(15.20 hodin)
Poslanec Milan Ekert: Děkuji za udělení slova. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, především proto, že hrozí reálná hrozba, že přijetím předloženého návrhu poslanců Zajíčka, Vlacha a Kalouska může dojít ke zmenšení stávajícího území Národního parku Šumava, předkládám sněmovně návrh na zamítnutí sněmovního tisku č. 936 v prvním čtení. Děkuji za vaši pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Pouze jste zadubloval návrh pana poslance Aubrechta.
Hovořit bude pan poslanec Papež, připraví se pan poslanec Tom Zajíček.
Poslanec Jiří Papež: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi učinit několik málo poznámek k předloženým návrhům zákona o Národním parku Šumava. Nejprve musím uvést, že bych mohl být podezírán z konfliktu zájmů, neboť jsem se na Šumavě ve Vimperku narodil, prožil jsem tam většinu svého života a dodnes tam mám svůj druhý domov. Jako správný Šumavák nemám rád, když nám někdo z Prahy či odjinud přijíždí radit, jak se máme chovat, jak máme na Šumavě žít a hospodařit. Takových radilů jsme zažili za uplynulá desetiletí dost a s výsledky jejich činnosti se setkáváme dosud. Škoda, že se vytratil zdravý rozum místních sedláků.
Nyní již k předloženým návrhům zákona o Národním parku Šumava, jak jsou obsaženy v tiscích 936 a 937. Předně bych chtěl zdůraznit, že se domnívám, že Šumava i další národní parky v České republice nepotřebují své specifické zákony, ale v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kde se říká "národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zákonem", tedy v souladu s tímto zněním by podle mého názoru stačil jeden obecný zákon upravující jednotný režim všech našich národních parků. V takovém zákonu by pak mohly být jednotně upraveny způsoby hospodaření a zásahy v jednotlivých zónách parku i vymezeny vzájemné vztahy v parku mezi obcemi, kraji a státem. Bohužel však již máme jeden precedens, kterým je zákon o vzniku Národního parku České Švýcarsko, a proto si myslím, že dalšímu zákonu o jednom jediném národním parku, tentokrát o Šumavě, již nelze zabránit. Tolik obecnější úvod a nyní konkrétněji k předlohám, kde si dovolím občas použít některé části ze společného stanoviska obcí.
Impulsem pro vznik návrhů zákonů je bezesporu dlouhodobě systémově neřešená otázka soužití národního parku a obcí. Vše pak vyvrcholilo nepřehledným, skoro ilegálním a pro obce ponižujícím způsobem projednání plánu péče pro Národní park Šumava, které proběhlo na přelomu roku 2000/2001, protože stále chybí vize cílového stavu území. Hlavně není určeno, které plochy budou v budoucnu první zónou a jaký na nich bude platit ochranný režim, nemohla být vypracována ani studie turistického a dalšího využití území, a tím pádem neexistují jasná pravidla rozvoje obcí, která by měla být stvrzena právě plánem péče.
Je škoda, když se dobrý úmysl, jakým byl vznik parku, začíná zpochybňovat samotnými obyvateli Šumavy, tedy těmi, s nimiž je nutno počítat a jimž by park měl být přínosem. Když právě oni nevezmou park za svůj, těžko se bude situace lepšit a nepomůže nám ani sebelepší zákon. Všichni snad chtějí, aby i nadále žili na Šumavě lidé. Bylo tomu tak vždycky a pevně věřím, že tomu tak bude i v budoucnu. Mám však strach z toho, aby snaha vyřešit složitou situaci narychlo přijatým zákonem nebyla ještě horší improvizací, než bylo vyhlášení národního parku před deseti lety.
Souhlasím s tím, aby obce dostávaly náhradu za ušlou daň z nemovitostí ze všech pozemků na území národního parku, které jsou ve vlastnictví státu. V důvodové zprávě obou tisků mi však chybí jejich kvantifikace. Myslím si, že lze vyjmout zastavěná a zastavitelná území obcí z národního parku, nejlépe je však ponechat toto rozhodnutí na obcích samotných. Nestrašme se tím, že bude park vypadat jako ementál, vždyť takové modely, kdy je obec vyjmuta z parku, známe i ze zahraničí a fungují velice dobře. Z toho plyne, že by k těmto územím měl být odejmut správě národního parku výkon státní správy. Správa národního parku by pak byla pouze standardním účastníkem řízení. Státní pozemky, které nejsou určeny k plnění funkce lesa a nacházejí se v zastavěných a zastavitelných územích, by měly být převedeny přednostně na obce bezúplatně či za úplatu. Obce musí mít možnost zúčastnit se jednání o změnách zónace národního parku a jejich stanovisko je třeba brát vážně.
Nesouhlasím s názorem, že zmenšení rozlohy parku povede ke zkvalitnění péče o přírodu. Jsem přesvědčen, že kvality můžeme dosáhnout pouze způsobem řízení a uplatňováním plánu péče o národní park. Při úvahách o velikosti rozlohy národního parku bychom měli spíše postupovat tak, že bychom nejprve stanovili stav, kterého chceme dosáhnout, pak přehodnotili stávající zónace - osobně si dovedu představit zařazení některých velmi cenných přírodních míst do první zóny a naopak vyřazení intenzivně zemědělsky obhospodařovaných pozemků z parku vůbec. Abych byl konkrétní, dokonce si dovedu představit rozšíření území např. o oblast Královského hvozdu.
Tolik mých několik poznámek. Protože návrhy vymezují určité pravomoci k hospodaření s lesním majetkem a dotýkají se také hospodaření zemědělského, navrhuji přikázat oba tisky také k projednání zemědělskému výboru. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan kolega Tom Zajíček.
Poslanec Tom Zajíček: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Chtěl bych reagovat jen na několik věcí, které proběhly tady v obecné debatě.
Především se mi zdá býti trochu signifikantní, že předkladatel či zástupce předkladatelů druhého sněmovního tisku ve svém úvodním slově se věnoval tak z 90 % sněmovnímu tisku 936, ač měl představit ten svůj. Zdá se mi to opravdu trochu signifikantní, protože se mi zdá, že předmětem kritiky se tady stává opravdu výhradně předloha 936.
Kupříkladu je nám vyčítáno, že píšeme do zákona, že se Národní park Šumava zřizuje bez ochranného pásma. Naprosto stejná dikce je v tisku 937 s tím, že poznamenává, že tuto funkci tvoří chráněná oblast Šumava, což jsme nepovažovali za nutné, protože jsme předpokládali, že je to záležitost, která je zcela jasná. To jsou takové detaily, které si myslím, že jsou zjevné každému, kdo poslouchá tato moje slova, že je velmi jednoduché dojít k dohodě a přidat jednu část věty do potom onoho společného návrhu nebo domluveného návrhu, a nebude problém k takové shodě dojít.
Bylo nám také vytýkáno, že se snažíme Správu Národního parku Šumava, která vydává do dnešní doby celou řadu správních rozhodnutí včetně správních rozhodnutí o vlastní těžbě, a tato rozhodnutí vydává, aniž je v této chvíli správním úřadem, že se snažíme tento velmi závažný právní stav napravit.
Bylo tady řečeno předkladatelem sněmovního tisku 937, že snad předvídáme nějakou privatizaci. Tohle, co bylo řečeno, že je předvídáno, že se dá vytušit, to je věc, která se těmi námitkami vleče jako červená nit. Pan ministr Kužvart někde zaslechl, že se bude zmenšovat podle našeho návrhu rozloha Národního parku Šumava o jednu třetinu. Je to opravdu věc, kterou nemohu hodnotit jinak než jako věštění z křišťálové koule, protože v návrhu o tom není jediného slova.
***