(15.30 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Říkal jsem ve svém úvodním slově, že se dá předvídat, že bude debata o tom, jaká bude budoucí podoba národního parku. Tak jak můj předřečník před chviličkou říkal, je mnoho důvodů přemítat o hranicích Národního parku Šumava, ale ne o jeho rozloze, o jeho velikosti, ale o tom, že za dobu téměř deseti let se z praxe ověřilo, že je tady několik území, která do tohoto parku nepatří především z toho důvodu, že tam není co chránit. A je tady celá řada míst, která v parku nejsou, a opravdu bychom si společně dovedli představit, že by ochranu národního parku velmi úspěšně požívala a všichni bychom si to přáli.
Je zajímavé, že stanovisko vlády k oběma sněmovním tiskům je zamítavé, negativní. Myslím si, že hlavní motiv zamítavého stanoviska je ten, že vláda říká, že připravuje rozsáhlejší novelu zákona č. 114 a že v ní bude celá řada věcí řešena. Domnívám se, že uplynulo již dost času na to, abychom o této věci nezačali jenom přemýšlet, ale abychom ji také zrealizovali.
Věc, o které tady v debatě padla také zmínka, tj. určitá představa o tom, že by bylo možné řešit potřebu vyhlášení parků - teď mluvím v plurálu - zákonem, jedním zákonem, si dovedu také dost dobře představit, že bude zákon, který bude mít patřičný počet příloh, jak psaných, tak grafických, které budou vymezovat jednotlivá území národních parků, a to vše pod záštitou novelizovaného zákona č. 114 a nemám s tím já osobně vůbec žádný problém.
Chci se vrátit ke stanovisku vlády, které bylo negativní k oběma předlohám, které tisku 937 vyčítá právě to, že správu národního parku zužuje jenom na jakýsi hospodářský orgán, který se stará o hospodaření v Národním parku Šumava, a je to trochu kuriózní, že vláda dává takovéto stanovisko k návrhu, který tady ministr vlády tak silně obhajuje, aniž by se snad snažil vyvrátit takovouhle námitku vlády, která byla ke sněmovnímu tisku jako stanovisko vlády Poslanecké sněmovně předložena.
Nevím, co bylo míněno v námitce, že se prostřednictvím sněmovního tisku 936 snažíme o nepřímou novelu zákona č. 114. Nevím, jestli řečník, který tady tato slova uvedl, cítí rozdíl mezi přímou a nepřímou novelou. My se neskrýváme za žádnou nepřímou novelu. V názvu našeho sněmovního tisku jest napsáno, že se jedná o návrh zákona o Národním parku Šumava a o novelu zákona č. 114/1992 Sb., takže se nejedná o žádnou nepřímou, skrytou, latentní novelizaci, ale o naprosto zjevnou, protože jsme se domnívali, že patřičná ustanovení, která jsou v zákoně č. 114, je možné novelizovat, i když jsme byli informováni a uvědomujeme si, že vláda jakousi novelu připravuje. O jejích rozměrech, obsahu zatím nevíme nic, proto nebylo možné se podrobit předpokládanému budoucímu znění.
Abych se blížil k závěru svého vystoupení. Jsem upřímně překvapen tím, jak se změnila rétorika i hodnocení sněmovního tisku, který jsme spolu s předkladateli předložili sněmovně k posouzení. Ještě minulý týden se zdálo být možné, že obě předlohy projdou do druhého čtení a že parlamentní prázdniny a část té doby, která má uplynout do další schůze - v té chvíli jsme ještě nehovořili o schůzi zářijové - bude plně využita k tomu, abychom konzultovali se všemi, kteří mají zájem o kvalitní zákon o Národním parku Šumava. Zdá se, že došlo k nějaké změně, kterou jsem já nezaregistroval, zaregistroval jsem ji až z vystoupení teď, a uvedl jsem ve své úvodní řeči to, že podporuji postoupení i druhého návrhu zákona, toho, který je obsažen ve sněmovním tisku 937, do druhého čtení. Protože si myslím, že tato cesta je schůdná, je možná, přes to všechno, co tady v obecné rozpravě zaznělo, já zatím takový návrh nedávám. Podíváme-li se totiž na strukturu obou předložených sněmovních tisků, najdeme zde mnoho faktických společných částí, i struktura zákona je velmi podobná, protože já za předkladatele sněmovního tisku 936 nepopírám, že jsme se nechali inspirovat už i fungujícím zákonem o Českém Švýcarsku, který považuji za zákon z dosavadních zkušeností praktického využití za dobrý. Nevím, jestli stejnou cestou šli předkladatelé druhého sněmovního tisku, ale struktura obou navrhovaných předloh je velmi podobná a myslím si, že pokud by došlo k dohodě, je z ní možné udělat zákonnou předlohu, která bude funkční, protože to nejsou dvě filozoficky odlišné předlohy.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi. Poslední písemně přihlášený je pan poslanec Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, protože jsem jedním z podepsaných na jednom z předložených návrhů, konkrétně na návrhu č. 937, dovolte mi několik poznámek k této diskusi, které budou ústit možná pro některé v překvapivý návrh.
Chtěl bych ocenit vystoupení kolegy Papeže, který tady velmi věcně promluvil o tom, jak by lidé na Šumavě měli mluvit do toho, jak vypadá zákon o národním parku a jak se tam žije, a také o tom, že oba návrhy mají řadu nedostatků.
Myslím si, že je správné, že všechny národní parky by měly být vyhlášeny zákonem. Ostatně předpokládá to zákon č. 114/1992 Sb., předpokládá to i Státní program ochrany přírody a krajiny přijatý někdy na jaře roku 1998 Tošovského vládou, ke kterému se přihlásila i vláda současná. Myslím si ale, že vznik poslaneckých novel není ani tak vyvolán potřebou přijmout zákon, ale špatnými vztahy mezi obcemi a správou národního parku, a obávám se, že i když většina starostů po tomto zákonu volá, že i sebelepší zákon všechny jejich problémy nemůže vyřešit.
Navíc je tady velká neznámá v podobě poměrně rozsáhlé novely zákona o ochraně přírody a krajiny, protože ochranné podmínky národních parků nejsou stanoveny nebo nebudou ani ty obecnější dílčími zákony, nebo i kdyby byl jeden pro zbývající tři národní parky, ale ty jsou řešeny v deseti paragrafech zákona o ochraně přírody a krajiny, a je poněkud zvláštní, jestliže budeme teď řešit jeden národní park a za tři čtyři měsíce se budeme bavit o podmínkách obecných. Může tam dojít k řadě rozporů, protože novela zákona č. 114/1992 Sb. bude promítat evropské směrnice do naší legislativy a třeba režim výjimek, který je stanoven i v Evropské unii, se potom samozřejmě nemusí shodovat třeba s výjimkami, které navrhujeme v poslaneckém návrhu zákona o Národním parku Šumava.
Pravdou je, že dlouhodobě neřešené spory obcí, jejich rozvoje vyvrcholily při schvalování plánu péče o národní park a vyvrcholily při schvalování zónace chráněné krajinné oblasti. Pravdou je, že obce jsou postiženy ušlou daní z nemovitostí a jsou také do určité míry postiženy tím, že nejsou zcela přesně stanoveny limity území a že se musí licitovat o každý most či sjezdovku nebo turistické centrum.
Troufám si říci, že oba návrhy nejsou zase koncepčně až tak odlišné a že žádný z těchto návrhů nenavrhuje zmenšení rozlohy parku, i když všichni víme, že v průběhu druhého čtení tady nějaký takový návrh určitě zazní.
***