(12.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Jestliže pan poslanec Tlustý na jednání vyšetřovací komise - kde jsem zjistil až dodatečně, že je členem, protože z jeho vystoupení a z jeho otázek bylo pro mne vcelku logické, že není členem komise, a byl jsem ve zjevném údivu, když mi předseda vyšetřovací komise sdělil, že je jejím členem - takže z vystoupení pana poslance Tlustého je evidentní, že nějaké podezření má. A pokud toto podezření má a myslí je vážně, tak je logické, že by na jednání vyšetřovací komise měl navrhnout aplikaci § 48 odst. 8 zákona o jednacím řádu. Jestliže toto neučinil, jsem přesvědčen, že je to další důkaz k tomu, že to, co zde bylo předvedeno, je pouze divadlo.
Takže jsme v obecné rozpravě a má otázka na předsedu vyšetřovací komise jako reprezentanta komise je tedy prostá. Za prvé: Uplatnil pan poslanec Tlustý při jednání komise aplikaci § 48 odst. 8 zákona o jednacím řádu? Za druhé: Proč toto neuplatnila vyšetřovací komise, pokud dává vágní formulaci, že má státní zastupitelství něco prověřovat? Protože nedospěla-li k těmto závěrům komise, musím se přiznat, že je to pro mne poměrně zklamání, protože jsem myslel, že v průběhu jednoletého fungování komise se dostane poněkud dál než k vágní formulaci toho typu, že má trestní státní zastupitelství prošetřit případnou trestněprávní odpovědnost.
K otázkám, které zde formuloval pan poslanec Tlustý, tedy říkám, že dokud nebude zodpovězena základní otázka, zda pan poslanec Tlustý navrhoval aplikaci § 48 odst. 8, tak nemá smysl se o těchto otázkách bavit.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Beneš ještě před panem předsedou Filipem. Doufám, že to bude pouze faktická, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane předsedající, chtěl bych jen upozornit pana ministra vnitra, že o tom, čím se budou zaobírat orgány činné v trestním řízení, nerozhoduje ministr vnitra, a komise učinila ve svém návrhu na usnesení to, co podle mého názoru učinit měla. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Reagovat bude pan ministr vnitra Stanislav Gross ještě, pane poslanče (Filipe).
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem velmi rád, že pan poslanec Beneš zásadně nesouhlasí se stanoviskem svého stranického kolegy Tlustého, který zde učinil otázky a řekl, čím by se měly orgány činné v trestním řízení zabývat. Jsem rád, že toto je ojedinělý názor pana poslance Tlustého, a nikoliv jeho stranických kolegů. I já ve svém vystoupení jsem řekl, že nikdo z politiků, ani Poslanecká sněmovna jako taková nemůže úkolovat orgány činné v trestním řízení a říkat jim, jaké procesní úkony má udělat. Já jsem se ale ptal ne na procesní úkony orgánů činných v trestním řízení, ale na to, zda pan poslanec Tlustý jako člen komise navrhoval aplikaci ne postupu podle trestního řádu, ale postupu podle zákona o jednacím řádu, § 48 odst. 8, kde se hovoří o případných zjištěných skutečnostech a co ta komise má dělat. Nebude-li odpověď kladná, musím konstatovat, že je to důkaz toho, že to, co zde předvedl pan poslanec Tlustý, bylo pouze divadlo. (Tleskají poslanci ČSSD.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Hovořit bude předseda klubu KSČM Vojtěch Filip, připraví se předseda klubu ČSSD Bohuslav Sobotka.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, nebudu přednášet žádný dlouhý projev. Doufám, že na rozdíl od tohoto politického jednání se konkrétní vyšetřovatel bude zajímat o úplně jiné otázky, než které tady položil pan kolega Tlustý nebo pan ministr Gross, i když ty otázky jsou samozřejmě velmi zajímavé.
Podle mého názoru a podle názoru řady lidí, s kterými jsem hovořil, je nejdůležitější otázkou, kde jsou peníze, na čích nebo na kterých účtech a kdo má oprávnění s nimi nakládat, které se ztratily z IPB. A za co tedy máme a komu máme zaplatit z veřejných prostředků tolik peněz, aby oni mohli spokojeně žít. Tuto otázku doufám, že si vyšetřovatel položí, a potom jistě dojde k zajímavějšímu výsledku, než jsme tady slyšeli my.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Sobotka jako poslední s právem.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, věřím, že si tu otázku, kterou zde zmínil můj předřečník, položíme ještě několikrát i během této rozpravy ke zprávě vyšetřovací komise, i když takováto zjištění nebyla předmětem činnosti vyšetřovací komise ke kauze Investiční a Poštovní banky.
Vystoupení kolegy Tlustého do značné míry potvrdilo můj dojem, který jsem získal poté, co jsem se seznámil se zprávou vyšetřovací komise, a to je, že na počátku byla teze. Teze, která říkala, že prodej Investiční a Poštovní banky po vyhlášení nucené správy byla loupež století. Teze, která říkala, že za vším bylo velké spiknutí. Teze o tom, že podmínky, za kterých došlo k prodeji Investiční a Poštovní banky ČSOB, byly nevýhodné.
Ze zprávy komise, tak jak jsem si ji přečetl a poté i vyslechl z úst kolegy Kalouska, na mne dýchá dojem, že celá činnost komise i závěry, které byly podřízeny jedinému cíli, tj. potvrdit tyto výchozí teze, které zazněly na plénu Poslanecké sněmovny, a to opakovaně. Poprvé v době, kdy jsme ustavovali komisi, podruhé v době, kdy komise podávala svoji předběžnou informaci. O tom, že tomu tak mohlo být, svědčí i vyjádření některých svědků, kteří vypovídali před komisí a následně vyjádřili svůj dojem v tom smyslu, že otázky, které jim byly kladeny, nepostihovaly zdaleka celé spektrum problémů, kterými by se komise měla zabývat, kterému by se měla věnovat, ale soustředily se právě na oblasti prokázání určitých politických tezí, které zde od začátku v této sněmovně v této debatě jsou přítomny a jsou sem vnášeny zejména ze strany poslaneckého klubu ODS.
Ze zprávy vyšetřovací komise skutečně vyplývá, že v souvislosti s IPB došlo k loupeži století, chcete-li, k loupeži za bílého dne. A došlo k ní podle mého názoru dvakrát. Poprvé v roce 1993, kdy byla banka ukradena prostřednictvím divoké privatizace státu díky nečinnosti vlády, Fondu národního majetku a příslušných představitelů státu v dozorčích orgánech této banky. Podruhé došlo k loupeži v následujících letech, kdy byla banka vykradena zevnitř a přivedena do žalostného stavu, který byl následně ukončen právě uvalením nucené správy.
Tato druhá loupež nebyla předmětem pozornosti komise, i když se podle mého názoru jednalo o loupež klíčovou a poslední. Tento fakt komisi nevyčítám. Komise postupovala na základě zadání od této Poslanecké sněmovny. Navíc bohužel vyšetřovací komise této Poslanecké sněmovny nemůže na základě platných právních předpisů vstupovat do bankovního tajemství, a tedy i kdybychom komisi takové zadání uložili, tak by komise mohla jen velmi obtížně zkoumat, co se tam v uvedeném kritickém období dělo a kde byl počátek procesu, který skončil právě tím, že na banku byla uvalena nucená správa. Zřejmé ovšem je, že z Investiční a Poštovní banky zmizely desítky miliard. Desítky miliard aktiv se v době převzetí banky blížily z hlediska své výtěžnosti nule. Desítky miliard úvěrů, které Investiční a Poštovní banka v minulosti poskytla, byly klasifikovány jako úvěry ohrožené.
Zjistil jsem, že na internetu je možné podívat se na určité informace, které byly zveřejněny, a týkající se toho, co se pravděpodobně v Investiční a Poštovní bance v době, kdy ve vedení byli zástupci Nomury a kdy v jejím vedení figurovali lidé jako pan Tesař a pan Procházka, v této bance odehrávalo. Jakým způsobem Investiční a Poštovní banka hospodařila. Je zřejmé, že v této bance docházelo velmi často k půjčování finančních prostředků firmám, které byly spřízněny s IPB, spřízněny se skupinou Pias nebo s akcionáři Investiční a Poštovní banky. 80 % úvěrů, které IPB v kritickém období poskytovala, bylo poskytnuto zhruba dvaceti procentům převážně spřízněných subjektů s finanční skupinou Investiční a Poštovní banky. Je nutno ovšem konstatovat, že finanční skupina Investiční a Poštovní banky patřila k největším finančním skupinám v České republice. V úvěrech byly velmi často poskytovány (?) k akvizičním účelům, tzn. k privatizačnímu ovládnutí řady jiných firem.
***