(11.00 hodin)
(pokračuje Rusnok)
Přitom se navrhuje postihnout maximální šíři majetku, která je negativně vymezena výčtem majetku, který je od přihlašování osvobozen. Současně byl i zvolen nejjednodušší způsob ocenění, v zájmu spravovatelnosti byla posílena vazba na zákon o správě daní a poplatků.
Dalšími rozdíly proti původnímu návrhu z roku 1999, které stojí za zmínku, jsou kromě formálně i věcně lépe propracovaného znění jednotlivých ustanovení např. povinnost zahrnout do přiznání i cenné papíry v soukromém majetku povinné osoby a prostředky evidované ve prospěch povinné osoby u penzijních fondů a pojišťoven.
Návrh zákona rovněž obsahuje novelu trestního zákona, a to tak, že se navrhuje rozšířit skutkové podstaty trestných činů o skutkovou podstatu vztahující se k nesplnění povinnosti podat přiznání k majetku a jeho přírůstku.
Od návrhu zákona očekávám především, a to zdůrazňuji, významnou preventivní funkci a následně přínos k omezení daňových úniků. Pozitivně by navrhované řešení mělo také přispět k boji proti praní špinavých peněz, k odhalování majetkové trestné činnosti a k získávání podkladů pro vymáhání daňových nedoplatků. Toto by se mohlo pozitivně projevit již v daňových přiznáních za rok 2002.
Závěrem mi dovolte se ještě podrobněji vyjádřit k jedné podstatné okolnosti, kterou odpůrci tohoto návrhu často argumentují. Jde o to, že se argumentuje tím, že bude velmi složité a finančně náročné oceňování majetku. Předložený návrh však jasně dokumentuje, že opak je pravdou. Podnikatelé u majetku používaného k podnikání nebudou mít při jeho ocenění žádný problém, protože použijí cenu zjištěnou již dříve pro účely podnikatelské čili tzv. vstupní cenu. Jejich ostatní majetek a majetek nepodnikajících povinných osob se rovněž ocení jednoduše a bez finančních nároků pořizovací cenou majetku. U majetku nabytého dědictvím nebo darem pak cenou stanovenou pro účely daně dědické nebo darovací. Pouze v krajním případě nastupuje pro stanovení ceny použití platného oceňovacího předpisu, tj. zákon č. 151/1997 Sb., a to např. u nemovitostí, které jsou vlastněny déle než 15 let, nebo věcí, na něž povinná osoba již nemá doklady o pořizovací ceně. Přitom povinná osoba může takto majetek ocenit sama, aniž by vynakládala finanční prostředky za znalecký posudek, a nevzniknou-li pochybnosti ohledně takto stanovené ceny, není povinna, jak je v návrhu zákona výslovně uvedeno, dokládat cenu znaleckým posudkem. Není povinna.
I ostatní případy ocenění jsou maximálně jednoduché a pro povinnou osobu finančně nenáročné. Například cena podílu na obchodní společnosti se stanoví z účetnictví této společnosti, cena pojištěných sbírek je dána cenou uvedenou v pojistné smlouvě apod.
Doporučuji proto, aby tento návrh byl projednán a schválen v prvním čtení, tak aby mohlo být v druhém čtení případně přistoupeno k jeho podrobnější debatě a úpravám. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministru financí a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Vladimír Doležal.
Poslanec Vladimír Doležal: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil se sněmovním tiskem 956, a to vládním návrhem zákona o přiznání k majetku a jeho přírůstku a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Jedná se o nepříliš dlouhou a složitou předlohu. Ve skutečnosti je to devět paragrafů a nachází se na šesti stránkách textu. Vláda se snaží tímto materiálem splnit svůj předvolební slib a hlavně programové prohlášení, přestože už jednou ve sněmovně neuspěla, a to v prosinci loňského roku, kdy tato sněmovna obdobný návrh zamítla svým usnesením č. 661 8. prosince.
Co se týká vlastního obsahu návrhu. Domníval jsem se, že vystoupení pana ministra bude v podstatě rozsáhlejší a vysvětlí nám, co některými paragrafy bylo myšleno. Jeho vystoupení bylo spíše obecné, ale já se domnívám, že všichni jste si se zájmem tento návrh přečetli, a doufám, že i vystoupení pana ministra vyslechli. Já si v tuto chvíli dovolím ocitovat obligátní věty, že navržená úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s právem Evropských společenství a mezinárodními smlouvami. Co je však důležité, je otázka, jaký dopad bude mít tato záležitost do rozpočtu České republiky.
V prvním roce fungování, což je rok 2002, se podle odhadu vlády bude jednat o výdaje ve výši 121,2 milionu korun českých a v následujících letech, tj. od roku 2003 a dále, 97,2 milionu korun ročně. Co se týká příjmů, nenašel jsem v materiálu ani korunu. Domnívám se, že skutečný výnos se opravdu nule blížit bude. A když nějaké příjmy budou, tak je můžeme očekávat nejdříve v roce 2004, protože to budeme znát teprve první rozdíly, ale v té chvíli už budeme mít vynaloženo 218,4 milionu a budeme mít 231 nových úředníků a nechci rozvádět, co všechno dalšího budeme mít a nemít.
Na závěr své zpravodajské zprávy si dovolím položit několik otázek, na které jsem nenašel v materiálu odpověď a které jsou - jak si myslím - důležité a zásadní.
Proč byla zvolena hranice 10 milionů a ne 5 milionů? Odpověď, že někde se začít musí, mi připadá spíš jako hloupý vtip než odůvodnění a úvaha o tom, kde začít a proč začít, tu jsem nikde nenašel a domnívám se, že ani neexistuje. Odůvodnění, že tím snížíme administrativní a ekonomickou náročnost, je podle mne bohapustá fráze.
Další otázka: Kdo určí, že vybavení domácnosti je obvyklé, co jsou věci osobní potřeby? Budou to určovat úředníci? Bude věcí osobní potřeby auto? Kolik a jaké? Bude osobní potřebou televize? Opět - jaká? Myslíte si, že je správné dát tuto moc do rukou úředníků? Já ne.
Další otázka: Kdo zaplatí nutné oceňování majetku? Bude to daňový náklad, anebo to bude trest za to, že vlastníte nějaký majetek?
V textu je uvedeno: Správce daně může provést místní šetření a daňovou kontrolu. To znamená - prohlídku domácnosti? Já se domnívám, že pro tipaře a bytaře je to ideální návod, jak si vytipovat ta správná místa, a pokud chce úředník něco zjistit, pak se podle mého názoru bude muset jednat o domovní prohlídku, a to přepadovým způsobem, protože jinak nemá šanci to, co najít chce, najít.
Teď je ještě zajímavá otázka, u koho se budou tyto kontroly provádět. U toho, u kterého bude jakési zadání, že se mu má zkontrolovat, co vlastně doma má? Kdo o tom bude rozhodovat? Toto v zákoně upraveno vůbec není.
Další otázka: Jak bude nakládáno se zjištěnými údaji, a já se domnívám, osobními údaji? Na tomto místě si dovolím připomenout, co se odehrávalo a jaká nastala situace okolo sčítání lidu a bytů v letošním roce - a tyto údaje budou volně přístupné, nebo jak toto bude řešeno?
***