(19.30 hodin)
(pokračuje David)
Poslanci, kteří mají zprávu posoudit, by měli slyšet o tom, jak celá věc vznikla, a občané v této zemi by se měli dovědět, jak malí lidé dělají velkou politiku. Někteří poslanci se v kauze konečně zorientují a mají šanci předstírat prozření. Takže popořádku.
V září 1998 prý ředitel obdržel anonymní telefonát o záhadném nakládání s lidskými orgány. Je to moc zajímavé. V celé kauze vystupuje hodně anonymů, včetně předkladatelů zprávy vyšetřovací komise. Nemám bývalému řediteli Luxovi za zlé, že bral anonymní telefonát vážně, sám jsem v posledních letech dostal spoustu anonymních udání, podvržených dokumentů a dokonce i nabídku na mediální pomoc za státní peníze. Pokud vím, skočil jsem na špek jen jednou.
28. září - tehdy to ještě nebyl svátek - 15 chirurgů včetně dr. Michalského požaduje odvolání profesora Pelikána z funkce přednosty chirurgické kliniky a průvodní dopis přebírá Luxův náměstek dr. Slaný. Ve fakultní nemocnici každý ví, že přednostu jmenují a odvolávají ve shodě dva ministři. Jednalo se tedy pouze o velmi důrazné upozornění řediteli nemocnice, že se něco děje v jím řízené nemocnici. Nešlo o žádný otevřený dopis, jde o to, jestli to někdo chtěl slyšet.
2. října požádal náměstek Slaný, zástupce přednosty chirurgické kliniky, dr. Michalského a další lékaře, aby konkretizovali postupy non lege artis, kterých se měl dopustit profesor Pelikán. 5. října předávají lékaři tyto výhrady. 6. 10. oficiálně odpovídá dr. Michalský. 6. 10. náměstek Slaný žádá o posudek Chirurgickou společnost Jana Evangelisty Purkyně a je dohodnuto, že případem se bude zabývat profesor Duda z Olomouce. 7. 10. ředitel Lux se setkává s protestujícími lékaři. V předchozích dnech nebyl ve FN. To je pro to, aby to nevypadalo, že mu vyčítám, že dlouho prodléval, než se setkal s lékaři.
Někdy v té době jsem se o tomto neklidu ve FN Ostrava dověděl z přehledu tisku. Nikdo mě oficiálně ani neoficiálně nekontaktoval. 9. října náměstkyně ministra Procházková kontaktuje vedení nemocnice s tím, že dostala stížnost lékařů. Náměstek Slaný jí faxuje písemné materiály. Podotýkám, že paní náměstkyně je nepokládala za tak důležité, aby mě o nich v té době informovala, a rozhodla se věc řešit v rámci své kompetence. Oznámila mi, že existují nějaká opatření z postupu non lege artis v Ostravě a že se na prošetření pracuje.
12. října ředitel nemocnice Lux obdržel dopis manželky pacienta, která ho upozorňuje na jednání dvou lékařů nemocnice, kteří ji údajně naváděli, aby podala na profesora Pelikána stížnost u soudu, protože jejího manžela špatně odoperoval. 20. 10. náměstek Slaný navrhuje pro oba lékaře výpověď - poznamenávám, že oba patřili k lékařům protestujícím proti profesoru Pelikánovi. Oba výpověď dostali a oba byli přednedávnem "rehabilitováni", když vyhráli soud a vrátili se do nemocnice.
22. 10. regionální transplantační centrum bylo podle informací, které poskytlo později vedení nemocnice Zdravotnickým novinám, "vyčleněno z chirurgické kliniky jako samostatný organizační útvar přímo podřízený náměstkovi Slanému". Stejný den byl dr. Michalský - vnímaný jako hlava stěžovatelů na non lege artis postupy - odvolán ředitelem z funkce zástupce přednosty chirurgické kliniky a bylo mu nabídnuto místo vedoucího lékaře regionálního transplantačního centra do doby uzavření výběrového řízení na tuto funkci. Je tedy evidentní, že ředitel Lux v rozporu se svými kompetencemi "zřídil" útvar, který zřídit nemohl, a dokonce vypsal soutěž na místo jeho vedoucího. Dočasné vedení nabídl svěřit Michalskému a je jistě řečnická otázka, jak mohl Michalský dopadnout, kdyby se do výběrového řízení přihlásil, jsa v čele odpůrců ředitelova oblíbence profesora Pelikána.
Je evidentní, že celá akce byla nejen účelová, ale znamenala i překročení kompetencí ředitele nemocnice Luxe.
Dr. Michalský nabídl další tři nabízená místa a byl propuštěn pro nadbytečnost. Poznamenávám, že dr. Michalský vyhrál soud a do nemocnice se vrátil. K tomu podotýkám, že ředitel nemocnice zřizované Ministerstvem zdravotnictví nemůže libovolně zřizovat a rušit oddělení nemocnice. Organizační struktura je pevně dána statutem nemocnice, který schvaluje ministr zdravotnictví. Nic takového mi nebylo ke schválení předloženo. Regionální transplantační centrum bylo zřízeno ministrem zdravotnictví v roce 1992 a určitě ne jako součást chirurgické kliniky, a proto z ní nemohlo být vyčleněno. Tím méně samotným rozhodnutím ředitele Luxe. Vedením regionálního transplantačního centra byla pověřena dr. Jarmila Dědochová.
Nyní je vhodná chvíle, abych odhalil jednu z hlavních mystifikací celé aféry. Regionální transplantační centrum není žádné nemocniční oddělení. Regionální transplantační centrum je kancelář, která má za úkol evidovat dárce, evidovat orgány, evidovat pacienty zařazené do transplantačního programu, evidovat pacienty po transplantacích a sledovat jejich stav. To je všechno. Regionální transplantační centrum nemá žádná lůžka, regionální transplantační centrum nemá žádné operační sály, regionální transplantační centrum nemá žádné laboratoře, regionální transplantační centrum nemá žádné lékaře a žádné sestry. Regionální transplantační centrum má pouze stůl, židli a počítač v jedné kanceláři. Regionální transplantační centrum má evidenci v počítači, nemá naprosto žádné chorobopisy. Regionální transplantační centrum mělo virtuálního vedoucího na 0,1 úvazku a skutečnou dokumentátorku na virtuálním úvazku 0,2.
Skuteční zdravotníci v nemocnicích jsou zvyklí pracovat, dokud nesplní všechny úkoly. Není pro ně žádná padla, jestliže ještě nepředali službu a pacient je potřebuje. Pro vedoucí pracovníky a tahouny zavádění nových metod pracovní doba neexistuje.
Jestliže se stále píše o dokumentaci a odběru orgánů v regionálním transplantačním orgánu, je to hloupost vzdorující poučení, nebo účelová mystifikace. Je vůbec možné, aby členové vyšetřovací komise nepostřehli za dva roky údajné činnosti tak závažnou věc, jakou je skutečná funkce a personální obsazení regionálního transplantačního centra? Není to možné.
Zpráva vyšetřovací komise je úmyslně matoucí a nepravdivá. Nejsou žádné chorobopisy regionálního transplantačního centra. Exitus se neověřoval v kanceláři, kterou je regionální transplantační centrum, ale vždy na pracovištích anesteziologicko-resuscitační kliniky a zobrazovacích technik. Ani orgány se neodebíraly v kanceláři, ale ku podivu dr. Janečka na sále chirurgické kliniky. Žádná kauza regionálního transplantačního centra v Ostravě reálně neexistuje, existuje kauza personálních čistek, kauza kradení dokumentace a jejího pozměňování.
Vrátím se k popisu události z roku 1998. 25. 10. ředitel Lux jedná s náměstkyní ministra Procházkovou o dalším řešení situace na chirurgické klinice. 26. 10. patnáct protestujících lékařů rozesílá otevřený dopis řediteli, náměstkovi a primářům Fakultní nemocnice s poliklinikou, ve které kritizují vedení nemocnice pro to, jak zjištění nedostatků v práci profesora Pelikána řeší.
30. října přijíždí do Fakultní nemocnice s poliklinikou Ostrava tehdejší předseda Chirurgické společnosti profesor Hájek a dnešní předseda společnosti docent Havlíček, tehdy za Českou lékařskou komoru, a to podle dohody vedení nemocnice s náměstkyní ministra Procházkovou, aby na místě prošetřili celou kauzu. Jak je zřejmé, celý měsíc probíhají v nemocnici v Ostravě události, kterými se ministerstvo zcela adekvátně zabývalo a hledalo řešení. Ředitel Lux se snaží smést podezření z postupu non lege artis ze stolu a potrestat ty, kteří na ně poukazují.
6. listopadu na základě stížnosti dr. Michalského zasedá dozorčí komise fakultní nemocnice s poliklinikou, která podle interpretace vedení fakultní nemocnice s poliklinikou neshledává porušení předpisů. Zde pokládám za nutné vysvětlit, co je to dnes dozorčí rada nemocnice.
***