(15.20 hodin)
(pokračuje Rozehnal)
Další úpravy se týkají podávání žádostí o vývoz předmětů kulturní hodnoty vlastníkem nebo jím zmocněnou osobou a i podrobnější úpravy činnosti celních orgánů.
Novela obsahuje dále ustanovení o provádění dohledu nad dodržováním povinností vyplývajících ze zákona a doplňuje původní zákony o některé skutkové podstaty správních deliktů a ustanovení o vybírání a vymáhání pokut. Součástí zákona jsou přílohy, které definují předměty kulturní hodnoty a seznam organizací, které budou osvědčení k vývozu podle tohoto zákona vydávat.
Tím bych jako zpravodaj vyčerpal popis této novely z hlediska změn proti stávajícímu stavu.
Využil bych této možnosti a seznámil vás s několika věcmi, které z této novely vyplývají. Dámy a pánové, řeknu vám asi pro vás velkou novinu, že všechno to, co je kolem nás, jsou dle přílohy č. 1 anebo budou za 50 let předměty kulturní hodnoty. Tato příloha, která definuje, co je předmět kulturní hodnoty, tak skoro vyčerpávajícím způsobem obsahuje vše, co člověk tvoří, ať jako technik technickou záležitost, jako umělecké dílo, jako předmět denní potřeby. Jsou zde prostě od kamen po lékárenské předměty, knihy, veškeré hudební nástroje, mapy, tiskoviny až po secí stroje starší 50 let, zemědělské stroje, veškerou numismatiku, veškeré artefakty z veřejného života, zčásti drobnou architekturu atd. Hledal jsem marně něco, co by v tomto seznamu nebylo - to znamená, tento seznam obsahuje prakticky všechno a tento seznam by šel nahradit asi dvěma větami, které by říkaly: předměty kulturní hodnoty jsou vše, co člověk tvoří. To je jedna věc.
Druhá věc je, že bych vás chtěl seznámit s technickým problémem. Ten zákon funguje již od roku 1994. Funguje tak, že když chce někdo něco vyvézt, buď obchodník, nebo občan chce přivézt tetě dárek, starou skříň, brož, tak navštíví příslušnou instituci, tzn. nějakou galerii nebo muzeum, která mu vydá osvědčení, že toto je předmět kulturní hodnoty, to znamená, je to věc, která je starší 50, 70 let - to je změna proti původnímu seznamu z roku 1994, kdy některé věci byly určovány částkou, např. obraz do 30 tisíc, šperk do 10 tisíc - takže tam dostane dobrozdání, jestli to smí vyvézt, nebo nesmí. Ale teď je jeden okamžik, s kterým já nejsem příliš spokojen, a mám s ním velký vnitřní problém, že tento zákon kromě toho, že řeší vývoz předmětů kulturní hodnoty, současně vytváří síto pro stát, pro takový ten obecný zájem, a vyhledává předměty, které vlastně určují, které mají znaky, ať jsou to kulturní památky, nebo eventuálně, pokud jsou to předměty nebo umělecká díla významnější, tak národní kulturní památky.
Naprosto souhlasím s tezemi a s myšlenkou, že by stát měl ochraňovat své kulturní dědictví, a je to rovina soupeření mezi státy, že státy, resp. národy se mezi sebou rozlišují jazykem, ale hlavně kulturou, že by tedy stát měl pečovat o to, aby významný obraz Josefa Mánesa nebo sbírka týneckého porcelánu nebyla vyvezena, pokud je jedinečná, a tato plošná definice, která říká, že se to prakticky vztahuje na všechno starší 50, něco 70, něco 100 let, ale je to prakticky všechno, a bude záležet na přístupu úředníků nebo pověřených kunsthistoriků, nebo kdo to bude dělat, jak k tomu budou přistupovat, jakým způsobem budou určovat znaky, které budou rozlišovat předmět kulturní hodnoty a kulturní památky nebo národní kulturní památky. To je jedna věc. Za prvé, že ten zákon kromě toho, že reguluje vývoz, dělá síto pro eventuální akvizice nebo prohlašování předmětů kulturní hodnoty kulturními památkami nebo národními kulturními památkami.
Co se stane potom, když úředník nebo zaměstnanec muzea, galerie dojde k závěru, že předmět - to znamená, může to být konev, obraz, grafika, cokoliv, může to být secí stroj, může to být dieselový motor, prostě může to být cokoliv, co někdo vyváží - že nese znaky, že to je kulturní památka. Oznámí to Ministerstvu kultury, které ve lhůtě čtyř měsíců má rozhodnout a sdělit vlastníkovi věci, jestli zahájí řízení o prohlášení kulturní památkou, nebo nezahájí. To je další věc, která mě neuspokojuje, to jsou lhůty. Vůbec to, že tento zákon řeší vlastně dvě věci, tzn. nejen vývoz, ale i prohlašování předmětů kulturní hodnoty kulturními památkami, a to bez souhlasu vlastníka.
Vlastník je z toho v této chvíli naprosto vyřazen, protože on žádá o povolení vyvézt něco, a za pět měsíců dostane vyrozumění, že nevyveze nic, ale má předmět, který není předmět kulturní hodnoty, ale je to kulturní památka, eventuálně národní kulturní památka, která podle památkového zákona má zvláštní režim chování, to znamená, že musí o ni pečovat, pokud ji chce zcizovat, jakýmkoliv způsobem prodávat, tak to vlastnictví je vlastně omezeno tím, že musí hlásit další vlastníky. Když vám prohlásí nemovitost národní kulturní památkou, to stačí, musíte před prodejem nabídnout tuto nemovitost okresnímu úřadu, pod který ta nemovitá kulturní památka patří, a ten vám musí do nějaké lhůty, myslím, že je to 30 dnů, odpovědět, za to koupí, nebo ne.
Tato věc mně prostě vadí, ale uvědomuji si, že nelze v této chvíli nic jiného dělat z důvodu právě vzniku krajského zřízení a toho, že pokud by tento zákon nebyl přijat, bylo by pravděpodobně vzduchoprázdno, protože by toto nikdo nemohl dělat, nikdo by tyto vývozy nepovoloval. To znamená, nejsem schopen vrátit návrh k přepracování ani dát návrh na zamítnutí. Domnívám se však, že v průběhu druhého čtení bude prostor, kde ve výboru budeme moci některé věci měnit, např. lhůty, např. i to, že vývozní povolení se vydává na dobu jednoho roku, což mně připadá nepochopitelné - proč, když chci něco trvale vyvézt, proč mám mít pouze na to rok?
To je asi všechno. Na závěr bych měl asi říci, že mám kolizi zájmů, protože se obchodem s uměním zabývám už hodně let.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu do které mám písemnou přihlášku pana poslance Petra Plevy. Prosím pane poslanče, ujměte se slova.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolím si jen několik krátkých poznámek k tomu, co zde přednesl pan ministr, a i k celému zákonu.
Jednak domnívat se, že zákonem zamezíme krádežím předmětů kulturní hodnoty, je velmi naivní a rozhodně to nemůžeme myslet vážně.
***