(11.40 hodin)
(pokračuje Payne)
To jsou možná jenom namátkově některé základní principy dynamického personálního systému, který je obvyklý v západoevropských zemích, resp. západoevropské země se o něj snaží. Snaží se jej zavést. My směřujeme někam zpět do socialismu a Rakousko-Uherska. Přiznejme si, že rakousko-uherský personální systém zdaleka nebyl moderním systémem. Rakousko-uherská administrativa skončila neslavně, protože nedokázala zúřadovat určité rozpory, které se v rakousko-uherské říši vyskytovaly, a nakonec se takové impérium rozpadlo. Systém zřejmě měl v sobě zabudované závady, protože rakousko-uherská administrativa nedokázala zúřadovat ani první světovou válku.
Dalšími příznaky dynamických moderních personálních systémů je to, že musejí mít definované vstupy a výstupy. Výstupy znamenají to, že pokud někdo se nedokázal naučit za dobu šesti let žádný nový jazyk a odchází ze státní služby proto, že se prostě nesnaží, neznamená to, že ten člověk je popraven, zlikvidován, zničen, ale samozřejmě musejí existovat jiné instituce, kde pokračuje v práci, kde zužitkuje zkušenosti, třeba to není ten dynamický člověk, jakého potřebujeme, ale přesto se za šest let něco naučil. Je potřeba se zamyslet nad tím, odkud kam přechází. Teď nejde o to, že by stát hledal místa pro lidi, kteří odcházejí ze státní služby, ale přesto musí být zřetelné, že když ročně propouštíme 15 % úředníků, protože na jejich místa nastupují noví, tak je jasné, že někde musí být stejný počet míst, na která zase tito lidé mohou nastupovat. Tady by stálo za to, uvažovat o provázání státní služby se službou třeba v samosprávných orgánech. Možná samospráva hledá jiné lidi než stát, možná nepotřebuje tak dynamické lidi, možná nepotřebuje nutit lidi, aby se stále učili něco nového, možná, že samosprávě vyhovuje delší lhůta pro období mezi dvěma konkursy. To je na samosprávě, aby si sama rozhodla, a není důvod, aby lidé se státními zkušenostmi nepřecházeli do parlamentních úřadů, úřadů jiných ústředních orgánů, úřadů samosprávných ať už na úrovni obecní, nebo vyšších celků.
Z tohoto hlediska když se zamýšlíme nad tímto zákonem, tak tento zákon nevytváří žádný personalistický systém. Tento zákon vytváří jenom systém nástrojů, které mají úředníky v zásadě "korumpovat". Prostě jim dáme určité výhody a pokusíme se je zkorumpovat, aby dělali to, co si stát přeje. Nevytváří žádný systém motivace, naopak demotivuje úředníky, protože jakmile získá jednou nějaké postavení, už o něj v zásadě nemůže přijít. Je to pravý opak dynamických systémů, kde, pokud se někdo nezlepšuje, automaticky musí odejít, protože se nezlepšil. Za trest za to, že se nezlepšuje, je sankce odchod ze státní služby.
Z tohoto hlediska zákon je principiálně konstruován na základech, které ohrožují vůbec dynamiku veřejné správy v České republice. Z toho důvodu si myslím, že to je zákon neopravitelný. Nesouhlasím s kolegou Výborným, který říkal, že dokáže předložit návrhy, kterými zákon pozmění k lepšímu. Nepozmění. Zásadní filozofie tohoto zákona je v rozporu s tím, co je zvykem v demokratických zemích, co je zvykem v NATO, co je zvykem v západoevropských zemích, co je zvykem ve velkých fungujících společnostech, a tento zákon je neopravitelný. Z toho důvodu si myslím, že představa, že pozměníme tu a tam některé pravomoci personálního úředníka a tím se napraví zákon, je představa naprosto zvrácená, protože vychází z toho, že nepochopila, jak fungují dnešní moderní dynamické personální systémy, a stále zůstává v zakletí toho, co v podstatě najdeme v zákonech socialistického typu. Dikce zákona, právnický jazyk tohoto zákona by odpovídal řekněme vrcholným letům normalizace ze 70. let.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Paynovi. Další je pan poslanec Štrait. Táži se, kdo další se hlásí do této obecné rozpravy. Poslanec Tlustý.
Poslanec Jaroslav Štrait: Dovolte mi jenom dvě věci. Včera jsme diskutovali půldruhé hodiny s panem Dreyerem, tajemníkem Komise Evropské unie, v klubu. Říkám to proto, že tady zaznělo, že zákon snad Evropská unie nevyžaduje. Skutečně je to jeden z podmiňujících zákonů. Včera nám to v klubu pan Dreyer říkal.
Dovolte mi ještě, abych připojil ke svému vystoupení návrh na usnesení. Navrhuji, aby předloha byla vrácena předkladateli k dopracování v duchu § 91 jednacího řádu. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano. Máme druhý návrh na vrácení k dopracování. Nyní pan poslanec Tlustý. Znova se táži, kdo další je připraven vstoupit do této obecné rozpravy. Prosím.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi v mém vystoupení uvést citáty názvu oddílů ze zákoníku říšského zákona ze dne 25. ledna 1914 o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů, služební pragmatika.
Názvy některých oddílů znějí takto: Počátek služebního času, Prozatímní služba, Služba přípravná, Služební přísaha, Výkaz osobní, Kvalifikace, Povinnosti všeobecné - dovolím si ocitovat: "Úředník jest povinen býti císaři pánu věrným a poslušným a nezlomně zachovávati státní základní zákony, jakož i jiné zákony. Má se věnovati celou silou a se vší horlivostí službě a plniti povinnosti svého úřadu svědomitě, nestranně a nezištně, každého času pamatovati na hájení veřejných zájmů, jakož i všeho se zříci a podle sil zameziti, co by mu mohlo býti na újmu nebo rušiti řádný chod správy."
Další oddíly se jmenují: Služební poslušnost, Úřední mlčenlivost, Chování, Návštěva úřadů, Vojenská služba, Sňatek, Vedlejší zaměstnání, Přijímání darů, Služební pořadí, Úřední titul, Uniforma, Dovolená, Povýšení do vyšších hodnostních tříd, Postup do vyšších platů atd.
Ocitoval jsem tyto názvy proto, aby bylo zjevné, že to byl zákon na ochranu občana, na ochranu veřejnosti, který více upravoval, jak se úředník chovati musí vůči veřejnosti, vůči občanovi, co jest povinen, co musí. Velmi málo se věnoval výhodám úředníka nad rámec výhod občana.
Podíváte-li se do vládní předlohy, která má celkem 250 stran, a provedete-li podobnou analýzu podle nadpisů kapitol a podle jejich skutečného obsahu, obsah je přesně opačný. Je to o výhodách úředníka nad rámec postavení občana, je to o zvýhodnění úředníka vůči občanovi. Nezdá se mi, že by současný problém výkonu státní správy spočíval v tom, že by úředník byl málo zvýhodněn nad rámec postavení občana. Abych uvedl několik příkladů: jiný systém plateb zdravotního pojištění, jiný systém čerpání služeb zdravotního pojištění, jiný systém plateb důchodového pojištění. Zkrátka mohl bych uvádět příklady, které jasně ukazují, že smysl tohoto zákona je rozdělení občanů do dvou kategorií. Občané první kategorie, to jsou ti, co podle návrhu vlády slouží státu, podle návrhu, jak jsem vyrozuměl ze slov kolegů Výborného a Kühnla i těch, co slouží obci nebo kraji, a občanů druhé kategorie, kteří těmito výhodami obdarováni nebudou. To vše údajně ve jménu zkvalitnění výkonu státní, případně veřejné správy.
Domnívám se, že takovéto pojetí zákona k ničemu podobnému nepovede, vésti nemůže a povede k pravému opaku. Zvýhodnění postavení úředníků, jejich postavení do kategorie "občané první třídy", nemůže vést k tomu, aby lépe plnili své povinnosti vůči občanům druhé kategorie, tj. nám všem ostatním, jak tento návrh zákona ve skrytu vlastně navrhuje.
Poslouchal jsem velmi pozorně vystoupení pánů kolegů Výborného a Kühnla a myslím, že jsem pochopil, protože mluvili v množném čísle, že KDU-ČSL a Unie svobody říká pro mne překvapivou věc.
***