(12.00 hodin)
(pokračuje Kraus)
Myslím, že právě proto je nutné, aby tento institut fungoval bez takovéto konkrétní žádosti, zcela nezávisle, právě v souvislosti s daňovým přiznáním. Právě proto si myslím, že ten zákon, který je navrhován tak, jak je navrhován, je navrhován správně, a já doporučuji, abychom o něm dále jednali.
Předseda PSP Václav Klaus: Táži se, kdo se další hlásí. Pan poslanec Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Myslím, že tady pouze přichází k tomu, aby byla učiněna určitá spravedlnost, protože jak pan místopředseda Langer hovořil o tom, že ti, kdo o něco žádají, mají prokazovat svůj majetek a v podstatě dneska ten, kdo žádá o některé druhy sociálních dávek, tak v podstatě musí prokazovat své majetkové poměry. A to je daleko víc občanů v této republice a prokazují mnohdy tak zanedbatelné majetky, že to není až jaksi možné. Nakonec tato majetková přiznání pro tyto vrstvy občanů zavedl právě pan Langer, případně jeho kolegové v minulých sněmovnách při schvalování těchto zákonů. Přitom na druhou stranu je pravda, že tady chyběl např. v době privatizace právě takový zákon přinejmenším např. pro státní úředníky, kteří se zabývali privatizací a kteří přemisťovali miliardové, desetimiliardové a stamiliardové majetky do privátní sféry. Nikdo už nespočítal a nikdo nepřiznal, jaké měl majetky před tímto procesem a jaký má majetek po tomto procesu, kdy mnohdy tito lidé skončili v těch firmách, pro které tento majetek v rámci státní služby, v rámci státního úřadu privatizovali.
Je pravda, že toto už nelze vrátit zpět, ale na druhé straně to není žádná újma těm, kteří řádně platí daně, kteří se chovají slušně. Je potřeba říci, že to je také zájem většiny podnikatelské sféry, protože i v rámci tržních vztahů jsou znevýhodňováni ti, kteří se chovají tak, jak jim stanoví zákon, tak, jak jim stanoví pravidla hry.
Nepamatuji si, že by někdo obdivoval a tleskal kterémukoliv sportovci za to, že porušuje pravidla v jakémkoliv sportu, i v tenisu, i v jiných sportech, prostě buď se hraje podle pravidel, a pak je to fér, nebo se podle pravidel nehraje. A myslím, že každý, kdo řádně platí daně, řádně platí pojištění, nikdy nic neukradl, nemá žádný problém s tím, aby doložil toto své majetkové přiznání, a naopak bude mít pocit hrdosti na to, že svůj majetek může takto prokazovat jako řádně nabytý. Naopak, jestliže mechanismy, které byly a bohužel stále fungují, a říkáme tomu volný trh a podobné věci, zatím je to určitý marasmus, který v této sféře funguje, umožňuje, aby naopak byl metr na ty, kteří nemají žádný majetek, kteří mají nízké příjmy, a ti jsou pod neustálou kontrolou. Naopak ti, kteří majetek - a bohužel nejsme v situaci, kdy tady probíhal nějaký standardní proces, kdy tady byla standardní demokracie, trvající desetiletí nebo staletí, bylo tady období, kdy docházelo k takovému dělení majetku, jaké v historii naší země, prakticky snad kromě doby pobělohorské, nebylo. A nemůže nikdo mít za zlé to, jestli je tady určitá snaha napravit alespoň vůči těm, kteří se chovali poctivě, kteří i v rámci těchto procesů postupovali podle zákonů, přiznávali daně, přiznávali majetky, tak aby zaplatili to, co mají, tak aby jednou došlo k určitému alespoň relativnímu, byť velmi relativnímu narovnání. Jsou státy, které nepřiznané majetky daní 90 - 95 % apod. A nikdo to nepovažuje za nic nespravedlivého, naopak je to v pořádku.
Myslím, že je potřeba velmi rozlišovat a hovořit o tom. Dneska v této době prokazuje velká část občanů našeho státu své majetkové poměry proto, aby získali například sociální dávky. Nevidím nic nemravného na tom, aby prokázali čestnost svého nabytí majetku ti, kteří zbohatli v rámci řekněme privatizace, a myslím, že ti, kteří svůj majetek nabyli řádně a bez problémů, nebudou s tím mít žádný problém. Chápu, že ta druhá skupina bude velmi agresivně a velmi silně útočit. Navíc k tomu má prostředky, protože takový občan už většinou není občanem, ale institucí, protože má kolem sebe řadu právníků, řadu bodyguardů a různých lobbistů, kteří samozřejmě působí tak, aby v případě, kdy majetek nebyl legálně nabyt, mohli samozřejmě ovlivnit vše tak, aby zůstalo při starém. (Potlesk v části sněmovny.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má předseda sněmovny, prosím.
Předseda PSP Václav Klaus: Dovolte mi také říci pár slov, protože myslím, že se debata pohybuje naprosto nedůstojným způsobem. Diskutovat tady jako pan poslanec Škromach o tom, že jde o spravedlnost, já myslím, že to je žert. Toto by říci nahlas vůbec - to by se neměl odvážit něco takového říci.
Jestli tady o něco jde, tak tady jde o další pokus o byrokratické otravování a ušlapování občanů této země. A jestli jde o něco, tak jde o výraz typické české závisti a typické české nenávisti k jakémukoliv úspěchu, k jakémukoliv výkonu, k jakékoliv práci. To je to, co tato levá strana této sněmovny předvádí od 17. listopadu 1989, komunisté stejně jako socialisté ruku v ruce dohromady, a sledujeme to tady bohužel tragicky jedenáct a půl roku. A říkám typická…
(Hluk v sále, potlesk).
Že si tleskáte, to je velmi uspokojivé, jsem tomu velmi rád.
A říkám, je to typická česká nenávist k výkonu, k úspěchu, k práci a je bohužel smutné říci, že i k práci.
Já jsem nedávno slyšel jednu básničku Ivana Mládka, kde říkal, že konečně u nás nastane doba, kdy pravda a láska zvítězí nad prací. Já myslím, že to už pomalu nastává, až zvítězí takové absurdity, jaké se tady dneska navrhují. Ale já si myslím, že hlavní polemika s tímto návrhem zákona a s myšlenkou majetkových přiznání není tato ideologická. Jedenáct let to trpělivě opakujeme těm, kteří to slyšet chtějí, ale oni to slyšet nechtějí.
Hlavní námitka proti tomu je námitka technická, je to námitka vůči metodě, je to námitka vůči absurditě tohoto pokusu, který stoprocentně musí skončit naprostým selháním a naprostým neúspěchem, jako skončily všechny podobné pokusy v historii. Je to hra, je to ideová, ideologická hříčka, ale faktická věc to není. Já myslím, že to musí říci každý zodpovědný finančník, každý zodpovědný účtař, každý zodpovědný daňový poradce apod. Tuto myšlenku majetkových přiznání navrhovali tito lidé na levé straně této sněmovny již v roce 1990. Já byl ministr financí. My jsme podrobně zkoumali všechny zkušenosti s tímto institutem majetkového přiznání. Zkušenosti jsou absolutně negativní. A myslím, že nebylo lepší zkušenosti než zkušenost naší země - Československa - po roce 1918, kdy též někteří nepřejícníci se pokusili zavést tento institut. Víme dobře, že skončil po osmi letech naprostou katastrofou, naprostým nezdarem, byl prostě odepsán v roce 1929. Po osmi letech bylo rozhodnuto, že je zbytečné v něčem takovém pokračovat, protože je to technicky nezorganizovatelná a nezvládnutá věc, je to prostě pokus otravovat a pokus znovu diskutovat o privatizacích a těchto věcech. S realitou to nemá vůbec nic společného. (Potlesk v části sněmovny.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan kolega Filip. Poté pan kolega Martínek.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl vaším prostřednictvím vzkázat panu předsedovi sněmovny, že účetně tomu jeho projevu velmi dobře rozumím, že to není nic jednoduchého. Ale já musím opakovat, že nevidím nic poctivého na nezaplacených úvěrech z bank. Nevidím nic poctivého na tom, když někdo neplatí své závazky.
***