vlády z problémů s financováním. Je možné, že jisté problémy v předchozím období byly, ale já bych chtěl říci panu ministrovi, že on neudělal vůbec nic pro to, aby se financování školství zprůhlednilo a aby se zefektivnilo a zlepšilo. Asi před dvěma měsíci jsem poslal ministerstvu školství tabulky, ze kterých by bylo patrno, kolik stojí studium jednoho žáka v daném oboru. Ministerstvo školství nebylo schopno tyto tabulky vyplnit. Jinými slovy, ministr a jeho úředníci nevědí, kolik stojí žák v jednom daném oboru, tudíž není schopno ani udělat pořádně rozpočet. To svědčí o jasné neprůhlednosti financování v tomto státě. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pakliže zde není žádná faktická poznámka, slovo má pan poslanec Nečas, připraví se pan poslanec Miloslav Kučera mladší.
Poslanec Petr Nečas: Paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Myslím si, že není naprosto zarytou povinností příslušníka opozice za každou cenu hanět vládu a nacházet špatné kroky, které učinila. Dokonce si myslím, že není základní povinností opozice v demokratickém státě jít tzv. vládě po krku. Proto v oblasti obranné a bezpečnostní politiky je třeba naprosto otevřeně konstatovat několik věcí.
V prvé řadě se rozhodně vládě podařilo rozběhnout poměrně slušné fungování Bezpečnostní rady státu a jejích orgánů, především výboru pro obranné plánování, výboru pro civilně nouzové plánování a výboru pro zpravodajskou činnost. Je také třeba říci, že po určitém váhání v průběhu tzv. kosovské operace se vláda staví poměrně velice kvalitním způsobem k našim misím, pod kterými působíme v rámci Severoatlantické aliance na území Bosny a Hercegoviny a Kosova. Tady je třeba otevřeně konstatovat, že vojáci a jednotky působící v tomto teritoriu dělají určitě jméno České republice a naši občané by na ně měli být hrdi.
Je třeba také ocenit, že vláda vyjádřila svou jednoznačnou podporu dalšímu rozšiřování Severoatlantické aliance a že v tomto se nedrží při zdi a tuto podporu otevřeně deklaruje.
Kladně lze hodnotit i to, že vláda se drží svého závazku udržovat minimální výdaje na obranu ve výši 2,2 % hrubého domácího produktu, a já pevně věřím, že vláda nesklouzne k tomu, aby v příštím rozpočtovém roce navrhovala nižší výdaje na obranu nebo aby je snižovala tím, že uměle nadhodnotí příjmy a tyto výdaje na obranu potom nebudou reálné.
Na druhou stranu je třeba velmi otevřeně říci, že vláda za téměř dvaapůl roku od našeho vstupu do Severoatlantické aliance udělala velmi málo, resp. nic pro hluboké, skutečně hluboké vojenské reformy. Tady je třeba říci, že moje kritika nesměřuje na současného ministra obrany, protože ten je ve svém úřadu příliš krátce na to, aby mohl tuto věc nějak posunout. Jsem přesvědčen, že právě od doby vstupu do Severoatlantické aliance, to znamená od jara předloňského roku, měla vláda učinit naprosto zásadní krok v oblasti obrany a zajišťování vnější bezpečnosti a měla provést skutečné hluboké vojenské reformy.
***