(14.10 hodin)
(pokračuje Kühnl)
To je skutečně impozantní výsledek zprávy tzv. reformních sebevrahů. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nic znamená nula, nečinnost.
V zahraničněpolitické části se dočítáme o značném pokroku v přípravě na členství v EU. Ano, s touto částí souhlasím a myslím si, že vláda zaslouží i určitou chválu za to, že opravdu vstup do EU a přípravu na vstup učinila velkou prioritou své činnosti.
Vláda se dále chválí za zlepšení vztahu se Slovenskem - i to je v pořádku, jakkoli vláda neříká, že to také něco stálo, tuším, že asi 26 miliard Kč.
Vláda ovšem na druhé straně zcela a jednoznačně si ani na okamžik nepřipouští vinu na katastrofálním zhoršení vztahů s Rakouskem - mimořádně důležitá země i z hlediska našeho vstupu do EU. Vláda si ani na okamžik nepřipouští poškození vztahů s našimi spojenci, zejména Spojenými státy, také do určité míry s Polskem v souvislosti s přípravou rezoluce o porušování lidských práv na Kubě. Samozřejmě ani slovem není zmíněn Český dům v Moskvě. Konečně proč si také kazit dojem ze sebraných úspěchů vládní tříletky?
V závěru těchto sebraných úspěchů nás vláda tak trochu straší. Straší nás tím, že bude - opět cituji - pokračovat v uskutečňování svého programového prohlášení stejným způsobem, jakým postupovala v prvních třech letech. A také hned konkretizuje.
Takže reforma důchodového systému se odkládá naneurčito, reforma veřejných financí se ani neplánuje a deklarované úsilí o zvýšení daňové výtěžnosti, které je také součástí těch budoucích kroků, jak ukazují poslední zveřejněné údaje, se již projevuje a přináší výsledky tím, že se podstatně snížil výběr daní ve srovnání s rozpočtovým plánem.
Vládní sebechvála by tedy mohla svádět a svádí k trpkému sarkasmu. Já nechci těmto svodům příliš podléhat, a proto se soustředím už jenom na několik čísel.
Jak už jsem řekl a jak uvádí zpráva, po třech letech recese se v loňském roce obnovil hospodářský růst v rozměru něco více než 3 %. To je samozřejmě dobře. Méně dobře je - a o tom jsem již hovořil - že tento růst byl vykoupen růstem veřejného dluhu v každém ze tří let sociálně demokratické vlády v rozměru o celý jeden řád vyšším. A dokud roste veřejný dluh desetkrát rychleji než výkon ekonomiky, nemůže se jednat o růst trvalý, o růst dlouhodobě udržitelný. A dluhy opravdu nerostou jen klarifikací ukrytých dluhů, vydatně k tomu přispívá vláda každoročními deficity nejen státního rozpočtu.
My ještě na této schůzi Poslanecké sněmovny budeme projednávat státní závěrečný účet a to je myslím dobré přídavné čtení ke zprávě vlády o vlastní činnosti. Ze státního závěrečného účtu za loňský rok totiž vyplývá, že vládní hospodaření skončilo oficiálně o 11 miliard Kč větším deficitem, než jaký připouštěl zákon o státním rozpočtu. Vláda tedy zákon nesplnila, došlo k nesplnění, k nenaplnění zákona. Navíc - vláda ukryla další deficity jednak v operacích státních aktiv a pasiv, neodečetla výnosy z privatizace, nezapočítala dva roky starou ztrátu Konsolidační banky atd. Při přesném počítání činil deficit veřejných rozpočtů za loňský rok včetně ztráty Konsolidační banky alespoň 120 miliard Kč, a to ještě neznáme vliv rozpočtů obcí, protože nevíme, jaký v nich byl vývoj příjmů za prodej akcionářských práv distribučním společnostem.
Znamená to, že jsme tedy schvalovali rozpočet neúplný, který byl nepravdivý, a protože rozpočet na rok 2000 schválili vládě poslanci ČSSD a ODS, tak se především ti druzí dnes asi musí cítit tak trochu podvedeni. Ani jimi schválený rozsáhle deficitní zákon o státním rozpočtu vláda nedokázala dodržet a vysoko ho překročila. Kolegové z ODS na to jistě budou reagovat tím, že se připojí k našemu návrhu na neschválení státního závěrečného účtu, který, až ho začneme projednávat, předložíme. Jaký si z toho udělají jiný závěr nebo jaký z toho vyvodí závěr sama vláda, nebudu předjímat, možná je to dobrá příležitost dostát svému jménu vlády sebevrahů. V tuto chvíli ovšem projednáváme zprávu o realizaci programového prohlášení vlády, o činnosti vlády, takže se vrátím k tomuto dokumentu.
Jaký závěr této - znovu zdůrazňuji - trochu divadelní zprávy?
Myslím si, že jsme se jeho prezentací pobavili, že jsme se uspokojili schopností vlády dát určitý výčet svých činů. Je to takový odpočet, který v rámci tohoto lehkého divadelního žánru vystavuje tu příjemnou stránku, nepříjemné věci života neexistují, resp. jsou odloženy do budoucna. Nedomnívám se tedy, že je nezbytné navrhovat jakékoli usnesení. Skutečností je, že Poslanecká sněmovna si tuto zprávu vyslechla, každý si z toho uděláme vlastní závěr a rozejdeme se na ty dva krásné svátky a na dlouhý víkend.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedo. Nyní má slovo předseda Poslanecké sněmovny pan Václav Klaus.
Předseda PSP Václav Klaus: Vážení kolegové, vážená vládo, dovolte i mně říci pár slov. Nebudu oplývat bonmoty jako předseda vlády, nebudu se pouštět do širších úvah o letícím letadle a jeho eventuálním pádu, nebudu karikovat tuto zprávu, nebudu ji ani ironizovat, jak to cítím z předchozího vystoupení předřečníka, protože si myslím, že to není náš úkol.
Mne jako občana, jako politika, jako předsedu politické strany a Poslanecké sněmovny ta zpráva trápí a trápí mě činnost této vlády. Proto se pokusím nebýt ironický.
Musím říci, že jsem pozorně zprávu přečetl, pozorně jsem poslouchal předsedu vlády. Ale evidentní je jedna věc. Předložená zpráva je materiálem spíše propagandistického než analytického typu. Smyslem tohoto dokumentu je přesvědčit sněmovnu a eventuálně i veřejnost naší země, že je vláda ve své činnosti úspěšná. Proto není ve zprávě ani sebemenší místo pro kritickou analýzu naší současné situace, pro analýzu, která by vytvářela alespoň elementární předpoklad pro širší politický konsensus o podstatě problémů, dnešních problémů naší země a která by umožňovala hledání východisek. Vláda nám v tomto dokumentu - a já diskutuji dokument, nediskutuji kolorit např. úvodního projevu předsedy vlády - čili vláda nám v této zprávě předkládá jakousi papírovou inventuru své činnosti v podobě výčtů - kdo jste to četli - všemožných zákonů, vyhlášek, předpisů, programů a koncepcí v oblasti veřejné správy. Ale nejde o zprávu o reálném stavu naší země a nejde o zprávu vlády, která by naznačovala, že tyto problémy chce řešit.
Za základní problém vidím to, že vláda v tomto dokumentu i ve své aktivitě správu věcí veřejných chápe ryze účelově z hlediska času, který jí zbývá do konce volebního období. Má proto zájem - a tím je celá zpráva prošpikována - pouze o krátkodobé a dočasné efekty, které může prezentovat do voleb, a nikoli o substanciální dlouhodobá řešení. Pokusím se to ukázat na několika případech - mám jich čtrnáct, jestli to vydržíte.
První věc je to, o čem předseda vlády také dlouze hovořil, tj. zrychlení přístupové strategie - jestli jsem si dobře poznamenal jím použitý termín.
***