(11.30 hodin)
(pokračuje Tůma)
Já ale říkám, že to je interaktivní proces. A posoudit rozhodování státu nelze bez toho, aniž bychom se dívali na to, jak se v daném okamžiku choval management, jak se chovali akcionáři. To, že neexistovalo v daném okamžiku lepší řešení, než které jsme přijali, tzv. negociované nebo dohodnuté řešení, spočívalo právě v tom, že podmínky a chování akcionářů nebyly takové, které by něco takového umožnily. Teoreticky si proto lze představit transakci, která by byla lepší, která by byla schůdnější, která by byla levnější, ale tato varianta prostě a jednoduše nebyla dostupná. Proto stát a centrální banka musely postupovat tak, jak postupovaly.
Druhá velmi podstatná premisa, která není úplně explicitně vyjádřena, ale přesto prolíná celou zprávou, je, že stát jako by chtěl darovat očištěný podnik IBP ČSOB, a přes tuto optiku se hodnotí fakta. - Situace byla prosím úplně jiná. Stát byl v situaci, kdy centrální banka v pondělí, kdy musela zahájit proces o odebrání bankovní licence - a to nebylo na rozhodnutí centrální banky, co stanovuje zákon, čili tady nebyla žádná možnost volby nebo oddálení. Řešení bylo pouze uvalením nucené správy a držet nucenou správu a pokusit se o řešení nebo o prodej, nalezení strategického partnera, který by byl transparentnější, nicméně naše zkušenosti s dlouhodobě trvající nucenou správou v Agrobance byly velmi špatné a neuměli jsme si představit, že toto by bylo možné finančně zvládnout. Dlouhodobě nucená správa v takovémto kolosu je něco, co jsme si neuměli představit, a udržet banku v chodu by bylo nesmírně obtížné. Takže buď nucená správa, nebo odebrání licence. Odebrání licence by bylo jediné možné řešení. Řešení, které nám zbylo, byl nakonec velmi rychlý prodej.
Z tohoto pohledu bych nesouhlasil s formulací, že způsob výběru investora byl bezprecedentně netransparentní. Byl pochopitelně bezprecedentní, protože bezprecedentní byla situace, ve které jsme se ocitli. Takže v tomto případě je velmi obtížné hledat precedens. Ale skutečně jsme se obávali toho, že jakmile bychom sklouzli o několik dní, bylo by velmi problematické toto řešení prosadit i z hlediska právních nástrojů.
Co se týká transparence, i zpráva naznačuje, že byli zde zájemci, kteří dlouhou dobu negociovali. Negociovali jak s akcionáři a především s akcionáři, protože to byla soukromá instituce, ale zároveň o svých jednáních informovali jak centrální banku, tak Ministerstvo financí. Mimochodem - zájemci nebyli pouze dva. Bylo jich víc, ale nakonec zůstali dva vážní zájemci. Oba byli prvotřídní a oba jsou podle mého názoru, resp. byli by skvělými strategickými partnery pro IPB.
ČSOB od počátku předpokládala, že existuje varianta "násilného" postupu, to znamená postup přes nucenou správu, protože měla pochybnosti o tom, že je možné dosáhnout rozumného řešení se stávajícími akcionáři IPB. V tomto směru byl postup UniCredito odlišný, vedla primární jednání s akcionáři. Nakonec se ukázalo, že na to řešení přes nucenou správu došlo. To byl také důvod, proč vláda i centrální banka doporučily spíše toto řešení a oslovení ČSOB, protože z hlediska dlouhého procesu negociací bylo zřejmé, že ČSOB je na tento postup lépe připravena.
Z toho vyplývá to, co je klíčové - bod 11 - že jsou jednostranně výhodné pro ČSOB. Samozřejmě dá se předpokládat, že ČSOB, pokud se jí podaří úspěšně spojit tyto instituce, bude si stát poměrně dobře. Bude mít poměrně slušný podíl na trhu. Ale musíme si uvědomit, že situaci řešil také stát. Čili problém byl na straně státu. To nebyl normální prodej, to nebyla privatizace. To není v tomto smyslu srovnatelné. Byl bych také daleko raději, kdybychom mohli udělat standardní výběrové řízení, dva měsíce připravovat dokumentaci a posléze uzavřít výběr za pomoci poradce. Nicméně toto byl, jak se říká emergency sale, skutečně nouzový prodej, kdy nebylo jiné dostupné řešení.
Co se týká - poslední komentář, protože nechci mluvit příliš dlouho a jsem ale připraven reagovat na další otázky, které by se týkaly event. dalších částí zprávy - návrhu usnesení. Mohu samozřejmě jenom podpořit, aby byla prošetřena případná trestněprávní odpovědnost jednotlivých osob, ale domnívám se, že především těch osob, které způsobily situaci, ve které se IPB ocitla, to znamená chování managementu a chování akcionářů. A v tomto smyslu byla podána příslušná trestní oznámení.
Co se týká případné renegociace transakčních dokumentů, přiznám se, že si něco takového dost dobře neumím představit. Neumím si představit, jak lze tuto transakci vrátit zpátky. Platí potom to, že bychom potom museli odebrat licenci IPB, protože nám to zákon ukládá. Náklady by byly potom daleko větší. Neumím si také představit dopad na kredibilitu vlády a českého státu, pokud by se snažil renegociovat uzavřené dohody.
V návrhu usnesení se také hovoří o příkrém rozporu s dobrými mravy. Snažil jsem se odůvodnit postup již v předchozích bodech, takže myslím, že je jasné, že se nedomnívám, že by došlo k nějakému narušení, k rozporu s dobrými mravy.
Co se týká zveřejnění smluv - jsou to dvě smluvní strany. Pokud obě budou souhlasit, nevidím v tom problém. Osobně bych viděl celkem rád, kdyby byly zveřejněny.
Novelizace zákona o bankách a precizování nucené správy - samozřejmě budeme na tom spolupracovat. Domníváme se, že vymezení je v podstatě vyhovující, ale nebráníme se diskusi.
Problém je trochu systémová opatření, jak předcházet porušování závazných norem. Pravidla, právní normy je jedna věc; to, že bývají občas porušovány, je druhá věc. Obávám se, že nelze udělat asi příliš mnoho systémových opatření, která by tomu zabránila.
Děkuji zatím za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane guvernére. Dříve než udělím slovo předsedovi klubu ODS Vlastimilu Tlustému, dávám možnost k faktické poznámce panu poslanci Kalouskovi.
Poslanec Miroslav Kalousek: Mám pouze nikoliv meritorní, spíše procesní poznámku. Pan guvernér zde několikrát uvedl "jak řekl poslanec Kalousek". Pokládám za nezbytné zdůraznit, že pan poslanec Kalousek tady zatím neřekl nic. Pan poslanec Kalousek přečetl závěrečnou zprávu vyšetřovací komise, kterou schválilo osm jejích členů napříč politickým spektrem a dva se zdrželi hlasování, tedy nebyli proti. Bylo by neúctou k práci mých kolegů a nepravdou to prezentovat jako názory nebo vyjádření pana poslance Kalouska. Nikoliv, to jsou zjištění orgánů Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Do té doby, než vy vystoupíte v rozpravě, žádám všechny kolegy, aby se obraceli ke zprávě vyšetřovací komise, ne ke zprávě pana poslance Kalouska. Děkuji i za upozornění.
Slovo má pan poslanec Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, je to přibližně rok, co jsem v této sněmovně navrhl zařazení bodu "zřízení vyšetřovací komise, stručně řečeno - ke kauze IPB". Uvedl jsem tehdy své obavy a podezření týkající se toho, jak stát v této záležitosti postupoval. Pokud to řeknu velmi stručně, vyjádřil jsem údiv nad tím, že pan ministr Mertlík a další státní úředníci dlouhé měsíce ujišťovali veřejnost, že stát se svými penězi na řešení situace v IPB v žádném případě nebude podílet, a posléze se nejen podílel, ale dokonce poskytl neomezenou záruku, jejíž hodnotu jsem tehdy vyčíslil jako hodnotu blížící se celkovému rozsahu aktiv IPB, která tehdy měla. Mimochodem - bylo to přibližně 300 miliard.
Byli jsme tehdy ujišťováni, že se hluboce mýlím, že skutečné plnění státu plynoucí z těchto záruk je někde v prostoru 40 miliard. Dovolím si připomenout, že jak běžel rok, bylo číslo 40 postupně nahrazováno až číslem 180 a to dnes bohužel není zpochybněno.
Za druhé jsem zdůrazňoval, že je nepochopitelné, proč stát prodal se zárukou bez výběrového řízení jedinému předem určenému zájemci.
***