(16.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Tyto problémy bude třeba posoudit, případně si nechat k tomu udělat ještě určité expertizy. V tomto směru považuji za správné, že tu byl navržen prodloužený termín na projednávání, ale přesto je třeba tyto problémy se snažit řešit, abychom nepřišli až příliš pozdě, když už některým věcem by se nedalo zabránit.
Chci tu jenom ještě jednu poznámku k tomu institutu nuceného správce, ať už se to bude nazývat jakkoli, a myslím, že autoři si dost neuvědomili, že není důvodu rozlišovat mezi režimem nuceného správce v krajích a v hlavním městě Praze. Praha z hlediska zákona o krajském uspořádání má postavení kraje, čili v tomto směru režim, pokud by tato ústavní instituce zřízena byla, musí být stejný. V tomto směru je tedy třeba návrh korigovat.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Milan Urban.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové. Zde zaznělo z úst mnoha mých předřečníků slovo zadluženost, slova jako předluženost, zvýšená zadluženost apod. Nikdo tady neřekl, co se pod tím skrývá a proč je stav zadluženosti v českých obcích takový, jaký je. Kolega Recman tady dokonce říkal, že zadluženost od roku 1993 se zvýšila dvanáctkrát, že výprodej majetku limituje obce v jejich rozhodování a v jejich případných investičních záměrech apod.
Já bych chtěl říci, že ta zadluženost, kterou nezpochybňuji, vychází z toho, co byly v posledních 10 - 11 letech obce nuceny řešit. Za tím se totiž skrývá výstavba a rekonstrukce kanalizačních řadů, výstavba čističek odpadních vod, rekonstrukce nemocnic, rekonstrukce knihoven, investice do bytového fondu, investice do komunikací a podobné další investice. Ony tyto investice totiž byly nezbytné. Vycházejí z vnitřního dluhu, který v těchto obcích existoval za doby nesvobody v tomto státě.
A z toho důvodu mi připadá velmi zmatečné stanovisko kolegy Recmana, že vlastně já nevím, koho hájí. On na jednu stranu kritizuje vysokou zadluženost, na druhou stranu jako zastupitel hájí stanoviska zástupců obcí. Mně tedy není jasné, na čí straně stojí, zda kritizuje stát, nebo zda kritizuje nesvéprávné rozhodování obecních zastupitelstev do této doby, nebo zda jen populisticky hovoří a kritizuje návrh zákona, který se snaží zcela pragmatickým způsobem tyto záležitosti řešit.
Já myslím, že ten zákon může mít polemická ustanovení, a z mého pohledu minimálně v té oblasti konkursu nebo podobného režimu, který by měl být v obcích zaveden, se mi zdá skutečně hodně polemický, ale zcela určitě stojí za to, aby byl propuštěn do druhého čtení, zcela určitě stojí za to, aby byl věcně diskutován v příslušných výborech, a zcela určitě stojí za to, aby zde nebyl ideologicky využíván ve prospěch politických bodů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Předřečník se zde zeptal, za kým stojí Svatomír Recman - za obcemi, za samosprávami, nebo za populistickým řešením? Já se domnívám, že odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá. Ano, i on, i náš celý poslanecký klub stojíme za samosprávami, které investují do kanalizace, které investují do knihoven, které investují do zdravotnictví. Ale už méně budeme stát za samosprávami, které obecním majetkem ručily za pochybné úvěry některých podnikatelských subjektů. A i to je důvod, proč vítáme zákonné řešení, které by řešilo problém, který nastal a který se táhne od počátku 90. let, to je otázku zadluženosti obcí, ale chceme ho řešit zase koncepčně. A i to je důvod, proč vidíme v návrhu nedostatky. Nedostatky, které vyplývají z neúměrného zásahu do činnosti samospráv formou ustanovení nuceného správce i pro případy, kdy se nejedná o bezprostřední rozhodování v majetkových záležitostech.
Ale víme, že tento problém řešit musíme, chceme ho diskutovat a chceme pozměňovacími návrhy přispět k tomu, aby k zadlužení samospráv nemuselo v budoucnu docházet.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Beneš, potom pan poslanec Recman. Tak nejdřív pan poslanec Recman, potom pan poslanec Beneš.
Poslanec Svatomír Recman: Vážené kolegyně a kolegové. Nevím, čím jsem si zasloužil, že je tady nejvíce skloňováno moje jméno, ale byl bych rád, kdybyste panu kolegovi Urbanovi řekla, že když jsem hovořil o problému zadluženosti obcí, že jsem neuvažoval o tom, jestli stojím na pozici samosprávy jako zastupitel, nebo na pozici státu jako člen rozpočtového výboru. Já jsem měl na mysli především ten problém zadlužení obcí.
Vím, že je to problém, který musíme řešit společně. Právě proto jsem podtrhoval: řešme to společně se samosprávou, se Svazem měst a obcí, řešme to s krajskými hejtmany.
Já skutečně ty zkušenosti mám. Mohu říci, že ve například Frýdku-Místku, kde jsem zastupitelem, jsme měli limitující problémy právě s majetkem a dostali jsme se do situace, kdy jsme potřebovali úvěr a neměli jsme čím ručit. Museli jsme jít na vydání komunálních obligací, které nás stály výrazně, ale skutečně výrazně víc než využití komerčního úvěru. A to si myslím, že je problém, který mi tu situaci velice přibližuje. A právě proto se kloním k tomu - nechme to ve hře, nesmeťme to se stolu, projednejme tuto situaci, prodlužme si období projednávání o třicet dnů tak, abychom přijali kvalitní zákon, aby potom ani Recman, ani nikdo jiný z Poslanecké sněmovny nebyl kritizován za to, že jsme tento problém vyřešili neadekvátním způsobem, že jsme ho vyřešili špatně a že patří k těm zákonům, za které by se Poslanecká sněmovna měla stydět. Já se kloním k tomu, abychom se tomu skutečně intenzivně věnovali, a jsem připraven své zkušenosti a síly věnovat právě zkvalitnění předlohy, kterou teď projednáváme.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové. Pan předseda rozpočtového výboru a předkladatel mě poprosil, abych hovořil něžně k návrhu zákona, a já tak učiním. Nevím, zda záměrně, nebo zda omylem se zde pletou dva pojmy, a to zadluženost majetku, která zcela jednoznačně vznikla v letech do roku 1990, a zadlužení obcí, které zcela jednoznačně vzniklo po roce 1990, samozřejmě obvykle v propojení s tou zadlužeností, která nám zde zůstala před tím rokem 1990.
Samozřejmě, že čísla, která jsou uváděna a která jsou veřejně k dispozici, by spíše napovídala, že je tak trochu zbytečné se tímto zákonem zaobírat, protože zadluženost veřejných rozpočtů nebo zadlužení veřejných rozpočtů, o kterém stále hovoříme, se těch obcí zdaleka netýká tolik jako institucí, o kterých jednáme na půdě Poslanecké sněmovny a kde prostě ta čísla jsou daleko více alarmující.
***