(11.40 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Ty oblasti, kolegyně a kolegové, lze na první úrovni dezagregace rozčlenit na zahraniční a domácí politiku, domácí politiku pak na oblast ekonomickou, sociální, na oblast právního státu, na oblast bezpečnosti, tak jak to koneckonců máte uvedeno v předkládané písemné verzi této zprávy. I když vím, že jakákoliv kvantifikace je nutně povrchní a redukcionistická, dovolte mi, abych se v tomto komentáři přísně držel čísel a pouze čísel, nikoliv dojmů, které se někdy vydávají za kvalitativní analýzu.
V oblasti zahraniční politiky bylo prioritním cílem vlády dosáhnout zrychlení přístupového procesu vůči EU tak, aby plné členství bylo realizovatelné od počátku roku 2003. To na jedné straně vyžadovalo aktivní diplomacii, jejíž roli jako role diplomacie kandidátské země nemohu přeceňovat, ale všichni víte, že výsledky posledních summitů v Nice či Göteborgu byly této orientaci vcelku příznivě nakloněny, a co je daleko důležitější, vyžadovalo přibližování se zejména naší legislativy, ale i dalších podzákonných norem normám EU.
Dovolte mi, abych parlamentu upřímně poděkoval za jeho součinnost při přijímání některých proevropských zákonů, naposled zrovna včera euronovely naší ústavy, i když jako předseda vlády musím vyslovit určitou lítost nad tím, že se to nepodařilo vždy. Jako jediný příklad pro stručnost bych zmínil nedávno již potřetí zamítnutou novelu zákona o zbraních a střelivu. Ale myslím si, že pozitivní spolupráce mezi parlamentem a vládou zde výrazně převažovala.
Když jsem řekl, že se i tuto nesnadnou oblast pokusím kvantifikovat, učiním tak na základě počtu uzavřených kapitol, což je údaj, který při ukončování přístupových jednání nabývá stále větší důležitosti.
Jak víte, Česká republika má z 30 či 31 celkových kapitol - kapitola 31 je nazvána "různé" a nikdo z nás pořádně neví, co tam je - uzavřeno až dosud 19. I když budu trochu předjímat svoji závěrečnou část, chtěl bych vám již dnes sdělit, že činíme vše pro to, abychom do konce tohoto roku měli uzavřeno přibližně 25 kapitol a do konce prvního pololetí příštího roku všech 30 kapitol. Nechci vás zdržovat popisem náročnosti této práce. To je úkol a odpovědnost jak vlády, tak parlamentu. Rád bych pouze konstatoval, že ne vždy je dobré lehkomyslně se vzdávat různých přechodných období a že je vždy nutné tvrdě hájit české národní zájmy. Rád bych to dokumentoval alespoň na kapitole Právo společnosti, kterou jsme uzavřeli asi o rok později než jiné kandidátské země, nikoliv proto, že bychom ji neuměli uzavřít dřív, ale proto, že jsme se snažili pro Českou republiku vyjednat výhodnější podmínky, a to se nakonec podařilo v rozsahu asi 2 miliard korun ročně.
Na druhé straně je potřeba říci, že při tomto vyjednávání vzniká celá řada obtížných problémů, z nichž nejobtížnější je spojen s volným pohybem pracovních sil. Protože předpokládám, že i na toto téma bude v rozpravě diskuse, dovolte mi, abych jednak jasně prezentoval stanovisko vlády, která považuje tento volný pohyb za jednu ze čtyř základních svobod EU, a na druhé straně vás vyzval k respektování situace, kdy stojíme-li vůči jednotnému stanovisku EU, které již přijalo např. Maďarsko, Slovensko, mimochodem země s pravicovými nebo převážně pravicovými vládami, pak můžeme usilovat o změkčení těchto podmínek, o selektivní přístup, o dvouleté přechodné období, o to, aby existovalo co nejvíce zemí, které ani ty dva roky nebudou uplatňovat, a s těmito zeměmi již dnes intenzivně vyjednáváme, ale na druhé straně máme jen takovou sílu, kterou máme, a tento omezující fakt je nepochybně nutné respektovat.
Závěrem části věnované výsledkům zahraniční politiky, kde se nám podařilo až na Rakousko, kde ale probíhá melcký proces, výrazně zlepšit vztahy s našimi sousedy, chtěl bych uvést, že se celkem velmi dobře osvědčuje tzv. ekonomická diplomacie, kdy na našich ambasádách se nespekuluje o urovnání konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, o řešení problému Tibetu nebo Patagonie, ale kde se uvažuje o tom, jak zvýšit podporu našich podnikatelů exportujících do daných zemí, jak naopak ze zemí s přebytkem kapitálu dosáhnout přílivu části tohoto přebytku do České republiky, případně jak vytvářet společné podniky nebo společné operace na třetích trzích.
Ekonomická diplomacie, kolegyně a kolegové, je nudná a šedivá, neopírá se o gesta v záři televizních kamer, ale poté, co jsem za doby svého premiérování podnikl asi 70 zahraničních cest, na jejichž většině byla samozřejmě podnikatelská mise, zjišťuji, že naši podnikatelé jsou schopni samostatně navazovat velmi účinné obchodní kontakty a že politici jsou pouze podpůrnou, i když užitečnou záležitostí v této aktivitě.
Dovolte mi nyní, abych přešel k domácí politice, a to nejprve k části týkající se politiky ekonomické. Po ovoci poznáte je, a je nesporné, že pokud klesá ekonomická výkonnost, můžeme se rozkrájet sliby o tom, jak budeme financovat školství, zdravotnictví, veřejnou dopravu, sociální péči a jakékoliv další aktivity, ale nepochybně nemáme dostatek zdrojů pro tento typ financování. Snaha vlády a samozřejmě vždy jen v těch mezích, jak mohla tento proces reálně ovlivnit, byla oživit ekonomiku tím, že místo fáze budování kapitalismu bez kapitálu přivedeme do země kapitál, a protože domácí kapitál byl velmi omezený, soustředíme se na zahraniční investory, a to nikoliv na jakékoliv investory, např. nikoliv na ty, kteří by zde chtěli těžit zlato metodou kyanidového loužení, ale na strategické investory, nikoliv na Nomury a na investory, kteří mají charakter větších a velkých hráčů, nikoliv např. na firmu AIRES, která sice koupila LET Kunovice, ale poté zkrachovala. Mohu s potěšením konstatovat, že výsledek tohoto úsilí, který byl nejprve vyjádřen masivním přijímáním investičních podmínek a poté - za což děkuji tomuto parlamentu - schválením zákona o investičních podmínkách, vedl k tomu, že se objem zahraničních investic zvýšil z 2 miliard dolarů ročně na zhruba 5 miliard dolarů ročně, čímž se Česká republika v přepočtu na obyvatele stala ve střední Evropě zemí, která zaujímá z hlediska objemu zahraničních investic první místo.
***