(11.50 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Vláda hodlá pokračovat v této aktivitě mimo jiné návrhem na rozšíření struktury těchto pobídek nejen na průmyslovou oblast, ale i na oblast služeb. Chtěl bych vyvrátit obecně rozšířený omyl, že tyto pobídky jsou poskytovány pouze zahraničním investorům. Jsou samozřejmě poskytovány i domácím investorům, pokud disponují oním minimálním objemem kapitálu či investic a pokud domácího kapitálu je dostatek, což ovšem bývá málokdy. Podotýkám, že onen minimální objem je 10 mil. dolarů a v regionech s nadprůměrně vysokou nezaměstnaností je to 5 mil. dolarů.
Vláda se současně snažila opět v rámci svých možností v tomto roce, aby udržela relace mezi růstem investic a růstem spotřeby včetně spotřeby vládní a aby udržela obdobné relace mezi růstem produktivity práce a růstem reálných mezd. Mohu vám s radostí oznámit, že podle publikovaných údajů v roce 2000 hrubá tvorba fixního kapitálu, tedy v podstatě zjednodušeně řečeno investic, vzrostla o 10 %, spotřeba domácností o 2,6 % a spotřeba vlády o -0,1 %, tedy že spotřeba vlády v uplynulém roce v podstatě stagnovala, což možná poněkud komplikuje situaci těm opozičním kritikům, kteří tuto vládu obviňují z plýtvavosti a rozhazovačnosti. Mimochodem zhruba obdobné údaje vyplývají i z nedávno publikovaných dat Českého statistického úřadu za první čtvrtletí tohoto roku, kdy se podařilo zrychlit při zachování dynamiky investic spotřebu domácností, ale spotřeba vlády klesla o 1 %, takže spotřeba vlády, pokud neobviním statistický úřad z falšování, se prokazatelně nezvyšovala.
Jsme si vědomi, že by bylo daleko populárnější, kdybychom tlačili - a vláda k tomu měla určité nástroje - na rychlejší růst ať už vládní, nebo rodinné spotřeby, ale tím bychom, kolegyně a kolegové, nikdy nevytvořili podmínky pro stabilní dlouhodobý udržitelný hospodářský růst. Je samozřejmě, že dalším nutným faktorem pro udržení tohoto růstu je sociální koheze. Proto jsem rád, že v prvním čtvrtletí tohoto roku vzrostly reálné mzdy o 5 %, a to nejen v podnikatelském, ale i v nepodnikatelském sektoru. Těm, kdo nás obviňovali, že jsme slíbili zvýšení platů zdravotníků a učitelů a že jsme tento slib nesplnili, bych doporučil, aby si proboha konečně jednou přečetli statistiku, ze které se dovědí, že např. v prvním čtvrtletí se ve zdravotnictví platy zvýšily o 14 % nominálně a obdobně se zvýšily i platy pedagogických pracovníků. Není tedy pravda, že dochází k tomu, že by se zvýšení tarifních platů masivně kompenzovalo odnětím osobního ohodnocení.
Jsme si vědomi toho, že občané musejí pocítit dříve nebo později růst ekonomické výkonnosti ve svých peněženkách, ale nikoliv za cenu, že předstih spotřební dynamiky před dynamikou investiční tento růst oslabí a učiní jej krátkodobým. Domnívám se, že tohoto cíle se v ekonomické oblasti podařilo dosáhnout tak, aby sociální koheze, tzn. přínos ekonomického zlepšení pro všechny skupiny obyvatelstva s výjimkou tunelářů, byl viditelný a aby nebyl omezen pouze na úzkou privilegovanou skupinu.
Ve své rozpočtové politice se vláda snažila pomocí fiskální expanze na základě rozpočtového zákona, který byl schválen touto Poslaneckou sněmovnou, jednak podněcovat ekonomický růst a jednak naplňovat jednu ze základních priorit této vlády, kterou jsou výdaje na vzdělání. Vyslechl jsem neobyčejné množství kritik od různých opozičních politiků na téma, že jsme to pouze slibovali, ale že jsme to nesplnili. Dovolte mi proto několik suchých čísel.
Poslední redukce školského rozpočtu byla provedena přibližně před třemi lety tehdejším ministrem financí Ivanem Pilipem ve výši 5 mld. Kč. Tehdy měl školský rozpočet zhruba o 20 mld. Kč výdajů méně, než má v současnosti. Během oněm tří let se tedy do školství - a já jsem si vědom toho, že nejde jen o nalévání peněz - nalilo oněch 20 mld. Kč navíc, z tohoto v rozpočtu na tento rok o 9 mld. korun navíc včetně asi 3 mld. věnovaných na zvýšení příjmů učitelů a několika miliard rozdělených do dvou až tří let věnovaných na internetový program. Kolegyně a kolegové, bylo by samozřejmě velmi populární, kdybychom menší než tuto částku věnovali pouze a výlučně na rozvoj vysokého školství a ponechali ostatní, ekonomicky náročnější stupně vzdělávání jejich osudu, ale i kdyby to bylo populárnější, nedomnívám se, že by to bylo účinnější.
To byla tedy jedna ze základních priorit naší rozpočtové politiky v ekonomické oblasti. Pokud jde o oblast sociální, vláda především usilovala o udržení sociálního smíru. Nebylo to jednoduché, protože zejména v prvních dvou letech nedocházelo k výraznému zvyšování životní úrovně a naopak pokračoval růst nezaměstnanosti. V současnosti je možné říci, že tyto trendy se obrátily, že nezaměstnanost začíná klesat, třebaže někteří opoziční poslanci - vzpomínám si na sytě plačtivý projev pana poslance Voláka - nám hrozili ještě před půldruhým rokem extrémním růstem míry nezaměstnanosti.
Důvod, proč nezaměstnanost klesá, spočívá ve vytváření nových pracovních příležitostí v důsledku hospodářského růstu, spočívá v aktivní politice zaměstnanosti. Zde bych upřímně poděkoval prvnímu místopředsedovi vlády Vladimíru Špidlovi a odborovým organizacím za dobré fungování tripartity. Stejně tak bych chtěl poděkovat i zaměstnavatelských svazům. Sociální dialog, jímž jsme tyto problémy řešili, se ukázal přes všechny problémy být na očekávání úspěšný, a tak i v těžkých letech transformace nedošlo v této zemi, což je pozoruhodné, téměř k žádným stávkám.
***