(15.50 hodin)
(pokračuje Macháček)
Nechci však ve vás vzbudit dojem, že celá zpráva je nějakým způsobem podjatá. Bylo by špatné, kdybychom s vaničkou vylili i dítě. Vždyť zbývající kostky skládačky jsou popsány, správně chronologicky seřazeny.
Tady si dovolím jedno malé zastavení a přiobrazení. Nestane se nic, co nemá svou příčinu. Následující rozhodnutí je vynuceno předchozím rozhodnutím. Celý námi popsaný proces vzniku, rozvoje a nakonec zániku banky ukazuje na to, že stát, na začátku majoritní vlastník, později jen významný vlastník, neměl o rozhodování v bance zájem. Otázka je, zda záměrně, nebo to neuměl. Vždyť jím delegovaní zástupci v bance neměli žádné zadání, nikdo je nekontroloval a nekoordinoval. Pokud ano, tak to rozhodně nebyla vláda, ministři či Fond národního majetku. A je to právě období vlády v čele s premiérem Klausem, kdy došlo ke krachu řady bank a jím řízená vláda se nezmohla na jasnou a ucelenou koncepci, co se zbytkovými podíly státu v komerčních bankách, až do listopadu 1996.
Neexistence koncepce samozřejmě vyhovovala jak managementu, tak ostatním akcionářům banky, a vyhovovalo to zřejmě i zástupcům státu v bance, protože nemuseli nic plnit a za nic nenesli odpovědnost. Proč ale potom spíláte vládě, která na rozdíl od předchozích se nebála rozhodnout a rozhodla správně?
Lze-li situaci naší vlády v červnu 2000 k něčemu přirovnat, přirovnal bych ji k okamžiku, kdy na velitelství hasičského sboru dorazí zpráva, že v objektu, který je spojen s dalšími objekty, vypukl požár, a majitel přitom nespolupracuje. Prvořadým rozhodnutím v tu chvíli bylo lokalizovat požár, zamezit jeho šíření a zachránit tak majetek mnohem větších hodnot, i když to bude něco stát. Každý zásah hasičů daňového poplatníka něco stojí. Cíle bylo díky rychlému zásahu hasičů dosaženo, požár uhašen, aniž by způsobil mnohonásobně vyšší škody dalším. Jen vlastník objektu utrpěl škodu, neboť nedbal na požární prevenci a svou činností vytvářel ohniska budoucího požáru.
A co se nestalo? Místo poděkování za dobrou práci se na hlavy hasičů snesla kritika a nadávky. Byl vůbec zásah nutný? Proč se použilo tolik techniky, tolik vody a proč jste zničili i to, že v tu chvíli ještě nehořelo? Kdo zásah zaplatí? Vždyť byl drahý. Proč nikdo v té chvíli nespílal skutečným viníkům, všem těm, kteří přímo nebo nepřímo svou nečinností požár umožnili?
Málem hysterická reakce určité skupiny po zásahu jako by naznačovala, že v ohořelých zbytcích objektu by hasiči mohli najít něco, co by tuto skupinu mohlo kompromitovat. Stejně jako hasiči dopadla naše vláda. Nejsem přesvědčen o tom, že jediná věta zprávy - cituji - "nečinnost vlády by měla za důsledek ekonomickou katastrofu" - vystihuje plně závažnost situace a má působit na vyváženost zprávy. Proč ale ten humbuk kolem neslavného konce jedné banky a nesmlouvavé útoky na naši vládu hned po jejím prodeji? Má to snad být součást strategie, jak odvést pozornost médií a pomocí nich občanů od skutečných viníků? Měla snad sociálně demokratická vláda v tu chvíli jednat v zájmu a ve prospěch managementu a vlastníků banky, tedy těch, kteří banku ve skutečnosti položili? Rozhodně ne.
Pak se ale musíme zeptat kritiků tohoto rozhodnutí naší vlády. Čí zájmy hájíte? Naše společné asi ne. Vždyť energický zásah a rozhodnutí naší vlády minimalizovaly možné škody naší ekonomiky, našeho hospodářství, a ty by byly nesrovnatelně větší a také dlouhodobější. Pro drtivou většinu občanů a také podnikatelských subjektů se v podstatě nic nestalo.
Předložená zpráva poskytuje zajímavou četbu především pro ty, kteří jsou v této zprávě zmiňováni a měli někdo menší, někdo větší podíl viny na neslavném konci "lva na vaší straně".
Jedna poznámka: V celé zprávě se mimo příloh neobjevuje jméno jednoho člověka, jméno člověka, který tuto banku provázel od jejího vzniku v roce 1990 až do jejího konce a působil v této bance ve významných funkcích. Musím přiznat, že se nám nepodařilo objasnit skutečné počínání, natožpak úmysly člověka, který jakoby skromně stál v pozadí celého děje. Vše, co zachytily naše protokoly z jeho výslechu, předurčují jedno přirovnání: kardinál Richelieu. Tím člověkem byl inženýr Libor Procházka.
Doufám, že ti, co celý případ po nás převezmou, budou úspěšnější. Pokud jim naše zpráva a všechny materiály, které komise nashromáždila, poslouží v jejich mravenčí práci, na jejímž konci stanou před soudem skuteční viníci a skuteční škůdci, myslím, že práce naší komise nebyla zbytečná.
Je fakt, že pro většinu čtenářů této zprávy bude tato trochu suchá, ale tak už to u faktografických zpráv bývá. Přesto si myslím, že po přečtení v nich jak celá zpráva, tak jednotlivé části vyvolají řadu dalších otázek. Jednu by si ale měli položit všichni: Kdo z toho měl prospěch? Má odpověď na to by zněla: Ze všech rozhodnutí či nerozhodnutí v letech 1992 až 1998 měl prospěch jeden subjekt - management a vlastníci IPB. Z rozhodnutí přijatých v roce 2000 rovněž jeden subjekt - stát.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Uděluji slovo panu poslanci Cyrilu Svobodovi.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové vystupuji podruhé. Navazuji na to, co jsem řekl ve svém původním vystoupení k tomuto tématu, totiž že je třeba ocenit práci komise, nicméně se nemůžeme opřít o to, co řekla komise. Opakuji, že my jako poslanci nejsme oblečeni v taláru a nejsme schopni rozhodovat o tom, zda byl, nebo nebyl porušen zákon. Toto náleží v konečném důsledku jen a jen nezávislému soudu.
Z tohoto důvodu si myslím, že má zůstat otevřena klíčová otázka, a to je cena, která se platila za převod IPB do vlastnictví ČSOB. Proto si dovoluji navrhnout pozměňovací návrh, který se týká návrhu usnesení k bodu II.1, kde se doporučuje vládě. Navrhuji vypustit slova…
Místopředseda PSP Ivan Langer: Chci upozornit, že jsme zatím v obecné rozpravě. Budeme vést i podrobnou rozpravu nad návrhem usnesení.
***