(17.20 hodin)
(pokračuje Svobodová)
Náplň práce přípravných tříd patří v podstatě do kompetence mateřských škol.
Snad největší diskuse k návrhu školského zákona se týkají záměru postupně rušit víceletá gymnázia. Domnívám se, že prostor pro plný rozvoj svých schopností by měli talentovaní žáci nalézt v základní škole. Musí však dojít k její transformaci, která znamená zavedení vzdělávacího programu s vysokou vnitřní diferenciací co do obsahu a náročnosti, s širokým rozsahem volitelných předmětů. Pokud by byla realizována takováto kvalitativní přeměna základních škol, ztratila by opodstatnění víceletá gymnázia, která v podstatě znamenají předčasnou selekci dětí a prohlubují sociální diferenciaci ve společnosti. Neobstojí argumentace dobrým školním výkonem, který ve věku 11 - 12 let není natolik rovnoměrný a zřetelný, aby se stal základem pro rozhodnutí, kdo bude nebo nebude vhodný pro studium na vysoké škole.
V okolních státech od této předčasné selekce, která znamená vzdělávání a výchovu intelektuální elity odtržené od svých vrstevníků, ustupují. Prosazuje se co nejdelší společné vzdělávání dětí ve vnitřně diferencované náročné základní škole.
A v neposlední řadě působí odchody žáků do víceletých gymnázií vážné problémy základním školám, zvláště tam, kde odchází nemalé procento žáků do tohoto typu škol. Ve velkých městech je to 20, 30 i více procent. Chtěla bych tady jenom podotknout, že jestliže hovoříme o tom, že základní školy nemají příliš vysokou úroveň a rodiče je tam proto nedávají, já bych to otočila: Proč klesá úroveň na základních školách? Proto, že nejnadanější žáci z nich často ve velkém počtu odcházejí. Změnou sociálního složení třídního kolektivu se tedy mění i kvalita tohoto kolektivu. Dochází ke znehodnocování výchovně vzdělávacího procesu, k průměrnosti a k výchovným problémům.
O postavení země by měla rozhodovat celková vzdělanostní úroveň veškeré populace, ne úroveň úzké elity.
V souvislosti s problematikou víceletých gymnázií si kladu otázku, která zároveň souvisí znovu s transformací základních škol, a to, zda navrhované zřizování samostatných tříd nebo škol s rozšířenou výukou některých předmětů za účelem rozvoje nadání a talentu žáků nebude tedy znamenat další selekci. Jak řekl jeden z ředitelů základních škol, po odchodu žáků ze základních škol do víceletých gymnázií a do škol s rozšířenou výukou tu zůstanou už jen zbytkové základní školy. Myslím si, že toto by mělo být umožněno právě v rámci volitelných a nepovinných předmětů, jak už jsem o tom hovořila výše.
S nezbytnou transformací základních škol je spojena také příprava odměňování a motivace učitelů. Proto je nutné, aby zákon dal pevný rámec dalšímu vzdělávání učitelů ve vazbě na systém odměňování. Ze zákona by mělo jasně vyplývat, jaká bude forma a podmínky zvyšování kvalifikace, jaké instituce budou toto vzdělávání zajišťovat. Domnívám se, že toto v zákoně chybí.
A poslední otázka, které bych se chtěla věnovat na závěr, se týká povinné školní docházky, a sice návrhu tzv. individuálního vzdělávání v prvním až pátém ročníku základní školy.
Chtěla bych zdůraznit, že úkolem školy je nejenom vzdělávat, ale také učit žáky žít s ostatními, komunikovat s nimi a vzájemně si pomáhat. Domácí vzdělávání podle mého názoru vede ke zvýšení sociální negramotnosti, k odtržení od kolektivu a ke snížení úrovně vzdělanosti. Rodiče nebo i jiní vzdělavatelé bez pedagogického a psychologického vzdělání mohou nevědomky při domácí výuce svých dětí napáchat nenapravitelné škody. Vyhláška č. 139/1997 Sb. požaduje pro výkon práce učitele úplné vysokoškolské vzdělání. Toto však není podmínkou pro poskytování individuálního vzdělávání v tomto zákoně, i když je tam celá řada podmínek, které musí vzdělavatel splnit. Co se týká vzdělání, pouze vyžadují údaje o nejvyšším dosaženém vzdělání té osoby, která bude žáka vzdělávat.
Toto přispěje k další degradaci učitelského povolání. Jsem přesvědčena, že jsou jiné možnosti pro děti, které se z vážných důvodů nemohou účastnit běžné školní docházky. Lze to řešit např. povolením vzdělávání pomocí individuálního studijního plánu, jak je to koneckonců i v tomto zákoně uvedeno, anebo prominutím povinné školní docházky např. u těžce mentálně postižených. Tento způsob plnění školní docházky, tedy individuální vzdělávání, je navrhován do zákona, ačkoliv experimentální ověřování zahájené v roce 1998 bylo stanoveno na pět let, tedy, jestli se nemýlím, nebylo ještě ukončeno, a nebylo tudíž ani vyhodnoceno. A koneckonců již několikrát byly v tisku prezentovány případy, jak děti doplatily na tento experiment povolený ministerstvem školství.
Vážené kolegyně a kolegové, na závěr bych chtěla říci, že se domnívám,že i přes řadu problematických paragrafů tohoto zákona, jak zde i přede mnou zaznělo v diskusi, bychom měli v Poslanecké sněmovně najít vůli propustit návrh školského zákona do druhého čtení a hledat cestu optimálního řešení sporných otázek právě v době mezi prvním a druhým čtením.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Karel Vymětal. Jiné písemné přihlášky nemám.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v rozpravě, která proběhla, jsme slyšeli mnoho slov. Chtěl bych se k některým otázkám vrátit.
Slyšeli jsme tady hodně slov o podpoře soukromého školství. Myslím si, že je třeba připomenout, že z ústavy stát odpovídá za vzdělání, a to vzdělání bezplatné. Ale bohužel, mnozí soukromí podnikatelé si to přetvářejí k obrazu svému a z bezplatného vzdělávání si dělají bezplatné vydělávání, a to pokud možno stoprocentně ze státního rozpočtu. A tak v praxi můžeme vidět tyto podnikatele v oblasti školství, jak čerpají ze státního rozpočtu, jak čerpají od rodičů dětí, mnoho toho do vyučovacího procesu nedají, ale na dvoře stojí drahá auta světových značek. Tak se nedivme, že i v této sněmovně takovéto podnikání má své odpůrce.
Pokud jde o víceletá gymnázia. Historicky vznikla nějakým způsobem v jisté době, a kolega Matějů - není tady teďka - si stěžoval ve svém vyjádření na současnou nízkou úroveň základních škol. A říkal, že příčinu vidí v tom, že mají nízkou úroveň, a nikoliv v tom, že existují víceletá gymnázia.
Já si myslím, že je v prvé řadě třeba vidět, jak už zde hovořila kolegyně Svobodová, že víceletá gymnázia vybrala nejlepší žáky ze základních škol. Tak teď neplačme, že tito žáci na základních školách nejsou. A gymnázia si tím vytvořila jakousi elitu dětí. Známe mentalitu rodičů, každý jsme rodič byli nebo jsme dědeček a jsme přesvědčeni o tom, že naše děti, naši vnuci jsou ti geniální, a proto je chce každý dostat právě mezi tu elitu na víceleté gymnázium. Nedivme se tedy, že vzniká velký tlak, zájem o gymnázia a nehledí se na základní školy, které jsme vlastně "oškubali" o ty nejlepší žáky.
Jsem přesvědčen o tom, že na základních školách mají být všechny děti, včetně těch nejlepších, které potom mohou táhnout ty ostatní k vyšší úrovni. To potom je systém celoškolského vzdělání.
***