(12.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Tímto způsobem se vytvářely křížové vlastnicko-věřitelské vztahy.
Je zřejmé, že cenu za budování impéria IPB v konečném důsledku platili vkladatelé a účetnictví této banky pouze tuto ztrátu velmi obratným způsobem zakrývalo. Management IPB a tato banka sama financovala celou řadu pochybných obchodních aktivit. Jmenujme např. některé zajímavé aktivity společnosti Chemapol. Docházelo k výměně bonitních aktiv banky za nebonitní aktiva banky. Jak už jsem řekl, byly podepisovány nevýhodné smlouvy se spřátelenými subjekty a velmi výrazně v této oblasti fungoval klientelismus. Docházelo k nevýhodným prodejům. Majetek bank byl rozprodávám spřáteleným osobám na úkor vkladatelů za velmi nevýhodné ceny.
Možná bude dobré zmínit se o tom, že existovalo kolem 500 subjektů a jediným cílem a účelem těchto 500 uměle vytvořených subjektů bylo zneprůhlednit ztráty a hospodaření celého finančního impéria IPB.
Jak už zde několikrát zaznělo, docházelo, a nejenom v tom období, které bezprostředně předcházelo uvalení nucené správy, ale v delším časovém horizontu, k vyvádění aktiv z IPB, což vedlo zejména k tomu, že se rozostřoval reálný stav účetního obrazu IPB. Velmi často v této souvislosti jsou zmiňovány nejrůznější komanditní společnosti a nepochybně sem patří i známé kajmanské fondy.
Tolik možná jen několik věcí, které jsou dnes veřejně přístupné na internetu a se kterými se může každý občan této země seznámit.
Domnívám se, že ke třetí loupeži, o níž se tady mluví, a vnímám, že se změnila rétorika, nyní se již mluví o štědrém daru, že k tomuto procesu nedošlo. I když je zřejmé, že se v textu zprávy a v jejích závěrech a návrzích usnesení jeví poměrně zřetelná snaha zpochybnit rozhodování vlády, zpochybnit rozhodování centrální banky, jež následovala po uvalení nucené správy na IPB.
Toto zpochybnění je postaveno na dvou základních předpokladech: za prvé na teorii "velkého spiknutí"; za druhé na tvrzení, že transakční dokumenty podepsané s nabyvatelem IPB jsou v rozporu se zákonem, jsou v rozporu s dobrými mravy a že poškozují Českou republiku.
Rád bych se na tyto dva základní předpoklady ve svém vystoupení podíval blíže, protože se domnívám, že tady je klíčová otázka, kterou si budeme muset položit, jestliže budeme uvažovat o tom, jakým způsobem se na konci dnešního jednání ke zprávě vyšetřovací komise postavit.
Nejprve tedy ke kauze a teorii "velkého spiknutí". Tato myšlenka se objevila několikrát, objevila se v minulých rozpravách v Poslanecké sněmovně, naposledy zazněla ve vystoupení kolegy Tlustého. V konečné zprávě nalezneme pasáže, jež jsou touto spikleneckou teorií do značné míry inspirovány. Týká se to strany 6 bodu 7 závěrů zprávy:
"Scénář násilného převzetí IPB formou nucené správy a následného prodeje ČSOB byl dlouhodobě připravován v ČSOB a prezentován ČSOB ministru financí a guvernérovi ČNB na jednání v Paříži 30. 5. 2000. Materiál předkládaný vládě 15. 6. 2000, konstrukce transakčních dokumentů i schvalovací dokumentace Úřadu pro hospodářskou soutěž Brno nese shodné věcné i formální znaky s tímto dokumentem. Státní instituce ve dnech 16. až 19. 6. 2000 postupovaly shodně podle scénáře ČSOB." Tolik citace jednoho ze závěrů předkládané zprávy.
Já se domnívám, že je velmi zvláštní, že v závěrech zprávy nenásleduje informace o tom, že obdobné jednání téhož charakteru, které proběhlo mezi zástupci centrální banky, státu a Československé obchodní banky, proběhlo v první polovině května v Praze i za účasti zástupců banky UniCredito a pojišťovny Allianz. Na tomto jednání byl prezentován dokument velmi podobný tomu, který představili zástupci ČSOB na romantické schůzce v Paříži. Ve zprávě se ale mluví pouze o pařížskému dokumentu, a nikoliv např. o dokumentu pražském. Lze jen spekulovat, proč se jednání s konsorciem UniCredito/Allianz ve zprávě nevěnuje obdobná pozornost, jaká se zde na několika místech věnuje jednání zástupců státu a centrální banky s ČSOB právě v Paříži, proč pražská schůzka nebo pražské schůzky - pravděpodobně jich bylo několik - nejsou ve zprávě osvětleny a nejsou ve zprávě popsány ve stejném rozsahu, jako byla jednání s ČSOB.
Není tomu tak, a pak je do značné míry oprávněné se domnívat, že to tam není uvedeno právě proto, že se to nehodilo do teorie velikého dlouho připravovaného spiknutí některých osob v ČSOB a některých osob ve vedení státu a centrální banky. Domnívám se, že tyto informace o jednáních, která byla vedena mezi zástupci státu a UniCredito/Allianz, byla ve zprávě komise záměrně potlačena.
Kromě pařížského dokumentu, který je ve zprávě zmiňován, a návrhu UniCredito z Prahy existovala přirozeně i nabídka Nomury z daného časového období. Domnívám se, že by určitě bylo zajímavé, kdyby i této nabídce Nomury byla ve zprávě věnována patřičná pozornost a byli jsme o této nabídce a jejích kvalitách prostřednictvím zprávy informováni.
Podle mých chabých informací, já jsem nebyl členem vyšetřovací komise, ale snažil jsem se ptát tam, kde to bylo možné, je zřejmé, že na jaře roku 2000 v České republice jednal každý s každým. Těžiště rozhovoru podle mého názoru spočívalo spíše v dialogu Nomury a Československé obchodní banky, popř. Nomury a České národní banky a zástupců státu. Podle mého názoru linie ČSOB - stát a UniCredito - stát byla v počáteční fázi jednání podružnější a vystoupila do popředí až v poslední fázi krize kolem IPB. O tom, že probíhala jednání v uvedených kombinacích, však zpráva komise mlčí. A chtěl bych se zeptat, zda komise měla takovéto informace, zda kladla v tomto směru otázky lidem, kteří na komisi vypovídali, zda komise dostala některé informace o tom, jak probíhala jednání s UniCredito/Allianz, zda probíhala jednání mezi ČSOB a Nomurou, zda probíhala jednání mezi Nomurou a UniCredito/Allianz a jaká byla povaha těchto jednání a jaké materiály byly na těchto schůzkách projednávány. Myslím si, že to je velmi důležité a obraz o situaci, která byla před uvalením nucené správy, je nutně chudý, pokud tyto informace ve zprávě obsaženy nejsou.
Ve zprávě - opakuji znovu - je obsažena pouze dvakrát zopakovaná informace o schůze v Paříži. Tato schůzka je zvýrazněna na úkor informací o dalších jednáních, která v dané době probíhala za účasti všech aktérů, které jsem před malou chvíli vyjmenoval.
Domnívám se, že je určitě rovněž velká škoda, že se zpráva vůbec nezabývá jednotlivými variantami řešení krize kolem IPB, které v dané chvíli byly reálně na stole. Byly před vládou, byly před Českou národní bankou a byly samozřejmě před akcionáři IPB. Domnívám se, že by zpráva byla určitě zajímavější, pokud by byla doplněna analýzou silných a slabých stránek jednotlivých variant, které v dané chvíli byly zvažovány, a myslím si, že teprve na základě této analýzy silných a slabých stránek jednotlivých variant by mohla komise dojít k závěru, že zvolená varianta je nevýhodná.
My se sice ve zprávě dočteme, že posledně zvolená varianta je nevýhodná, že je nevýhodná pro stát, ale nemáme šanci si tuto věc ve zprávě ověřit právě proto, že zde chybějí informace o ostatních variantách, které byly na stole, a chybějí porovnání výhod a nevýhod jednotlivých variant, tak aby se i poslanec-laik, jakým jsem já, který nebyl účastníkem jednání komise, měl šanci na vlastní oči přesvědčit o tom, která varianta byla skutečně výhodnější pro stát a která nikoliv. Ve zprávě najdeme pouze závěrečné teze, nenajdeme výchozí argumenty a nenajdeme ani žádný systém, na základě kterého se k těmto závěrečným tezím došlo. A myslím si, že to je velká chyba.
Omlouvám se kolegům z komise, věřím, že této práci věnovali hodně svého času, věřím, že se k ní i snažili přistupovat poctivě, ale tady se domnívám, že udělali velkou chybu a že tyto jednotlivé varianty řešení ve zprávě měly být obsaženy v každém případě.
Nechci nahrazovat práci komise, ale rád bych se o jednotlivých variantách v tuto chvíli ještě zmínil. Podle mého názoru existovaly následující varianty:
Varianta číslo jedna, která byla posléze zvolena. To byla varianta nucené správy a varianta co nejrychlejšího prodeje strategickému partnerovi při zapojení státních záruk.
Další varianta, která byla na stole, byla varianta nucené správy plus následného prodeje strategickému partnerovi po výběrovém řízení.
***