(15.40 hodin)
(pokračuje Grégr)
Jestli existuje nějaký jiný způsob, jak prostě zvýšit konkurenceschopnost podniků, zapojit je do řekl bych postupujícího globalizačního trendu, já to jenom uvítám a velice rád to budu realizovat.
Chtěl bych tedy říci, že druhá je otázka finančního rázu. Premiér občas používá velice jaksi trefné přirovnání, že kapitalismus se nedá budovat bez kapitálu. Čili jestliže po kuponové privatizaci vznikly podkapitalizované podniky, tak asi těžko tedy dneska se najde v české zemi dostatek kapitálu, jak tento problém napravit, a z toho důvodu tedy vlastně jsme museli i nastoupit systém investičních pobídek, abychom přilákali strategické partnery, kteří disponují potřebným kapitálem pro řekl bych zvýšení konkurenceschopnosti českého průmyslu a českého trhu.
Rovněž zmínka o tom, že malé a střední podnikání je dnešní vládou dušeno, mně jaksi vyvolává úsměv na rtech, protože tato vláda dává více než dvojnásobek na podporu malého a středního podnikání. A právě řekl bych nové investice, které zde vznikají v ČR, mají velký multiplikační efekt, tří- až osminásobný, a projevuje se to jednak velkým nárůstem právě malého a středního podnikání a jeho zvyšujícím se podílem na růstu HDP.
Pokud tady byla jenom taková podčarová zmínka na velký třesk, znovu bych chtěl říci, že je to reakce na podkapitalizované podniky a řešení nebo respektive zvýšení jejich konkurenceschopnosti.
Pokud se hovoří tady o tom, jestli tedy nezaměstnanost, anebo míra zaměstnanosti, já si myslím, že tam se hodí také to přirovnání, jestli sklenice je z poloviny plná, anebo z poloviny prázdná. Takže já si myslím, že v minulosti byla držena určitá přezaměstnanost umělá, tím pádem samozřejmě klesala i rentabilita podniků, právě klesala i jejich konkurenceschopnost, HDP byl držen neúměrným růstem spotřeby, který nebyl podložen produktivitou práce a realizací zejména na zahraničních trzích. Takže to bych mohl pokračovat bod za bodem.
Chtěl bych ještě ukončit tím, že produktivita je výkonnostní parametr, jak tady o tom hovořil pan Grebeníček. Čili levná pracovní síla spíš by mohla být jaksi porovnávána nebo srovnávána nebo dávána do souvislosti s rentabilitou, ale produktivita je výkonnostní parametr vztažený převážně většinou na pracovníka.
Takže tolik několik mých poznámek. Samozřejmě dokázal bych tady reagovat na mnoho dalších, ale některé tyto záležitosti se mi zdály více než úsměvné. Tak já věřím, že ten nastoupený trend bude pokračovat bez ohledu na to, jestli sněmovna vysloví ke zprávě souhlas, nebo nesouhlas. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Dostáváme se ke druhému řádně přihlášenému v pořadí, kterým je pan poslanec Oldřich Vojíř, kterému uděluji slovo. Připraví se pan poslanec Jaroslav Zvěřina, který je třetí v pořadí přihlášených do rozpravy. Celkem je zatím přihlášeno 19 vystupujících.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, na úvod snad jenom takovou úsměvnou poznámku, aby možná i pan premiér mě poslouchal chviličku. Zdálo se mně, že asi musel odejít a přispět do státního rozpočtu, aby zvýšil státní rozpočet, a potřeboval si možná už zakouřit, nicméně je zde a myslím si, že bude poslouchat to, co se pokusím kritizovat nebo polemizovat. Pokusím se také neopakovat některé své předřečníky, což není vždy jednoduché, už když vystupuje asi pátý nebo šestý. Tak se za to předem do jisté míry omlouvám.
Já se asi připojím ke kritice v tom smyslu, že musím říci, že zpráva, tak jak je napsaná, je napsaná možná záměrně poměrně obecně a říká, že de facto, kdybych to shrnul do jednoho slova, to, co bylo předsevzato, to se na x procent, je tam řečeno 75 %, prostě plní. Takže je někdy velmi složité se zprávou samou polemizovat, a proto se pokusím spíše polemizovat s programovým prohlášením vlády, které přece jenom, musím říci, bylo jaksi lepším předsevzetím, a uvidíme, zdali se tu či onde shodneme nebo zdali se v některých věcech posuneme.
Pro své vystoupení jsem si vybral zhruba takové tři základní okruhy. Považuji je opravdu ze svého pohledu, z pohledu hospodářské politiky za klíčové. První cíl, který si tato vláda vytkla, bylo orientovat hospodářskou politiku na překonání recese. Druhý cíl, který si tato vláda vytkla, bylo restrukturalizovat významné obory a regiony a třetí cíl, který si tato vláda vytkla, bylo dokončení privatizace, a to v dvojím kroku. První krok byl privatizovat banky do konce roku 2000 a zbylé, převážně významné společnosti do roku 2002, předpokládám, že do poloviny roku 2002.
Co se týče toho prvního cíle, to znamená orientovat hospodářskou politiku na překonání recese. Myslím, že je naprosto evidentní, pokud se podíváme na statistiku, že skutečně propad ekonomiky v letech 1996, 1997 i 1998 existoval a museli bychom se ptát na příčiny. Od toho jsou tu ale zřejmě renomovanější ekonomové, kteří jistě popíšou příčiny, které k tomu vedly. Jedna z příčin, nebo několik příčin bylo určitě to, že skutečně naše ekonomika byla dlouhodobě podkapitalizována, nicméně to nebylo důsledkem kuponové privatizace, ale důsledkem toho, že v podstatě jsme přecházeli z jednoho systému na jiný systém podnikání. Prostě je evidentní, že naše společnosti, naše továrny, naše fabriky byly prostě celkově zastaralé a nové technologie, nové budovy, nová zařízení prostě se musí pořídit za nějaké investice, a ty zde nebyly. Z tohoto titulu bylo evidentní, dalo by se říci, že se ekonomika určitým způsobem přehřála.
Ona se také ale přehřála proto, že v podstatě od roku 1997 zde nastala de facto politická nestabilita. Já myslím, že to je velmi klíčová záležitost. Od roku 1997 bylo jasné, že tehdy opoziční sociální demokracie podporovaná nebo shodně, ruku v ruce jednající s KSČM v podstatě velmi silně tlačila na vládu, tehdejší vládu Václava Klause, která byla koaliční, nicméně v té době by se už dalo říci menšinová. Vycházelo to tehdy 100 : 100 s jedním člověkem, který se tu či onde přiklonil na tu či onu stranu. Bylo naprosto jasné, že tudy cesta nevede. Nastala velká krize politická a důsledkem toho byla jakási elementární politická dohoda, která vedla k tomu, že v roce 1998 byly mimořádné volby.
A proč tento exkurs? Myslím si, že tento exkurs je velmi nutný k pochopení, že muselo dojít k překonání recese, která tady evidentně byla, ale byli to právě členové sociálně demokratické strany, kteří rétorikou volili slova o špatném klimatu, o vytunelovaných bankách, o spálené zemi, o kriminalizaci a řekl bych možná plošně podnikatelské sféry.
***