(14.40 hodin)
(pokračuje Ekert)
Já se jenom pokusím velice stručně je glosovat.
Chtěl bych uvést, že bod 1 pozměňovacího návrhu původního znění by podle právních expertů měl dovést někam trošku jinam, protože to původní znění by mohlo vést k určitým problémům. V bodu 2 jde pak o upřesnění dikce zpřesnění komunikace vlády a Parlamentu. A u bodu 3 bylo konstatováno, že se v podstatě na dikci navrhované změny nic nezmění. Protože na zákon o styku obou komor odkazuje již odst. 2 a odst. 3 by byl jen kompenzací uvedeného.
To je vše o tom, jak bylo přijato usnesení ve výboru pro evropskou integraci. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemně přihlášeného pouze jediného poslance, a to pana poslance Dalibora Matulku. Pane poslanče, máte slovo. Z místa se hlásí pan poslanec profesor Jičínský.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, v prvé řadě se vám chci omluvit, že svůj návrh, který hodlám v obecné rozpravě přednést, tentokrát zdůvodním poněkud obšírněji, než jak mívám v poslední době ve zvyku. Ústava se totiž neprojednává v českém parlamentu denně.
Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče. Chtěl bych požádat kolegy na levém spektru sněmovny, zejména i vaše kolegy z klubu KSČM, o klid.
Poslanec Dalibor Matulka: Já bych také prosil, zejména kolegu Janečka, který ruší komunistické poslance, aby mě nechal mluvit ve větším klidu.
Takto rozsáhlá novela ústavy je jev zcela výjimečný a navíc novela ústavy měnící seřazení právní síly pramenů práva tak, že prameny práva mezinárodního budou prakticky nadřazeny právu domácímu, a to do značné míry včetně ústavního pořádku, je záležitost zcela ojedinělá. Ústavní změna, podle které se země dopředu zříká značné části suverenity svých ústavních orgánů způsobem tak nedůstojným, jak činí tisk 884, to je věc, kterou já osobně považuji za raritu.
Je pravdou, že i zástupci našeho poslaneckého klubu se účastnili vyjednávání parlamentních stran, o kterých se zmiňoval pan předseda vlády Rychetský, a byla to vyjednávání o tom, co má vláda předložit za návrh euronovely a v jakém rozsahu. Už v průběhu těchto jednání jsme nevyloučili možnost, že se pokusíme pozměňovacími návrhy rozšířit okruh problémů řešených touto novelou o další otázky, které náš klub považuje za v současné době potřebné a řešitelné.
Současně připomínám, že žádná z vyjednávajících parlamentních stran, a tedy ani naše parlamentní strana, v rámci zmíněných jednání o přípravě tohoto tisku neprohlásila a nepřislíbila jednoznačnou podporu této novele, a dokonce ani jednotlivých ustanovení či jejich alternativ. Jednání se nevedla o tom, co kdo slibuje podpořit, ale jakých otázek se má vládní návrh novely ústavy týkat, tak aby parlamentní strany byly ochotny o něm jednat a nezamítaly jej hned v prvním čtení.
Poslanecký klub vyjádřil v dosavadních jednáních jak před předložením tisku, tak i po něm v rámci jednání ve výboru, vyjádřil a formuloval v průběhu těchto jednání dost výhrad. Uvedu jen příkladmo některé z nich. Podíváme-li se do tisku 884 samotného, pak zjistíme, že na několika místech v něm je nějaký text navrhován a důvodová zpráva k němu obsahuje různé alternativy. Tak například v nově navrhovaném čl. 10 se zavádí neobvyklá konstrukce soustavy českého práva, překombinovaná podle důvodové zprávy čtyřmi variantami. Parlament si má vybrat, zda jím schválené mezinárodní smlouvy mají mít přednost před zákonem tak, že trčí mezi ústavními zákony a běžnými zákony, nebo zda mají být na úrovni zákona, ovšem jen potud, pokud není zákon v rozporu s mezinárodní smlouvou; pak má samozřejmě podle tohoto návrhu přednost mezinárodní smlouva.
Parlament si také může vybrat variantu, že mezinárodní smlouvy mají přednost před zákonem jenom tehdy, jestliže on sám - tedy Parlament - je neprovedl zákonem. Toto velmi umné legislativní cvičení není samoúčelné, perspektivně má zabezpečit přímou závaznost a použitelnost unijního práva, tak jak o tom mluvil pan místopředseda vlády Rychetský a koneckonců i pan zpravodaj.
Podle bodu 11 navrhované novely mají být soudci obecních soudů, okresních, krajských, vrchních i Nejvyššího soudu při rozhodování vázáni nejen zákonem jako dosud, ale též mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu a má přednost před zákonem. Dojde-li soudce k závěru, že zákon, který by měl aplikovat, je v rozporu s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem, má být povinen použít mezinárodní smlouvu.
Je notoricky známo, dámy a pánové, že většina českých soudů má určité problémy s výkladem a aplikací nepřesného a z valné části disharmonického českého právního řádu. Za dané situace se domnívám, že by bylo nezodpovědné takto od soudců požadovat, aby při řešení konkrétních případů, rodinných, občanskoprávních, obchodních, správních, trestních a jiných, byli povinni posuzovat soulad českých zákonů s mezinárodním právem a rozhodovat podle "správnějšího" nebo "spravedlivějšího" mezinárodního práva. Negativní naše stanovisko v této věci vychází z obecných zásad výstavby a fungování soudnictví, a proto platí i pro případy, kdy platné české zákony jsou evidentně v rozporu s převzatými mezinárodními závazky, takže by bylo účelné s návrhem souhlasit.
Uvedu jen příkladmo. Například tzv. lustrační zákon je v rozporu s mezinárodním zákazem diskriminace v pracovněprávních vztazích, viz např. rozhodnutí správní rady Mezinárodního úřadu práce z 5. března 1992, nebo právní normy, kterými by byla svévolně a účelově zavedena trestnost už promlčených činů, jsou v rozporu s tzv. absolutním mezinárodním zákazem zpětné působnosti trestního práva. Anebo, abych uvedl další případ, spoluodpovědnost českých ústavních orgánů, které souhlasily s bombardováním Jugoslávie, která neprovedla ozbrojený útok proti některé smluvní straně NATO ve smyslu Washingtonské smlouvy závazné pro Českou republiku, je založena v Chartě OSN, která je pro ČR závazná od 1. 1. 1993. Může český soud stíhat lidi odpovědné za agresi proti Jugoslávii? Kladu otazník.
Jenže těžko si lze představit, jak se čeští soudci vždy a správně vypořádají s mezinárodně zaručeným právem na práci, s právem na bydlení, s nabytými právy a s právem na nedotknutelné vlastnictví nemovitého majetku v restitučních sporech vedených proti fyzickým osobám atd.
Vrátím se ještě k navrhovaném čl. 10. Ten je formulován tak, že by měl zavazovat nejen státní orgány - ty především - ale všechny fyzické a právnické osoby. A protože, jak známo, neznalost práva neomlouvá, lze si snadno domyslet zmatky a spory všeho druhu, jaké by vznikaly ze subjektivního srovnávání mezinárodních a vnitrostátních právních norem. Nereálnost ustanovení čl. 10 ilustruje neadresná direktiva podle nového čl. 10B dle sněmovního tisku 884, že "ústavní pořádek... atd. nelze vykládat a používat způsobem neslučitelným se závazky vyplývajícími z členství v mezinárodní instituci", rozumí se Evropská unie.
***