(11.10 hodin)
(pokračuje Doležal)
Další otázka: Jak bude povinná osoba prokazovat získání majetku ze zdaněných prostředků? Vždyť finanční úřady veškeré údaje mají k dispozici. Budeme snad předkládat finančním úřadům rodinné rozpočty, aby zkontrolovaly, že utrácíme málo nebo moc a kolik jsme si vlastně ušetřili a jestli jsme si majetek mohli pořídit? Je to tak, nebo ne?
A už vůbec jsem nenašel odpověď na otázku, z čeho vyplývá, že se tímto sníží daňové úniky. Vždyť v roce 2002 zahájíme, to znamená, že všichni přiznají maximum majetku, a pak rozdíly už dále mohou být minimální. Anebo se domníváte, že podvodníci s majetkem nad 10 milionů udělají takovou chybu, aby úředník zjistil, že jejich majetek příliš narostl? To mně připadá jako naivní a hloupé.
Proto na tomto místě končím svou zpravodajskou zprávu, očekávám odpovědi a hlásím se tímto do podrobné rozpravy.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně panu poslanci Doležalovi jako zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, není tajemstvím, že počátkem devadesátých let došlo k majetkovým přesunům v hodnotě 2,5 bilionu Kč. Bílá hora doslova zbledla. Vznikla velmi majetná skupina občanů, asi 3 %, v pravém smyslu slova finanční oligarchie. Dalších 8 % lidí je na tom velmi dobře. Bohužel v české privatizaci, slušně řečeno, není dohledáno 854 miliard Kč. Majetek vytvořený prací českých občanů se nestal základem důchodového fondu, nešel na modernizaci zdravotnictví, na výstavbu sociálních bytů ani na intervence do ekonomiky. Máme v živé paměti, že například pan Kožený si odnesl s sebou 10 miliard a ještě 3 dluží tady lidem.
Vládní návrh o majetkových přiznáních nad 10 milionů Kč je pokusem o určitou inventuru u těch vrstev občanů, kteří v uplynulých letech takříkajíc nepřišli zkrátka. Protože se zabývám především sociální oblastí, tak mě to nijak zvlášť nepřekvapuje.
U středních vrstev a v rodinách na hranici chudoby se nahlíží lidem do portmonky už dlouho. Žadatel o podporu musí dokládat příjmy, výši nájmu, vybavení domácnosti, doslova se před úředníky svléká. Koncept zákona o sociální pomoci, který někteří z vás už možná také měli v rukou, doslova šmejdil po domácnosti a umožňoval sociálnímu pracovníkovi si natočit vše i na video.
Tedy závěrem: Navrhovaný zákon o podání přiznání majetku není nic nedemokratického. Chudí a sociálně potřební občané to dělají již nejméně deset roků.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Štrait nezklamal. Prosím pana poslance Kalouska.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, prosím o věcnou argumentaci nad tímto návrhem zákona. Myslím, že je poctivé zdůraznit a říci zcela jasně, že tento návrh, kdyby byl nedej bože přijat, tak by neměl žádnou retroaktivitu vůči minulému období. Já nechci teď polemizovat o Bílé hoře a transformaci bilionů Kč, ale prostě tento zákon by na žádné tyto "jevy" neměl žádný vliv. Poprvé by byl uplatněn účinně v roce 2004. To je zapotřebí říci. Je zapotřebí říci zcela jasně a nehrát na strunu minulého období. Poprvé by byl účinně, pokud by nějaký účinek byl - já si myslím, že ne - aplikován v roce 2004. A to je potřeba opakovat.
Pokud by tento návrh k přiznání z přírůstku majetku byl předkládán v souvislosti s majetkovou daní a měl by sloužit jako podklad k výměře majetkové daně, pak bych s tím sice vášnivě nesouhlasil, ale uznával bych logiku takovéhoto návrhu. Pokud má sloužit jenom jako kontrolní mechanismus stávajících daňových přiznání, tak přece všichni musíme cítit, jak strašný je to nesmysl. Jak si může státní aparát myslet, že v okamžiku, kdy obtížně - a já mu velmi fandím v tomto úsilí - jak velmi obtížně kontroluje stávající daňová přiznání a stávající výběr daní, jak by mohl plošně a neselektivně účinně provádět kontrolu v tak velmi osobní, intimní záležitosti, jako jsou přiznání přírůstku majetku. To by nemohlo dopadnout jinak než selektivním výběrem, to by nemohlo dopadnout jinak než seznamy, koho budeme kontrolovat a koho kontrolovat nebudeme. Protože plošná aplikace této kontroly je prostě technicky vyloučena. Nemohlo by to dopadnout jinak než otevřením prostoru ke zvůli a korupci státního aparátu. Nikde na světě není prokázán vztah mezi majetkovým přiznáním a lepším výběrem daní. Konečný důsledek by byl jednoznačný. Ti nepoctiví - připouštím, že je jich hodně - ti by z tohoto návrhu velmi snadno vyklouzli, těch možností je tam řada. Ti poctiví by byli obtěžováni a šikanováni. Tento návrh nemá žádnou logiku a jeho zamítnutí je jedinou možnou variantou.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Jako další je poslanec Kraus, po něm poslanec Tlustý.
Poslanec Michal Kraus: Vážené dámy a pánové, institut majetkového přiznání je věc, která se v tomto parlamentu diskutuje už devět let. Institut majetkového přiznání není ani výmyslem vlády sociální demokracie, ba ani není výmyslem českým, a existuje celá řada evropských zemí, kde se tento institut běžně užívá. První polemika na půdě českého parlamentu o majetkovém přiznání nebyla v tom smyslu, jestli majetková přiznání ano, nebo ne, ale majetková přiznání odkdy. Tento institut byl totiž do našeho právního řádu již zaveden a byl součástí daňových zákonů v rámci daňové reformy, která v našem státě byla zavedena od 1. 1. 1993. A zde za tímto pultem na podzim 1992 jej jako součást daňových zákonů předkládal tehdejší ministr financí Ivan Kočárník. A polemika, která se o majetkovém přiznání tenkrát vedla, byla skutečně o tom, jestli se majetková přiznání zavedou v roce 1996, nebo dříve. Bohužel tato polemika skončila tím, že v průběhu několika málo let, pokud si vzpomínám, asi dvou let, místo aby se změnila účinnost tohoto paragrafu, tento paragraf byl jako takový vyškrtnut celý. Tím na určitý čas debata o majetkových přiznáních skončila a začala znovu rokem 1998, kdy vláda sociální demokracie si dala za cíl tento institut zavést.
Samozřejmě, že majetková přiznání a jejich evidence, kontrola atd. mají v současné době a v současné politické kultuře a v určitém stavu, kdy data unikají všemi směry, a v současnosti, kdy kontrola není zrovna silnou zbraní naší vládní garnitury - a platí to obecně, nejenom pro současnou vládu - je institut majetkového přiznání věc, která vyvolává mnoho polemik.
***