(15.40 hodin)
(pokračuje Ambrozek)
V této souvislosti bych chtěl zmínit obavy, protože jsem byl zpravodajem zákona o Národním parku České Švýcarsko a vím, že přípravy na vyhlášení probíhaly několik let, že to bylo podrobně projednáváno se všemi starosty, s vlastníky, protože rozšířením parku, jako byla myšlenka třeba na západočeskou část, dochází k určitému zásahu i do vlastnických práv a do rozvoje obcí. Nevím, zda je šťastné kreslit tady mapu při projednávání poslaneckého návrhu zákona.
Mrzí mě, že nedošlo k dohodě předkladatelů a že sem nebyl předložen jeden společný návrh. Nevím, zda se nám podaří dosáhnout dobrého výsledku. Beru velmi vážně stanovisko vlády ke sněmovním tiskům. Zmínil se o tom kolega Zajíček. Vláda, je to především na návrh Ministerstva financí, vyjadřuje poměrně vážné výhrady k právní úpravě postavení a funkce správy národního parku, mimo jiné i proto, že tam není úplně dobře řešen, a to ani v jednom z návrhů, vznik státní příspěvkové organizace, tzn. podmínky vzniku určitého majetku, se kterým bude hospodařit, či postup při jeho nabytí, organizační uspořádání, není tam řešen zánik a převod práv a závazků dosavadní Správy Národního parku Šumava. Mezitím, co byl vyhlášen zákon o Národním parku České Švýcarsko, byly přijaty nové, velmi vážné normy, které se týkají majetku státu - nový zákon o rozpočtových pravidlech, nový zákon o majetku státu - které upravují postavení těchto organizací. Nejsem si jist, zda to dokážeme při projednávání ve výboru, kde se budeme snažit z toho vykouzlit nějaký třetí text.
Jsem přesvědčen, jak to bylo u mysliveckého zákona, že by oba návrhy měly projít, nebo by měly být oba zamítnuty, a vláda by měla předložit za spolupráce s poslanci a zastupitelstev Jihočeského a Plzeňského kraje a s představiteli obcí zákon, který bude navazovat na novelu zákona 114 o ochraně přírody, který už je v připomínkovém řízení, abychom se alespoň pokusili, aby norma byla kvalitní.
Proto, aby to bylo spravedlivé, i když vím, že to není typické, navrhuji zamítnutí sněmovního tisku 937.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pan ministr Kužvart.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a poslanci, je to poprvé, co jsem zaslechl, že předkladatel dává návrh na zamítnutí své vlastní předlohy. Tento druh masochismu od stínového ministra životního prostředí mi připadá poněkud podivný, ale možný. Možné je prakticky vše.
Zareagoval bych na dvě zásadní věci, které nyní proběhly v rozpravě.
To, že předloha č. 936 pánů poslanců Zajíčka, Vlacha a Kalouska, uvažuje o redukci rozlohy, nezjistil jsem v žádné věštecké kouli. Dovolím si ocitovat větu z důvodové zprávy tohoto zákona: Předkladatelé definují v příloze č. 1 územní vymezení národního parku v hranicích současného parku i přesto, že jsou přesvědčeni, že určitá redukce územního vymezení by přinesla mnohem efektivnější ochranu a kvalitnější péči o nejcennější části tohoto přírodně nesmírně vzácného území.
Každý z nás má na stole tuto důvodovou zprávu, kde tato úvaha je. O tom, že by se vyskytovala ve sněmovním tisku 937, pochybuji. Nenašel jsem ji tam. To je jedna věc.
Mám za to, že problém je tady dosti zásadní. Je to rozdíl v předlohách obou zákonů. Jak jsem uvedl ve svém úvodním slově, a je to i v příslušných stanoviscích vlády k oběma předlohám, je zde významný rozdíl. Zásadní problém je z hlediska chyb v předloze č. 936. Dávají k úvaze zamítnout tento tisk.
K poslední záležitosti, kterou chci zmínit. Zaznělo tady, že obce mají problémy z hlediska svých příjmů. Ano, daň z nemovitostí je jim za stávající právní úpravy upírána. Na druhé straně za minulý rok se povedlo tuto finanční újmu plně v oblasti daně z nemovitostí obcím kompenzovat. Je logické, že by to do budoucna mělo být systémově ošetřeno v legislativě. Tyto záležitosti díky iniciativě Ministerstva životního prostředí jsou řešeny. Zatím je to ad hoc rok od roku formou kompenzace příslušné finanční újmy Ministerstvem financí.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Hlásí se do rozpravy pan předseda klubu.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, chtěl bych vás poprosit jako jeden z předkladatelů návrhu, abyste rozhodovali sami podle svého přesvědčení, a nikoli podle politického zařazení na politickém spektru české politické scény. Tento zákon si to nezaslouží. Zaslouží si, aby se občané Šumavy mohli o Šumavu také starat. Debatu, jak tady byla předvedena, nemohu přijmout.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Filipovi. Kdo se další hlásí do rozpravy? Znovu pan poslanec Ambrozek.
Než dojdete k řečništi, pane poslanče, zrekapituloval bych to, co jsem řekl dnes na zasedání vedení sněmovny. Říkal jsem na téma, jestli skončí sněmovna ve čtvrtek, v pátek, nebo bude ještě čtvrtý týden: zeptejte se mě dnes v 16 hodin. Jestli budeme u bodu 7, skončíme v pátek, když budeme pořád u bodu 1, máme ještě čtvrtý týden. Máme ještě 14 minut do 16 hodin, ale myslím, že už to vypadá na příští týden.
To byla pouze vsuvka.
Poslanec Libor Ambrozek: Děkuji za slovo, i když debaty nad zákony tohoto typu nedosahují délky debaty nad zákony školskými či zdravotnickými.
Předseda PSP Václav Klaus: Vy to ještě doženete, pane poslanče.
Poslanec Libor Ambrozek: Ani to nevyužiji. Dovolím si poznamenat k vystoupení pana ministra Kužvarta, že je lépe přiznat chybu než na ní setrvat a že skutečnost, že tady leží dva poslanecké návrhy, je také důsledkem nečinnosti jeho resortu. Kdyby tady byl zákon o Národním parku Šumava jako vládní návrh prodiskutovaný se všemi, nemuseli jsme svádět dramatické souboje, které se samozřejmě přesunou do dalších čtení.
Jestli se pan ministr domnívá, že tím, že zamítneme poslanecký návrh a propustíme druhý, něco zachrání, je to úvaha mylná. Jedním hlasováním ve výboru se z jednoho návrhu stane druhý pod stejným názvem, ale s jiným obsahem. Proto jsem přesvědčen, že je lépe říci poctivě, že oba návrhy mají své nedostatky, oba zamítnout a nechat předložit vládní návrh, nebo oba propustit. Proto jsem navrhl zamítnutí druhého návrhu, aby si sněmovna uvědomila, že návrhy jsou dva.
Předseda PSP Václav Klaus: Čili může za to vláda. Myslím, že je to racionální závěr, je to v pořádku. Pan poslanec Ambrozek tolikrát hlasuje pro vládu, že se tentokrát uřekl.
Prosím, pane poslanče Filipe.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, vážená vládo, velmi nerad to dělám, ale použiji netradičních slov pro tuto sněmovnu. Někdo práci udělá, a někdo to okecá.
Předseda PSP Václav Klaus: Teď je hádanka, kdo je kdo. (Smích v sále.)
Pan ministr se hlásí, že patří do té druhé kategorie.
***