(14.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Povinnost, která říká, že takováto zástava musí být učiněna formou notářského zápisu, že zástavní právo vzniká pouze zápisem do seznamu movitých zástav. To je ta povinnost. Na druhé straně ono oprávnění úzké skupině lidí není nic jiného než úzká skupina osob, kteří se nazývají notáři, úzkou skupinou osob, kterou nazýváme notářskou komorou, která mezi sebe nepustí nikoho dalšího a která pouze si takovýmto zákonem stanovený požadavek a povinnost pro širokou skupinu osob rozdělí sama mezi sebou.
Jinými slovy, položil jsem tři otázky. Na všechny tři otázky jsem odpověděl slůvkem ne a tyto tři odpovědi, tato tři ne mě vedou k jednomu možnému závěru, a to i přesto, že návrh doznal významnou změnu oproti původně předloženému návrhu, a to k závěru, že tento návrh zákona je třeba zamítnout.
Podávám tímto, pane předsedající, formální návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dále se o slovo přihlásil ministr spravedlnosti pan kolega Bureš.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, když jsem se ujal své funkce ministra spravedlnosti, byl jsem rozhodnut předložit vládě návrh zákona, kterým bude novelizován občanský zákoník a uveden v život princip registru movitých zástav. Za situace, kdy tato myšlenka byla uchopena poslanci a stala se předmětem poslaneckého návrhu, jsem stál před otázkou, zda využít času a předloženého návrhu, či nikoliv. Vláda vyjádřila negativní stanovisko nikoli k myšlence, ale k legislativnímu vyjádření. Rozhodl jsem se myšlenku a čas využít a předložil jsem ústavně právnímu výboru své stanovisko ministra spravedlnosti, které se stalo základem usnesení, které zde reprodukovala paní poslankyně Dundáčková.
Proč jsem přesvědčen, že registr movitých zástav skutečně může mít zcela zásadní význam? Zásadní otázka zástavního práva je informovanost třetích osob. Proto se vkládá zástavní právo k nemovitosti do katastru nemovitostí, aby každý, kdo kupuje nemovitost, věděl, že je zatížena zástavním právem, protože koupí-li takovou nemovitost, musí vykonávat povinnosti zástavce. Zástavní právo, tak jak je upraveno v občanském zákoníku k movitým věcem, nefunguje v praxi dostatečně. Je využíváno prakticky jen v zastavárenském životě, a to proto, že tu chybí vyjádření všeobecně přístupných informací k movitým zástavám. Tato myšlenka je stará jako lidstvo samo a tam, kde byla uvedena v život, zejména v Kanadě a USA, kde funguje celostátní federální registr všech zástavních práv, velmi výrazně přispívá k využívání tohoto institutu.
Dnešní stav je takový, že banky nevyužívají zástavní právo k výrobním linkám, ke strojům a zařízením z toho prostého důvodu, že nemají dostatečnou jistotu, že změna ve vlastnických vztazích bude pod kontrolou zástavního věřitele. Registr movitých zástav má to kouzlo, že každý, kdo se chce zajímat o to, zda nabízená movitá zástava je ve vlastnictví zástavce a zda již není zastavena ve prospěch zástavního věřitele, to zjistí z celostátního registru.
Já jsem tu původní poslaneckou myšlenku doufám obohatil tím, že prosazuji, aby do tohoto celostátního registru byla zapisována i zástavní práva, která vznikají typicky i rozhodnutím finančních úřadů. Dnes neexistuje žádná celostátní evidence, databáze, ze které by bylo možné zjistit, k jakému movitému majetku daňového dlužníka zřídil finanční úřad svým rozhodnutím zákonné zástavní právo.
Otázka, komu svěřit registr movitých zástav, je asi právem předmětem pozornosti. Já jsem vyjádřil jistou podporu myšlence, že by to měli být notáři, z velmi pragmatického důvodu. Buď se rozhodneme pro notáře, nebo musíme ten systém zcela přepracovat. Kdybychom stáli na tom, že do evidence se bude vkládat zástavní smlouva, pak jsme v režimu rozhodování o návrhu na vklad jako u katastrálního úřadu a pak musíme takový režim podrobit přezkumu soudu nebo jiného nezávislého orgánu, a to by znamenalo zcela úpravu přepracovat, za prvé, a především vytvořit organizační podmínky pro to, kdo by takovou evidenci vedl a kdo by rozhodoval, kdyby takovým orgánem neměl být přímo soud, pro což nejsou rozhodně v současné době v justici vytvořeny podmínky.
Zdá se mi velmi potřebné tuto myšlenku využít a mohu doložit statisticky, byť ne údaji, které předložím sněmovně, že ve státech - a velmi čerstvou zkušenost má Maďarsko - které zavedly registr movitých zástav, se v relativně krátké době skutečně projevil nárůst úvěrování drobného a středního podnikání, které myslím z tohoto hlediska je zanedbáno. Neříkám, že registr movitých zástav je samospasitelnou institucí, ale zahraniční zkušenosti ukazují, že může výrazně přispět k oživení této stagnující části úvěrového trhu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, pane ministře. Ptám se, kdo se další hlásí do obecné rozpravy. Pan kolega Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, také se přihlásím s jednou věcí, kterou už jsem zmiňoval v prvém čtení, a protože ji bohužel ústavně právní výbor nevyřešil, chci na ni znovu upozornit. Z důvodu zahraniční cesty jsem na jednání ústavně právního výboru být nemohl.
Připadá mi od počátku nesmírně pochybené, proč má být rejstřík movitých zástav veřejnou listinou. Všechny argumenty, které tady zaznívají, nic z toho nesvědčí o tom, že by byl jakýkoli důvod, že by tento rejstřík zástav byl veřejnou listinou. Je to jen podivné myšlení této sněmovny nebo části této sněmovny, která čím dál tím víc se chová, jako by každý, kdo má nějaký majetek, byl potenciální zločinec, jako by každý, kdo podniká, byl a priori podezřelý a nějakým způsobem problematickou osobou.
Pokládám už dnes rozsah zveřejňování v obchodním rejstříku a dokonce i další způsob, kterým jsou dnes převáděny katastrální rejstříky na internet, za velmi sporný a s velkým otazníkem, podle mého názoru, nakolik vyhovuje evropským směrnicím o úpravě ochrany osobních údajů. Nedávno jsme se tady o zákoně o ochraně osobních údajů bavili. Snažíme se chránit svým způsobem kdejaká možná data včetně jen adres, a na druhou stranu u jakéhokoli subjektu, který cokoli vlastní, pokládáme za zcela normální a samozřejmé, že toto všechno bude. A nejen že je možné do toho nahlédnout v případě zájmu, ale že to začínáme dávat na internety, vytvářet z toho seznamy, které je možné volně stahovat, volně si v nich kombinovat, volně přemýšlet "ano, ten je v takových obchodních společnostech, má takové domy, má takové zástavy".
Opravdu se obávám, že se vydáváme velmi nešťastnou cestou, která povede k dramatickému růstu zločinnosti vůči těmto osobám, o kterých pak není opravdu problém si zjistit v jakémkoli rozsahu jejich majetek, kde je disponován a kde je dislokován. Pokládám to za velmi nešťastné.
Byl bych rád, kdyby mohl být vznesen jediný důvod, proč by tomu tak mělo být u rejstříku zástav, když už bychom připustili myšlenku, že má existovat. Rozuměl bych tomu, že když jsem ten, kdo chce poskytnout úvěr, že mohu přijít do nějakého rejstříku a říci - chci vědět, jestli tento stůl patřící panu XY, jestli na něm již leží nějaké zástavní právo. Naprosto netuším, proč bych měl mít právo jít se podívat do rejstříku, co má pan kolega Cyril Svoboda u koho zastaveno, kolik za to má půjčeno a kdy to má být splatné. Opravdu ten důvod nevidím a myslím, že je to věc, nad kterou bychom se vážně měli zamyslet, jestli je tam nějaký účel, nebo jestli je to apriorní nedůvěra a závist vůči těm, kteří nějaký majetek mají.
***