(19.40 hodin)
(pokračuje David)
Dr. Lux totiž několikrát lživě ve sdělovacích prostředcích uvedl, že je to poradní orgán ministra, který jsem sám jmenoval, a přesto jsem její členy odmítl přijmout a vyslechnout.
Dozorčí rada nemocnice je sice podle platné vyhlášky, k níž neexistuje zákonné zmocnění, jmenována statutárním zástupcem zřizovatele, tedy u nemocnic zřizovaných ministerstvem, ale na návrh ředitele příslušné nemocnice. Je tedy pravidlem, že je složená z osob, které ředitele do funkce protlačily, které ho tam za každou cenu udržují. Zástupci různých firem, místní populární osobnosti, spříznění poslanci atd. podle výběru ředitele. Takový orgán samozřejmě nemůže na nic dozírat. Tuto dozorčí radu jsem rozhodně nejmenoval, snad nějaký můj předchůdce. Občas se stalo, že některý ředitel mi poslal žádost, abych z dozorčí rady odvolal pana XY a jmenoval do ní pana YZ. Když jsem chtěl vědět, kdo jsou ti pánové, dozvěděl jsem se třeba, že inženýr XY je technik a YZ je herec. Zástupci dozorčích rad se zpravidla projevovali v tisku, když shledali, že některý ředitel je ohrožen odvoláním. Nikdo se nemůže divit, že jsem s nimi nejednal.
9. 11. je důležité datum, protože tehdy předal podle svého dopisu datovaného 25. 11., který mi doktor Lux předal osobně, a to zdůrazňuji, 26. 11., 9. 11. tedy předal kriminální policii svá podezření o údajně podezřelém nakládání s lidskými orgány, jak zřejmě vyplývá z údajného anonymního telefonátu, který podle svého tvrzení dostal někdy v září 1998. Rozhodl se to nechat prošetřit po více než šesti týdnech od doby, kdy anonymní udání dostal, ale ministrovi jako svému nadřízenému to sdělil až po dalších 17 dnech, až potom, kdy byla ministrem jmenována ústřední znalecká komise na prošetření případů podezřelých z postupu non lege artis, které evidentně odmítal vzít na vědomí a trvale bagatelizoval a zlehčoval a činí tak dodnes. Je tedy evidentní, že šlo o obranu vlastních pozic útokem.
10. 11. je další velmi důležité datum a budu ho zdůrazňovat, protože náměstek Slaný požádal dopisem přednostu anesteziologicko-resuscitační kliniky dr. Kulu o zajištění veškeré dokumentace anesteziologicko-resuscitační kliniky od roku 1995. Byla rovněž zajištěna příslušná dokumentace v radiodiagnostickém ústavu. Toto datum je důležité, protože teprve následuje po oznámení policii, takže je otázka, co bylo policii vlastně předáno.
Dále je velmi důležité si všimnout, kdo a z popudu koho měl dokumentaci zajistit a čí to byla dokumentace, tedy anesteziologicko-resuscitační kliniky, a byla zajištěna 10. 11., a pak se nám objevuje až 29. 11. 2000, zřejmě je to stejná dokumentace jako dokumentace anonymně poštou dodaná do sněmovny. V tento den se totiž anesteziologická radiologická dokumentace ztrácí. Dokumentace je nezvěstná a je otázka, kdo mohl být anonymním odesilatelem, když dokumentaci z příkazu náměstka zajistil dr. Kula. Nehledě na alarmující fakt, že komise pracovala s anonymně zaslanými 90 chorobopisy, aniž by se starala, odkud pocházejí, a k tomu se ještě vrátím. Hovořili o tom už moji předřečníci. Je důležité si všimnout, že v žádném případě nešlo o chorobopisy regionálního transplantačního centra, jak se snaží vzbudit dojem parlamentní vyšetřovací komise pro vyšetření činnosti regionálního transplantačního centra FN s poliklinikou Ostrava. Jak jsem už vysvětlil, žádné chorobopisy regionálního transplantačního centra neexistují. Šlo o chorobopisy anesteziologické kliniky a radiodiagnostickou dokumentaci.
Důležitý je také rok 1995, od kterého měla být dokumentace "zajištěna". Nakonec jenom poznamenávám, že údajný přednosta dr. Kula nebyl přednostou, protože jsem ho přednostou nejmenoval. Jeho zdánlivé ustanovení přednostou zajistil partyzánsky ředitel Lux.
13. 11., tedy dva dny po pověření náměstkem Slaným, provádí údajný přednosta dr. Kula "analýzu" dostupné dokumentace anesteziologicko-resuscitační kliniky, tedy nikoliv regionálního transplantačního centra. V následujících dnech jsem přijal předsedu odborové organizace svazu zdravotnictví a sociální péče dr. Schlangra, který si mně naléhavě stěžoval na šikanování pracovníků FN Ostrava, kteří zjistili závažné nedostatky v práci přednosty chirurgické kliniky prof. Pelikána. Na žádost dr. Schlangra jsem také přijal zástupce této odborové organizace ing. Lorence. Pověřil jsem dále svoji náměstkyni dr. Marii Procházkovou, CSc., sestavením ústřední znalecké komise ke 12 případům podezření z postupu non lege artis v případě prof. Pelikána. Komisi jsem bez výhrad k navrženým osobám jmenoval a oficiálně pověřil. Upozornil jsem dr. Schlangra i Ing. Lorence, že nemohu zasahovat do personálních rozhodnutí ředitele nemocnice s výjimkou jmenování přednostů. Pokud by tedy propuštění pracovníků nemocnice i jiné sankce proti nim byly v rozporu se zákoníkem práce, mohou se s nemocnicí soudit. Dodávám, že to se také stalo a pracovníci soud vyhráli.
26. 11. jsem přijal ředitele ostravské FN dr. Luxe a jeho náměstka dr. Slaného. Upozornil jsem je na to, že dokument a sdělení, která mám o jeho krocích, nasvědčují tomu, že jedná v rozporu se zákoníkem práce, a požádal jsem ho, aby do konce kalendářního roku uvedl své jednání do souladu se zákoníkem práce. Odmítl jsem vyhovět jeho naléhání, abych přijal prof. Pelikána a abych mu sdělil složení svého poradního orgánu ústřední znalecké komise. Chtěl jsem se vyhnout podezření z podjatosti a také vydírání atd. Nechtěl jsem dát příležitost dr. Luxovi nebo prof. Pelikánovi jakkoliv ovlivňovat členy znalecké komise. Kromě toho by se mohlo stát, že členové komise by po vyslovení nátlaku už nikdy nesouhlasili se jmenováním do znalecké komise. Ředitel Lux dále trval na tom, abych podle jeho výkladu příslušné vyhlášky jmenoval 12 ústředních znaleckých komisí. Šlo o evidentní pokus projednávání případu zdržet a zpochybnit. Činí tak dodnes a opakovaně tuto výhradu přednesl. V okamžiku, kdy jsem jednání s dr. Luxem a dr. Slaným ukončil, mně předal jakousi listinu, která měla formu dopisu datovaného 25. 11. 1998, a žádal mě, abych mu podepsal převzetí této listiny. Sdělil mi s velkým rozrušením, že má důkazy, že z letiště Ostrava-Mošnov odlétají letadla s ilegálně odebranými orgány. Současně mi sdělil, že věc předal policii. Řekl jsem, že pokud má takové informace, je jeho povinností předat je policii. Zdálo se sice, že své příhodě věří, ale protože mi dokument předal až na konci půlhodinového jednání, vypadalo to spíše, jako že si ho ponechával v záloze pro případ, že by neuspěl se svým naléháním, a chtěl tím říci, že má jakýsi trumf proti těm, kteří se postavili proti prof. Pelikánovi a vůči nimž zahájil rozsáhlé sankce. Přečetl jsem si dokument a zjistil jsem, že jsou v něm jakési statistické údaje svědčící o neúplnosti na anesteziologicko-resuscitační klinice. Upozornil jsem ho na to, že si stěžuje vlastně sám na sebe, protože jako ředitel nemocnice je odpovědný za řádné vedení dokumentace v nemocnici, kterou řídí, a požádal jsem ho, aby postupoval v souladu se svými povinnostmi.
V průběhu prosince jsem požádal neoficiálně dr. Vítka o stanovisko ke statistickým údajům uvedeným na elaborátu dr. Luxe. Dozvěděl jsem se, že dokumenty, které v dokumentaci údajně chybějí, žádná zákonná norma nevyžaduje, takže jejich chybění nelze pokládat za porušení obecně závazných právních předpisů. Jaksi sám od sebe jsem věděl, že chybění dokumentů v chorobopisu nelze pokládat za důkaz, že něco nebylo provedeno, zvláště když ten, kdo tyto údajně nedostatky zjistil, byl motivován dokumenty nenajít.
7. 12. obdrželo Ministerstvo zdravotnictví dopis ze služby policie pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti ve věci obchodování s transplantáty a žádalo o sdělení - cituji doslova - za prvé, jaký je mechanismus nabídky a poptávky po lidských orgánech vhodných pro transplantaci; za druhé, kdo je pověřen a odpovědný za evidenci, nabídku, poskytování, dodávku a přepravu těchto orgánů; za třetí, jakým způsobem je prováděno administrativní vedení vykazování a úhrada plateb za lidské orgány, jakou formou je toto prováděno, jakou roli hrají zdravotní pojišťovny a komu plyne zisk.
***