(15.10 hodin)
(pokračuje Brožík)
Vzhledem k tomu, že jsem sice viděl, že je přítomen místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan Vladimír Špidla, který ale ještě popoběhl, dovoluji si pokračovat v bodech, které následují, a to je bod číslo
45.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 71/1994 Sb.,
o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb.
/sněmovní tisk 950/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr kultury Pavel Dostál. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, předkládám vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, a to ve znění zákona č. 122 z loňského roku.
Zákon č. 71/1994 Sb. od doby nabytí účinnosti sehrál nesporně velice pozitivní roli v oblasti ochrany movitého kulturního dědictví. Na druhé straně však praxe ukázala některé jeho nedostatky. Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je proto přesnější vymezení těch ustanovení zákona, jejichž aplikace právě způsobovala ony problémy. Návrh Ministerstva kultury reaguje rovněž na přechod většiny odborných organizací, které vykonávají agendu vyplývající ze zákona, do působnosti krajů v rámci reformy veřejné správy, kterou schválila a navrhla tato sněmovna.
Nově se zavádí ustanovení o vývozu předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou - to jsou zápůjčky -, jehož dosavadní absence komplikovala zejména realizaci těchto zápůjček na zahraniční výstavy. Dále se stanoví, že žádost o vydání osvědčení podává vlastník předmětu, nikoliv onen blíže nespecifikovaný žadatel. Tím žadatelem, který nebyl nikterak specifikován, mohla být osoba bez jakéhokoliv majetkoprávního vztahu k předmětu, jak tomu bylo bohužel doposud.
Na rozdíl od platného znění zákona, kdy žadatel mohl předložit žádost kterékoliv z pověřených organizací, se nyní určuje, že vlastník předkládá svoji žádost oné odborné organizaci příslušné podle místa jeho trvalého pobytu nebo sídla, je-li vlastníkem právnická osoba, čímž chceme snížit byrokracii, která s touto problematikou souvisela. Toto opatření logicky vyplývá ze skutečnosti, že většina odborných organizací přechází, jak již jsem řekl, do působnosti krajů a jeho cílem je také zpřehlednění celého systému a zamezení nežádoucím jevům oné žadatelské turistiky, což bych vám přeložil do češtiny tak, že nebyla-li ta věc schválena například v Olomouci, byla zavezena do Brna a Brno to třeba schválilo.
Významnou změnou je podrobná úprava činnosti celních orgánů a jejich spolupráce s odbornými organizacemi a také spolupráce s Ministerstvem kultury.
Novým důležitým ustanovením je vyloučení možnosti trvalého vývozu předmětů uvedených v bodu 17 přílohy č. 1 k tomuto zákonu. Dosud bylo jediným nástrojem k zamezení trvalého vývozu předmětu kulturní hodnoty jeho prohlášení za kulturní památku podle příslušného zákona o státní památkové péči. Vykazuje-li předmět znaky, pro které by měl být prohlášen za kulturní památku, nenastává žádný problém. Novým ustanovením sledujeme možnost ochrany předmětů nejvíce ohrožených současnými krádežemi a nelegálním obchodem, které samy o sobě, vytrženy ze svého kulturního prostředí, jsou určitým fragmentem. A mohou být dokonce fragmentem věci, která mohla být za kulturní památku prohlášena již dříve, ale jejich ztotožnění je časově náročné. Myslíme si, že tyto fragmenty je nutno chránit, neboť jejich odliv znamená zásadní ohrožení integrity národního kulturního dědictví.
Nárůst počtu krádeží v terénu je v poslední době absolutně alarmující. Dovolte, abych vám řekl, že v roce 2000 došlo k 285 zjištěným napadením objektů a předmětů kulturního dědictví v terénu, při kterých bylo zaznamenáno odcizení 807 předmětů nebo jejich částí, se kterými jsme se už nikdy neshledali. Dá se předpokládat, že toto kulturní dědictví bylo vyvezeno za hranice. Ani v letošním roce tato tendence bohužel neklesá, spíše je tomu naopak. Jsme přesvědčeni, že zamezením možnosti trvalého vývozu těchto předmětů bude dosaženo výrazného poklesu jejich krádeží a také s tím souvisejícího vandalismu v kostelech a na hřbitovech.
Součástí návrhu změny zákona je dále úprava přílohy č. 1 obsahující výčet předmětů kulturní hodnoty. Doplněna byla příloha 2 obsahující seznam odborných organizací, které budou vydávat osvědčení, včetně vymezení jejich odborné a územní působnosti. Seznam organizací byl v dosud platné úpravě stanoven opatřením právě Ministerstva kultury.
Pro vaši informaci sděluji, že tento zákon odpovídá zákonům zemí kolem nás. Chtěl bych vám říci, že například ve Španělsku zákon č. 16 z roku 1985 stanovuje, že vše, co má znaky předmětu kulturní hodnoty a je starší sta let, lze vyvážet ze země jen na základě povolení španělského ministerstva kultury, ať se jedná o vývoz trvalý, nebo dočasný. V Itálii tyto předměty nesmějí být starší 50 let. To znamená, že opět tyto předměty, které jsou starší 50 let, jejich vývoz, ať dočasný, nebo trvalý, přísně sleduje italské ministerstvo kultury a povoluje jejich vývoz. Ve Finsku - mám tady poznámku - je tomu v podstatě taktéž.
Domnívám se, že novela zákona, kterou předkládám, v mezích možností volného trhu na jedné straně umožňuje, aby předměty kulturní hodnoty neodcházely z této země, aby kulturní dědictví této země mělo nějakou svou kontinuitu.
Děkuji za pozornost. To je vše, co jsem chtěl říci.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkují vám, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Aleš Rozehnal.
Poslanec Aleš Rozehnal: Vážený pane předsedající, vládo, dámy a pánové. Jak již bylo řečeno, tato novela upravuje zákon č. 71 z roku 1994 o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty z České republiky. Nejprve k smyslu této novely.
Tato novela přejímá beze změny principy původního zákona z roku 1994 a jeho přístupu k vývozu předmětů kulturní hodnoty. Důvodem této novely jsou absence zákonné úpravy vývozu předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou. Novela rozlišuje trvalý vývoz předmětů kulturní hodnoty a vývoz předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou a zohledňuje specifika vývozu na dobu určitou. Nová úprava dává možnost posouzení odbornými organizacemi nebo ministerstvem, zda jde o předmět kulturní hodnoty, kulturní památku, národní kulturní památku, evidovanou sbírku, její část nebo drobnou exteriérovou architekturu, jako jsou kříže, kapličky a podobně.
Další důvod novely je vznik krajského zřízení a jeho aplikace vedoucí k zachování krajské sítě vybraných muzeí a galerií, tak aby byla zachována dostupnost žadatele o vývoz.
***