(16.00 hodin)
(pokračuje Recman)
Na druhé straně musím říci, že zpomalení dynamiky růstu zadlužení obcí je způsobeno především výprodejem majetku obcí, především práv k energetickým a plynárenským společnostem. Například v roce 1999 příjmy obcí z prodeje těchto práv činily asi 29 miliard Kč, přesto dluh obcí narostl o další jednu miliardu. Znamená to, že obce všechny tyto finance utratily a zároveň si ještě půjčily, takže dluh obcí vzrostl.
Já jsem přesvědčen o tom, že je to problém vážný, protože výprodej majetku je akce jednorázová, neopakovatelná. Pokud obce vyprodají většinu svého majetku, budou odkázány v následujícím období pouze na příjmy - na příjmy z daňové soustavy, z dotací a návratných půjček od státního rozpočtu, popř. z Evropského společenství, a na úvěry a komunální obligace. Myslím si, že to je skutečně vážným problémem.
Z toho důvodu se přikláním k názoru, abychom tisk propustili do druhého čtení a hledali společně se samosprávou řešení tohoto problému.
Pokud hovořím o společném řešení se samosprávou, mám na mysli, abychom jednali především s představiteli krajů, kteří byli zvoleni v listopadu loňského roku, abychom jednali se Svazem měst a obcí. Jsem přesvědčen, že najdeme společnou platformu, která přispěje k tomu, že tato problematika bude vyřešena ke spokojenosti především samosprávy, tzn. obcí a krajů.
Paní předsedající, chtěl bych doporučit, abychom prodloužili lhůtu k projednání tohoto tisku ve výborech o 30 dnů. Doporučuji, aby tento tisk projednal jak rozpočtový výbor, tak výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Faktická poznámka - pan poslanec Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové, já se omlouvám, že zdržuji, ale uvědomil jsem si při vystoupení pana kolegy Recmana, že jsem zapomněl zdůraznit jednu významnou věc. Prosím, abyste všichni, až se budete zabývat touto otázkou, rozdělili účetní dluhy a skutečné dluhy. Pokud obec nějaký čas šetří, a to je záležitost těch akcií, kdy dostala nějaké mimořádné prostředky a neutratí je, tak se to podle našeho systému účetnictví bohužel ukazuje v příštím výkazu jako dluh, ale není to ve skutečnosti dluh. Skutečný dluh je ten, který reálně ta obec má. To jsou pak ta zkreslující čísla, která potom matou veřejnost a vedou k tomu, že to zadlužení je považováno za několikanásobně větší, než ve skutečnosti je. Nicméně tím nechci bagatelizovat záležitost zadlužování. To v žádném případě.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Payne, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, kdybych říkal, že předložený návrh je zcela dokonalý, asi bych se zpronevěřil zásadám svého kritického pohledu. Přesto si myslím, že tento návrh má v zásadě pozitivní myšlenky, o kterých bychom měli uvažovat. Před deseti nebo jedenácti lety jsme požadovali, aby vznikl zákon o hospodaření obcí. Dodnes takový zákon není.
Někteří lidé si představují, že samostatná působnost obcí a samosprávných celků je něco takového jako komerční aktivity podnikatelských subjektů. Není tomu tak. Samospráva, samostatná působnost nemá konkurovat podnikání, nemá vstupovat na trh podnikatelských aktivit. Obce jsou zřizovány k plnění zcela konkrétních specifických účelů, a právě proto by měl existovat zákon, který reguluje hospodaření obcí jak po té obsahové stránce, co vlastně obce dělají a co mají dělat, tak po té stránce, jak hospodaří s majetkem. Protože majetek obce nepatří zastupitelstvu, nepatří starostovi, nepatří radě, ale je to společný majetek všech občanů obce.
V této situaci, uvažujeme-li nad hospodařením obcí a chceme-li, aby Česká republika byla státem, který dohromady dává smysl, zcela legitimně vzniká otázka, zda zadluženost obcí nemůže poškozovat Českou republiku jako celek navenek. Z toho důvodu není rozhodující, jaké jsou k danému dni dluhy ve veškeré samosprávě dohromady. Rozhodující je, zda existuje mechanismus, jak tento režim, jak tuto situaci regulovat, jak stát může ovlivňovat svou politikou celkovou situaci v rozpočtové sféře. Pokud je mi známo, tak takovéto nástroje mají všechny státy v Evropské unii. Docela mě překvapuje, že eurooptimisté to doposud nezmínili.
Dovolte mi na závěr ještě jedno drobné srovnání. Přednedávnem jsme řešili problém korporací s dobrovolným členstvím, kde někteří lidé vyvozovali z té skutečnosti, že se taková korporace dostala do finančně neřešitelné situace, závěr, že odpovědnost za škody takto vzniklé musí nést stát. Mám konkrétně na mysli kampeličky. Kampeličky jsou korporací s dobrovolným členstvím, do které vkladatelé vložili své peníze dobrovolně. Stát rámcově dohlíží nad celou touto oblastí družstevního spoření, ale z toho nevyplývá, že by rozhodoval o jednotlivých konkrétních transakcích, o jednotlivých úvěrech, jednotlivých investicích, které kampeličky prováděly. V této věci kampeličky měly naprostou svobodu. Přesto se objevují hlasy, že stát musí ručit za závazky kampeliček.
Přátelé, obecní samospráva - v úvodním slovu předkladatelů to zaznělo - je korporací s nuceným členstvím. Občané své peníze, svůj majetek vkládají do obce nedobrovolně. Oni se nemohou odhlásit z obce, a když nesouhlasí s radnicí říci "já přestávám být občanem této obce". Oni jsou občany obce ze zákona. Oni nemají možnost nikam utéct. My jsme je k tomu donutili zákonem. Jestliže stát donutil občana, aby se stal součástí nějaké korporace, pak ale stát v plné míře nese veškerou odpovědnost za všechny závazky všech obcí v této republice. Je-li tomu tak, pak také ale stát musí mít regulační mechanismy, jak tyto závazky regulovat. To je myšlenka, která je obsažena v tomto zákoně. Můžeme debatovat, zda ty regulační mechanismy jsou navrženy správně, já bych možná místo těch šesti navrhl některé jiné nebo bych debatoval o tom, jak mají být uplatňovány, ale v zásadě je tu principiální myšlenka, jaký je vlastně vztah mezi státem a korporacemi, které stát nuceným členstvím vytváří, a tam si myslím, že je odpovědnost státu plná, a stát musí mít také nástroje, jak svou odpovědnost vykonávat.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jičínský. Připraví se pan poslanec Milan Urban.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, myslím si, že intence tohoto návrhu zákona je významná a že by nebylo dobře, kdyby z těch důvodů, o kterých zde hovořil kolega Šustr, jej sněmovna nepropustila do druhého čtení. Problémy, o kterých tu hovořili moji předřečníci, tu existují, jsou vážné a je třeba o nich uvažovat, protože územní samospráva je ústavním právem občanů té či oné obce, resp. kraje ve smyslu naší ústavy. Ale tato územní samospráva neexistuje mimo stát, mimo ústavní uspořádání, mimo zákonný rámec, který stanoví stát, to znamená Parlament, svými zákony.
V tomto směru je samozřejmě třeba posoudit všechny ústavní problémy spojené s tímto návrhem, protože ústava nezná přímé vazby mezi vyšší a nižší územní samosprávou, když použiji tohoto neústavního termínu.
***