(11.40 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Vše toto se potvrdilo. Všechny tyto obavy a podezření dnes přednesená závěrečná zpráva konstatuje a potvrzuje. Uvádí řadu dalších politováníhodných faktů, a kdybych dnes tuto kauzu charakterizoval, řekl bych, že v příkrém rozporu s dobrými mravy na objednávku ČSOB pro ČSOB český stát koupil IPB, na objednávku ČSOB a pro ČSOB ji kompletně vyčistil a na objednávku ČSOB a pro ČSOB ji ČSOB český stát daroval. Mohou být mezi námi lidé, kteří z těchto tří - podle mého názoru - skandálních faktů dva mohou obhajovat. Umím si představit obhajobu toho, že stát koupil, umím si představit obhajobu toho, že stát před prodejem vyčistil, neumím si představit obhajobu toho, že poté, co stát koupil a vyčistil, neprodal, ale daroval, a to navíc na zády veřejnosti, s vyloučením ostatních známých zájemců a ještě ke všemu celý tento proces probíhal podle scénáře, který si vypracoval zájemce sám pro sebe.
Pan předseda vlády tady řekl charakteristiku loňského léta, a ta zněla: Loupež století je třeba dnes spíš přetransformovat na název "dar století". Dar století určitě ano. Kdo jsou obdarovaní, kdo jsou dárci a kdo jsou ti, co to všechno zaplatí. Obdarovaná je ČSOB, soukromá banka se zahraničními investory, skupina soukromých vlastníků je obdarována. Dárci jsou úředníci státu. Zaplatíme to my všichni, všichni daňoví poplatníci. Není těžké vydělit 150, 180, 100 nebo kolik vlastně miliard stát nakonec zaplatí počtem 10 milionů těchto obyvatel, abychom zjistili, že skutečně státní úředníci k řešení situace v IPB zvolili postup, na jehož konci obdarovaným každý občan tohoto státu ze své peněženky včetně důchodců a nemluvňat zaplatí 10, 15, 18 tisíc korun. To je neobhajitelný skandál a myslel jsem si, že předseda vlády se k této části zprávy postaví čelem. Nestalo se tak. Pohovořil o třech okolnostech, kterými odůvodnil, proč vláda konala, a já mu dávám za pravdu. Ano, mohly to být okolnosti, proč vláda konala. Nejsou to bohužel žádné okolnosti, proč konala tak, jak konala. Nic z toho, co uvedl předseda vlády, ani informace o hrozícím krachu IPB, ani informace o Kajmanských ostrovech - mimochodem vyšetřovací komise zjistila, že tyto transakce byly oznámeny bankovnímu dohledu rok předtím, než je za údajně překvapivé označila vláda, mimochodem i auditor s nimi za jistých podmínek vyslovil souhlas. Nebyla to žádná novinka, žádná bomba, byla to rok stará informace. Ale ani prohlášení tlumočené panem premiérem o tom, co údajně tvrdil zástupce dominantního vlastníka pan Dilard, to znamená hrozící konkurs, nemůže vysvětlit, proč vláda po poskytnutí záruk, čímž mimochodem onu banku opravdu stabilizovala a zachránila, ji poté v klidu standardně, kontrolovatelně neprodala ve výběrovém řízení známým zájemcům podle jednoduchého kritéria "kdo státu zaplatí víc, ten získává". To je to nevysvětlitelné, neodůvodnitelné a řekl bych trestuhodné.
ČSOB získává vše, vše platí stát. To je charakteristika toho, co se stalo. V transakčních dokumentech, až budou prozkoumány, je další důkaz neuvěřitelného zájmu státních úředníků, aby byla smlouva výhodná pro ČSOB a nevýhodná pro stát. ČSOB může za jedno aktivum neboli jeden úvěr inkasovat dokonce dvakrát. Jednou může tento úvěr prodat státu v rámci plnění záruky a vzít hotové peníze za jeho hodnotu a za druhé - a to je neuvěřitelné opět - může pokračovat ve vymáhání tohoto úvěru od původního věřitele a nechat si tento úvěr splatit. Jinými slovy transakční dokumenty umožňují bance chtít peníze z jednoho úvěru dvakrát. Jednou od nás, daňových poplatníků, jednou od svého klienta. Správné řešení by samozřejmě vypadalo úplně jinak. Vymáhá-li ČSOB platby od věřitele, a to by primárně měla, měla by záruka pokrývat jenom případný rozdíl, nikoliv původní celou hodnotu.
Nyní mi dovolte, abych se zaměřil na to, co je ústřední otázkou tohoto problému, a to je, jak se to stalo. Částka 40 miliard byla limitní číslo, o kterém se tady mluvilo v létě loňského roku, dokonce bych řekl limitní číslo řadou důkazů podložené, existoval odhad očekávaného výsledku, který měl zveřejnit auditor v auditorské zprávě, která měla být zveřejněna týden po vyhlášení nucené správy. Dokonce sám ministr Mertlík před vyšetřovací komisí vypověděl, že chybějící opravné položky - ztráty - IPB jsou přibližně na úrovni 3/4 miliardy. Jinými slovy všichni tehdy tvrdili, že horní limit škod v IPB je 40 miliard. Dnes je tady najednou jakoby automaticky 180. Umím si představit, co bude tvrdit vláda. Poslouchám-li její stanoviska k dluhům, které vytváří a která jednoduše říkají - my jsme nic nevytvořili, my jsme jenom našli to, co vytvořili ti před námi - umím si představit, že vláda se k rozdílu 180 minus 40 rovná se 140 postaví velmi jednoduše: My nic, to ti před námi, my jsme to jenom našli.
To je demagogie, lež, prokazatelná lež, prostě proto, že vláda podstatnou část tohoto rozdílu, a zpráva dokonce říká, jak pravděpodobně velkou podstatnou část tohoto rozdílu, a sice 100 miliard, způsobila jednoduše tím, že poté, co si koupila, poté, co vynaložila náklady na očištění, neprodala.
Vážený pane předsedo, vlády, já si neumím představit, jak chcete zdůvodnit, že vláda neprodala. Neumím si vůbec představit, jaké argumenty by mohly říkat, proč neprodala. Ano, umím si představit, že musela zasáhnout. Rozlišujme mezi těmito dvěma otázkami. Vyšetřovací komise nezpochybňuje, že vláda konala, vyšetřovací komise zpochybňuje, že poté, co zahájila své konání, ho dokončila zcela nepochopitelným závěrem, a to je oním bezprecedentním darem na úkor daňových poplatníků.
Podíváme-li se na obsah smluv, zjistíme další neuvěřitelnou věc. Obsah smluv stimuluje ČSOB k tomu, aby maximalizovala ztráty v IPB a vyměnila tím pádem podnikové úvěry IPB za hotovost nebo výhodnější závazky státu budou zaplaceny v budoucnosti.
***