(15.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
To plošně je špatně. Já netvrdím, že neexistovaly případy, které jsou hodny toho, aby byly odsouzeny, protože to byl skutečně podvod nebo krádež. Nicméně zde bylo vytvořeno klima, které bylo naprosto evidentní, že do takovéto společnosti nikdo investovat ze zahraničí nebude. Následně nato vláda přichází s programem oživit ekonomiku.
Já si dovolím konstatovat, že je naprosto evidentní, že od roku 1999 - rok 2000 růst ekonomiky je nastartován a velmi bych si přál, aby byl trvalý. Já myslím, že si to přejí všichni, i vláda sociální demokracie. Nasvědčuje tomu vše, nicméně musím se zde zastavit a polemizovat o tom, jak velký je to úspěch vlády sociální demokracie a jak velký je to vliv řekněme některých vnějších vlivů, mimovládních. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že např. klíčovou záležitostí, jak zde zmínil pan premiér, je příliv investic zahraničních. Ano, tento příliv stoupl, v roce 2000 byl něco nad hranicí 4 miliard dolarů, letos se očekává, že bude stejný, ne-li vyšší pro rok 2001. Já myslím, že to je velmi dobrá informace, nicméně si musíme uvědomit, že tento příliv je také tažen tím, že je zde za prvé dobré politické klima na straně jedné a na straně druhé že od roku 1997 do roku 2000 klesla daň z příjmu z 39 % na 31 %. To není zanedbatelná informace.
Tím nikterak nezpochybňuji třetí kámen, který k tomu přispěl, a to jsou investiční pobídky. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že tento růst investic má svůj strop, to znamená, že tento růst - a podotýkám růst - přestane, bude tady sice existovat vždy jakási míra investování, ale nemůžeme se na tuto skutečnost dlouhodobě orientovat.
Co se týká domácí spotřeby - já myslím, že je dobře, že občané nespoří na horší časy a že důvěřují tomu, že mohou své prostředky investovat či případně určitým způsobem zrealizovat a přeměnit je na zboží. To je vždy obrazem toho, že občané se mají poměrně dobře, a řekněme, že důvěřují klimatu, které v České republice je. Ale já chci říci, že to právě není jenom zásluha vlády a že to jej i zásluha Parlamentu celého, jako takového, jako politického spektra, které se chová přiměřeně a rozumně, pokud tady je elementární možnost se dohodnout.
Co se týče negativních záležitostí, pan premiér je také zmínil - stoupá zahraniční saldo. Já se domnívám, že je to otázka samozřejmě vždy složitá a je to nebezpečné, i kdyby platilo, že toto zákonné zahraniční saldo je převážně tvořeno souborem strojů a zařízení, které jsou dováženy a slouží právě pro tyto investice, které jsou realizovány, tzn. dalo by se říci, že pokud porostou investice, poroste i převážně tato složka, pokud investice klesnou, klesne tato složka. Pokud to bude platit, lze se domnívat, že zahraniční saldo by mohlo být přibrzděno. Nicméně tady chci upozornit, že to je negativní jev a už v roce 1996 se to ukázalo jako velmi, velmi složité a velmi klíčové pro celkovou ekonomickou vyváženost.
Co se týče dalšího jevu, který je negativní, a tady já také souhlasím, že negativní je spíše rychlost růstu deficitu jak státního rozpočtu, tak veřejných rozpočtů. My se velmi rychle blížíme té hranici 60 % HDP, která je povolena maastrichtskými kritérii. Já si myslím, že v tom je to úskalí a v tom je ten problém, protože umím si představit, že kdyby ta křivka ležela více položená, že se k ní přiblížíme mnohem později a nenastane tam kritický bod jakéhosi zlomu, protože tak jak tady bylo řečeno, v ekonomice jsou setrvačné jevy a můžeme velmi rychle přejet pak onu pomyslnou mez.
Chci jenom připomenout - a myslím, že pan premiér to velmi dobře ví - že v roce 1999 byl deficit státního rozpočtu na úrovni 29,6 miliardy, kdežto už v roce 2000 byl na úrovni 46,1 miliardy přestože bylo schváleno 35 miliard, a v roce 2001 přesto, že byla upravena metodika, což je korektní říci, je schválen deficit 20 miliard. K tomu musíme přičíst ztrátu Konsolidační banky, odhadovanou na úrovni 29 miliard za rok 2000, ale protože nebyla ještě realizována a pokryta ztráta Konsolidační banky z roku 1999, kde se očekává ztráta 36 miliard, a přičteme-li k tomu dva dluhopisové programy, což je za kampeličky, zjednodušeně řečeno, a pracovně řečeno za sucho, tak je to dalších 10 miliard dohromady. Z toho nám vyjde, že pokud budou všechny tyto ukazatele jen dodrženy, tak se letos na konci roku 2001 dostaneme na neuvěřitelný deficit ve výši 95 miliard korun. Můžete tuto studii vidět i ve studii Ministerstva financí ČR, to znamená, nejsou to čísla ode mne nikterak smyšlená.
Tomuto negativnímu výčtu musím vyčíst ještě jednu záležitost, která tady nebyla v podstatě nijak zmíněna, a to je otázka Fondu národního majetku. Fond národního majetku za svou činnost od roku 1991 do roku 1999 vykázal kladné hospodaření, nebo kladné saldo -chcete-li - ve výši 10,5 miliard korun. Nicméně za rok 1999 se vládě nepodařilo zprivatizovat de facto nic. Co se týče roku 2000, už Fond národního majetku vykazuje, v běžném roce, podotýkám, ztrátu 5,8 miliardy korun a predikce pro rok 2001 je ztráta 2,3 miliardy korun, nicméně příjmy pouze pro rok 2001 jsou nastaveny na hladině 171 miliard korun a výdaje na hladině 173 miliard korun. Takové částky za jeden rok nebyly realizovány v podstatě ani za oněch celých osm let zpátky. To znamená, že je naprosto evidentní, že tady je veliká snaha získat prostředky a pak je určitým způsobem přerozdělit.
Potud by to ještě snad bylo i legitimní, pokud - pokud by neplatilo, že tyto prostředky z Fondu národního majetku jsou rozdělovány dříve, než byly přijaty na Fond národního majetku. Proto je naprosto skandální a je to poprvé v existenci Fondu národního majetku, kdy Fond národního majetku je zadlužen na úrovni 30 miliard korun. Tyto prostředky si musel vypůjčit, to znamená, že tyto prostředky jsou dále zatěžovány běžným úrokem, byť na nejnižší možné úrovni, protože byl hledán ten nejlevnější zdroj. Proto, aby se mohly krýt takzvaně nezbytně nutné náklady jak pro Konsolidační banku, tak ale pro státní fondy, jako je Státní fond dopravní infrastruktury a Státní fond rozvoje bydlení.
Teď jsem zaslechl, že už nemám mnoho času, tak nevím, jak si s tím mám poradit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, já jsem ten, kdo končí jednání, přerušuje jednání, takže vy klidně hovořte.
Poslanec Oldřich Vojíř: Nicméně se pokusím to stáhnout opravdu, co to nejvíc půjde.
***