(14.50 hodin)
(pokračuje Matulka)
Navrhovaný článek 10B ve sněmovním tisku 884 podřizuje výklad a používání českého ústavního pořádku a celého právního řádu závazkům vyplývajícím z členství v mezinárodní instituci, opět se rozumí v Evropské unii. Vzhledem k navrženému článku 88 odst. 2 by tato direktiva zavazovala též Ústavní soud a podle navrženého článku 95 též obecné soudy. Jde podle mého názoru o devótní deklaraci, která má dosvědčit podřízenost České republiky Evropské unii, viz např. stanovisko Ministerstva zahraničních věcí zmíněné na str. 15 tisku 884, které odpovídá středověké zásadě Roma locuta, causa finita neboli Řím promluvil, pře je skončena.
Poslanecký klub KSČM předložil v průběhu projednávání tohoto tisku v ústavně právním výboru své doplňující a pozměňovací návrhy, které měly jednak za účel poněkud rozšířit novelu o další dvě otázky a jednak snížit negativní dopady euronovely ústavy co do suverenity státu i co do úrovně fungování zákonodárství České republiky. Vznesli jsme výhrady především proti podle našeho názoru nadměrnému snížení významu domácího práva ve vztahu k právu mezinárodnímu, které se touto novelou stává právem nadřazeným. Stejně tak nesouhlasíme se způsobem, jakým se podle této novely Česká republika zříká části suverenity svých ústavních orgánů a občany přivádí do podřízenosti mezinárodním institucím, kde naše zastoupení ani náhodou není a nebude rozhodující. Značné výhrady máme i vůči tomu, jak malý vliv má podle této novely mít český parlament na připravovaná rozhodnutí na mezinárodní úrovni, přičemž tato rozhodnutí mají dostat přednost před domácí legislativou včetně legislativy ústavní.
To, o čem jsem dosud hovořil, to jsou limity pro náš poslanecký klub, které považujeme za zásadní a v navržené podobě pro nás za nepřijatelné. Navržené změny vnímáme prostě tak, že touto novelou se český parlament, ačkoliv ještě nejsme a ještě pár let nebudeme členy Evropské unie, zcela dobrovolně a v množství větším než malém a nezbytném, zříká svého postavení suveréna zákonodárství České republiky a vědomě přistupuje ke všeobecně známému a prohlubujícímu se demokratickému deficitu Evropské unie.
Doufali jsme, že ústavně právní výbor tentokrát pečlivěji než kdysi při samotné tvorbě ústavy zváží všechna úskalí vládního návrhu a obezřetněji zhodnotí všechna pro a proti. Nestalo se tak. Ústavně právní výbor sice provedl svými pozměňovacími návrhy ve vládním návrhu určité změny a zmínil se o nich správně pan zpravodaj Benda. Podle našeho názoru však rozsah změn provedených ústavně právním výborem ke stravitelnosti tohoto tisku rozhodně nepostačuje, neboť nejzásadnější navrhované změny ústavně právní výbor odmítl přehodnotit a výsledek je podle našeho názoru žalostný.
Bohužel nejsem tak naivní, abych mohl očekávat, že by nějakými případnými dalšími jednáními v ústavně právním výboru tento výbor své závěry nějak zásadně změnil. Proto nebudu podávat návrh, aby se vrátil tisk 884 k novému jednání ve výborech. Postrádalo by to smysl. Ale protože současně nejen já, ale i ostatní poslanci KSČM s tak razantním omezením práv zákonodárné moci a s přenosem suverenity ústavních orgánů na mezinárodní instituce souhlasit nemohou, podávám za sebe i za klub KSČM v obecné rozpravě návrh na zamítnutí tisku 884.
Závěrem si dovolím malou osobní poznámku a velmi prosím pana místopředsedu Rychetského, aby si ji nebral osobně, protože autorství této poznámky zčásti není z mé hlavy. Pamětníci přijímání ústavy v roce 1992 si vzpomenou na jednání ústavně právního výboru, se kterým ani vlastní členové tohoto výboru spokojeni nebyli a dokonce žertovně vznikl na půdě ústavně právního výboru na adresu ústavy určitý rýmovaný žalm. Já jen doufám, abychom si ten žalm nemuseli opakovat nyní, po euronovele. Řeknu vám jenom kousek z něj a znovu prosím pana místopředsedu Rychetského, aby si to nebral osobně. Autorství není moje.
Tehdy jsme si prozpěvovali na nápěv písně "Pec nám spadla" říkánku, která začínala: "Ústava se nepovedla, kdopak nám ji opraví, Jirka Paynů není doma, Rychetský to neumí."
Vážení kolegové a kolegyně, prosím, abyste k návrhu na zamítnutí této nepodařené novely přistupovali možná i trošku se zhodnocením tohoto čtyřverší.
Místopředseda PSP František Brožík: Já vám děkuji, pane poslanče. Je zřejmé, že už jste skoro druhý pamětník celého fungování České republiky po roce 1992.
Dále se přihlásil pan profesor Zdeněk Jičínský, jiné přihlášky do diskuse nemám.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, problematika, která je předmětem projednávání tohoto návrhu na změnu ústavy, je samozřejmě jak závažná, tak zároveň složitá. Je složitá politicky i z důvodů, o kterých mluvil kolega Matulka, byť s jeho interpretací zásadně nesouhlasím, ale je složitá zejména i právně, protože jde o poměrně subtilní problémy právní teorie, které je nutno vyřešit ve velmi úsporných ustanoveních ústavního textu.
Podíváme-li se do ústav jednotlivých evropských zemí, zejména těch, které jsou členskými státy Evropské unie, vidíme, že se s problémem, který řeší tento návrh ústavy, resp. který má perspektivně řešit, vyrovnávají různým způsobem. Není v tomto směru nějaký jednotný model, jednotný vzor, který bychom mohli zcela bez konkretizace přenést do naší ústavy. Už proto ne, že ústavy mívají různou konstrukci včetně toho, že jsou ústavy složité, obsáhlé a jsou ústavy relativně lakonické, krátké, k nimž patří ústava naše.
Jestliže se v důvodové zprávě při návrzích na určitá řešení, na určité změny navrhují nebo uvádějí různé možnosti, na rozdíl od kolegy Matulky to nepovažuji za nedostatek, považuji to za přednost, protože skutečně při řešení těchto otázek tu není jediné možné řešení. To chci říci úvodem, jak přistupovat k této složité problematice.
Spolu s panem navrhovatelem i s panem zpravodajem souhlasím s tím, že ústavně právní výbor věnoval této problematice značnou pozornost, že zejména ve velmi obsáhlé obecné diskusi, kterou přerušil, všechny tyto základní problémy učinil předmětem rozpravy, kde se vyjasňovala stanoviska, že členové ústavně právního výboru měli čas připravit k jednotlivým návrhům, k jednotlivým ustanovením vlastní návrhy. Ty pak členové ústavně právního výboru dostali předem, mohli je posoudit a rozhodnout se, zda se vysloví pro navrhované znění vládního návrhu, nebo zda v nějaké podobě uznají i oprávněnost pozměňovacích návrhů. Já sám jsem připravil poměrně rozsáhlý pozměňovací návrh, z něhož ústavně právní výbor některé věci akceptoval.
***