(11.50 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Odstraníme-li některé z těchto výhod, kuriózně, řekl bych, ty méně problematické výhody občanů první kategorie, jako je uzavřený kariérní řád nebo definitiva, a poskytneme-li je většímu okruhu občanů, jinými slovy občany první kategorie se stanou nejenom státní úředníci, ale i obecní a krajští úředníci, stane se tento návrh zákona pro Unii svobody a KDU-ČSL přijatelným.
Myslím, že není třeba domýšlet dále, je možno se snadno vypořádat s oněmi slavnými pozměňovacími návrhy a konstatovat, že tento zákon, kategorizující občany České republiky tak, jak jsem to tady popsal, má dveře v Poslanecké sněmovně otevřené. Marný bude pravděpodobně odpor poslaneckého klubu ODS, aby občané této země byli takto kategorizováni, a dá se v tuto chvíli snadno předpovědět, že po této dohodě mezi čtyřkoalicí a sociálními demokraty, která tu byla takto nepřímo avizována, k tomu nakonec stejně dojde.
Považuji za absurdně pokrytecké, že ovšem toto vše je děláno s propagandistickou kampaní, která se snaží ODS obvinit z toho, že je to ona, kvůli které státní úředníci definitivu a uzavřený kariérní řád nakonec nedostanou, tak jak se v několika vyjádřeních v uplynulém období vyjádřili vysocí vládní činitelé a jak to komentovala média. Chci tady proto uvést jediné - je to čistokrevná lež a propaganda. Není to ODS, která odstraňuje definitivu a uzavřený kariérní řád. Je to čtyřkoalice, která to činí. Není to ODS, která považuje za možné rozdělit občany České republiky na občany první a druhé kategorie. Není to ODS, která považuje za možné státní úředníky postavit dodatečnými výhodami nad postavení ostatních občanů. Je to čtyřkoalice.
Toto je smysl mého vystoupení. Vím, že na tom nic nezměníme. Chci jediné - aby to veřejnost věděla. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan poslanec Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, pan kolega Tlustý mě dojal téměř k slzám svou obranou občanů před rozdělováním na občany první a druhé kategorie. To jistě není ani smyslem postavení státních úředníků, ani jiných úředníků, ani smyslem těch návrhů, které my chceme do zákona vnést. Naopak, smyslem těchto návrhů je vyrovnání občanů do stejné kategorie, protože státní a veřejní úředníci mají a budou mít uloženu řadu omezení. Kdybychom je ve všem ostatním postavili do úplně stejného postavení jako ostatní, budou naopak oni občany druhé kategorie.
Myslím si, že pan kolega Tlustý málo poslouchal nebo vůbec neposlouchal moje vystoupení, protože jsem v něm řekl, a já to stručně zopakuji, že podmiňujeme přijetí zákona odstraněním definitivy - nevím, jestli to ODS vadí a chce definitivu zachovat. Podmiňujeme přijetí zákona odstraněním uzavřeného kariérního systému a jeho úplným otevřením beze zbytku - nevím, jestli ODS proti tomu něco namítá. Podmiňujeme konečné přijetí zákona striktním zachováním lustračních kritérií - i tady doufám, že se nakonec shodujeme. A konečně podmiňujeme přijetí zákona takovou úpravou postavení ústředního úřadu a generálního ředitele, která povede k odpolitizování státní správy a ponechá potřebné personální pravomoci v rukou jednotlivých ministrů.
Myslím, že bychom měli projednávat tento zákon bez emocí osobních i politických. Domnívám se, že nenávist k úředníkům není argument.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan kolega Škromach a poté paní poslankyně Němcová.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, zazněla tady spousta moudrostí, někdy dosti podivného původu. Já bych ještě chtěl k těm moudrostem přidat něco faktů, a to o určitých problémech, které se vyskytují a budou určitě vyskytovat v rámci druhého čtení, pokud zákon postoupí do druhého čtení, čemuž věřím. Jde o problém s postavením odborů v rámci státní správy, protože návrh zákona je v určitém rozporu pravděpodobně s Úmluvou MOP a se současnou evropskou praxí, a to v úpravě zastupování státních zaměstnanců, včetně práva zaměstnanců na informace a konzultace, a v navrženém rozsahu odborových práv. I když mezinárodní dokumenty připouštějí pro oblast státní správy případné omezení obsahu kolektivního vyjednávání, v žádném případě nepřipouštějí jeho úplné vyloučení. Pokud jde o právo kolektivního vyjednávání, je relevantní pouze diskuse o rozsahu tohoto práva, nikoliv o právu samotném. To konstatuje i předběžné stanovisko Mezinárodní organizace práce, navíc stanovisko Mezinárodní organizace práce upozorňuje na to, že současný trend směřuje k neomezování rozsahu kolektivního vyjednávání u žádné ze skupin zaměstnanců veřejné správy.
Pokud jde o rozsah oprávnění odborových orgánů, neměl by zákon určovat taxativně, o čem bude který orgán oprávněn jednat. Takový návrh by byl v rozporu s právem odborových organizací zaručeným mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, svobodně organizovat své záležitosti a svou činnost. Který odborový orgán je příslušný, pak upravují stanovy odborových organizací. To je ale věc, kterou je možné řešit v rámci druhého a případně třetího čtení, a nebrání to tomu, aby zákon mohl být propuštěn do dalšího čtení.
Chtěl bych se ještě krátce vyjádřit k některým věcem, které tu zazněly, protože dosti s podivem jsem sledoval sérii vystoupení některých poslanců, kteří mnohdy hovořili o věcech, které přímo se zákonem nesouvisejí. Mnohdy uváděli příklady z praxe, které si někde možná přečetli, ale trochu mi v těch vystoupeních scházelo jedno a to je dobrá vůle k tomu, aby tady existovala skutečně funkční státní správa, protože si myslím, že právě poslanci té strany, kteří tady nejvíce horovali proti tomuto zákonu a mnohdy ne věcnými, ale velmi emotivními a mnohdy nefundovanými stanovisky a vystoupeními vytvářeli v podstatě obecnou atmosféru toho, že opět bychom měli možná - jako to dělal bolševik v minulých 40 letech - provést čistku a poslat úředníky do výroby apod., do dolů apod. Myslím, že to by odpovídalo představám, které tu zazněly, ale jestliže to někdo myslí skutečně dobře s občany tohoto státu, pak má zájem na tom, aby byla státní správa funkční, aby státní správa skutečně byla výkonem státní správy a aby byla nezkorumpovatelná.
Rozumím těm jednotlivcům, kteří volají po tom, aby pokud možno ve státní správě se toho moc nezměnilo, aby pokud možno stále neplatil zákon, přestože měli možnost právě lidé z této strany, která tady několik volebních období vládla, takový zákon dle své vlastní představy připravit.
To, co mě trochu překvapuje, je to, jestliže tady jeden z poslanců hovoří o tom, že v zákoně jsou snad nějaká bolševická levicová nebo podobná postavení. Je zajímavé, že tento zákon připravovali - stejně jako většinu zákonů - úředníci, kteří byli do funkcí na úřadech, na ministerstvech, dosazeni mnohdy politicky za vlády minulých vlád. Já si dobře pamatuji, když nastoupila nynější vláda, jaký byl kolem toho obrovský křik o čistkách, když bylo vyměněno několik náměstků, neřkuli aby došlo k výměně na úrovni ředitelů na ministerstvech.
Dnešní zákony, které jsou předkládány, předkládá samozřejmě vláda, ale připravují je úředníci, které tam dosadily pravicové liberální konzervativní vlády, které tady vládly v minulosti, pod záminkou, že je třeba vyčistit tyto úřady od bolševiků a komunistů, kteří v těchto úřadech byli předtím. Chápu, že může být samozřejmě představa o tom, že stejným způsobem bude probíhat výměna do budoucna. Ale právě takovýto zákon by měl upravit, aby k této politizaci státní správy nedocházelo.
***