(17.50 hodin)
(pokračuje E. Zeman)
Proti tomu úřady a veřejné školy takovou volnost nemají díky nutnosti odsouhlasovat všechna důležitá rozhodnutí a díky různým zákonným omezením. Spolupráce generálního dodavatele s lokálními subdodavateli urychlí postup prací při dodržení kvality garantované smluvně generálním dodavatelem. Generální dodavatel může díky pružnosti vlastního rozhodování daleko jednodušeji a rychleji dosáhnout dohod o využívání již existující infrastruktury, a to jak veřejné, tedy obcí a státní správy, tak i infrastruktury dodavatelů. Dosažení takové dohody úřadem, ať už se jedná o ministerstvo, nebo o krajský úřad, je velmi zdlouhavé a často díky názorovým rozdílům i nemožné.
Fakt, že se jedná o jedno výběrové řízení, může výběr dodavatele výrazně urychlit, protože série výběrových řízení na více dodavatelů by byla časově a organizačně mnohem náročnější. Na druhé straně tento fakt zvyšuje riziko, že uchazeči o zakázku vystupňují svou agresivitu a budou aktivnější při odvolacím řízení. V případě více menších zakázek by jednotlivé soutěže nepoutaly samozřejmě takovou pozornost, ale riziko průtahu při odvolání by zůstalo tak jako tak.
Tady bych se chtěl opět trochu pozastavit, protože ve veškerých polemikách zazněly zatím argumenty několikerého typu. Zaznělo zde: když bude jeden generální dodavatel, a trochu se zde přihlíželo, že jde o konglomerát několika firem, protože v žádném případě nemůže být generálním dodavatelem jediná firma, aby splnila celý tento rozsah, hrozí zde rizika korupce, protahování celé záležitosti v souvislosti s odvoláváním se dalších účastníků atd. Položme si otázku: pokud toto posuneme z jednoho státu na 14 krajů, co se tím získá? Z jednoho rizika korupce je 14 rizik korupce, z jednoho protahování odvolacího řízení je 14 rizik protahování odvolacího řízení atd. Tudy žádné výhody viditelné nejsou.
Chtěl bych ovšem připustit, že to, co zde říkám samozřejmě neznamená, že zvolená varianta nemá žádná rizika. Chtěl bych upřímně říci, jaká rizika zde vidíme.
Prvním rizikem je určitá závislost na generálním dodavateli, což by při nesprávně definovaných smluvních podmínkách mohlo vyústit v tlak na zvyšování ceny. Jistě to zaznělo také často v kritikách. Opatření proti tomu je celkem jednoduché, protože závislost je oboustranná. Generální dodavatel je velmi životně závislý na platbách, protože on do toho vkládá svou prvotní investici, a pokud by nesplnil příslušná zadání, nedostane zaplaceno. Je to o tom, jak dobře formulovat smluvní podmínky.
Dalším rizikem je případná neschopnost generálního dodavatele dostát svým závazkům. To by mohlo ohrozit celý projekt. Nicméně opatření je celkem nasnadě: je to možné eliminovat jednak výběrem vhodného dodavatele, kterým musí být konsorcium firem, které by dokázalo celou záležitost zvládnout, a takových firem, které mají celostátní reputaci a u nichž je zjevné, že jsou schopny plošně plnit velkou zakázku. Tady mohu říci, že ze všech šesti uchazečů ve výběrovém řízení to splňovali všichni. Dalším opatřením, které by to mohlo ošetřit, je třeba pojištění závazku nebo možnost v určité situaci převést vybrané závazky na jiný subjekt.
Třetím rizikem je složitost organizace výběrového řízení na generálního dodavatele a následných smluvních vztahů z důvodu vysokého finančního objemu zakázky. Složité smluvní vztahy nepochybně znamenají určité riziko. Na druhou stranu rozdělíme-li to na více hromádek, je to sice objemově kopice menších rizik, ale nicméně rizik stále poměrně velkých, aniž by se principiálně cokoli změnilo. Pokud to rozdělíme na 14 zakázek, míra rizika je stále stejně vysoká, na druhé straně míra koordinace prudce klesá.
Dalším rizikem může být nedostatek informací a komunikace se školami a kraji ohledně cílů projektu a jimi zajišťovaných rolí. Toto si velmi dobře uvědomuji. Proto se celá řada lidí počínaje mnou snaží jezdit a informovat na všech úrovních, proto jsme také pořádali zmíněný parlamentní seminář, čili celá řada nápravných opatření, jak zlepšit informovanost veřejnosti.
Zde bych se obracel s upřímnou žádostí na poslance, aby vyvinuli určité úsilí pro vysvětlování projektu a pro určitou intenzivní výměnu názorů. Je jasné, že projekt sám je definován složitě a plné pochopení všech zásad a mechanismů zabere určitý čas. Problém je, že v demokratické společnosti není jednoduchá cesta, jak všem školám dát na stůl přesnou informaci, protože takováto informace je náročná na předání v situaci, kdy nejsou vhodná média, která by toto umožňovala.
Dalším rizikem je, že může dojít k určité menší flexibilitě při respektování určitých specifik jednotlivých škol. Mnozí kritici - i z řad poslanců - o tomto problému často mluví. Zdůrazňuji, že zájmy jednotlivých škol zde nemusí být dostatečně zohledněny. Domnívám se, že míra tohoto rizika je závislá zejména na samotné nabídce a na představách o způsobu zabezpečení dodávek. Pokud jsou v zadávací dokumentaci obsaženy podmínky, které říkají, že toto musí být respektováno, pak se míra rizika výrazně snižuje. Navíc generální dodavatel se systémem subdodavatelů zde bude pod výrazným tlakem jak sněmovny, tak odborné a učitelské veřejnosti, takže lze předpokládat výraznou snahu o přizpůsobivost.
Posledním výrazným rizikem je nesprávně nastavená metodika projektu na centrální úrovni, která by mohla ohrozit kvalitu realizace celého projektu. Je to otázka toho, jak bude zapojen generální dodavatel i generální auditor do procesu zlepšování a aktualizace metodiky a jak budou zapojeny subjekty na úrovni krajů a škol v tom, aby se na metodice podílely. Tady nic nebrání tomu, aby tyto subjekty byly zapojovány tak, jak jsem o tom mluvil v úvodních částech svého dnešního vystoupení.
Chtěl bych uvést pro úplnost některé problémy, které se z mého pohledu nejeví jako problémy úplně reálné, ale byly medializovány. Na prvním místě je to, že vzhledem k rozsahu projektu může vzniknout tlak na konkurenční prostředí na trhu, čili k ohrožení volné soutěže. Otázkou je, jaký trh je zde ohrožen, jestli komunikace, hardware, software, systémy integrace.
Vtip je v tom, že tak jak se lze setkat s představiteli příslušných firem a mluvit s nimi o tom na různých seminářích, všichni konstatují, že dotyčná zakázka představuje stejně jen zlomek jejich trhu u nás.
Dalším často zmiňovaným rizikem je riziko financování projektu v dlouhodobějším horizontu. Toto riziko je vždy do určité míry reálné, protože nikdo nemůže garantovat, co bude za 5, 10 nebo 15 let. Na druhé straně je ale toto riziko zároveň určitou příležitostí dostat do projektu peníze navíc a podpořit vybavenost škol. Nejedná se jednoznačně o riziko objektivní, ale spíše o to, jak se instituce, v jejichž jménu bývá kritika vznášena, do celého projektu budou ochotny zapojit.
Dalším rizikem je plnění stanovených cílů a rychlosti realizace jako něčeho, co je závislé na kapacitních možnostech generálního dodavatele a jeho případných partnerů. Toto riziko mi připadá velmi nereálné, protože generální dodavatel složený z více subjektů a se spoustou subdodavatelů mi nepřipadá z hlediska tržní ekonomiky jako něco, co by se mělo nechat limitovat. V případě potřeby si dojedná další subdodavatele. Tam nevidím nic, co by v tržní ekonomice bylo problémem. Rozhodující je to, že pokud se zaváže k rychlosti a objemu plnění, pak je logické, že si umí najít mechanismy, jak tomuto závazku dostát. Generální dodavatel, není-li limitován v zadávací dokumentaci v počtu subdodavatelů, může jich mít neomezený počet. Tím pádem není také limitován kapacitně.
***