(14.10 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Ministr spravedlnosti ve vyhlášce stanoví odměnu a výši hotových výdajů a podle projednání v ústavně právním výboru se počítá s tím, že bude tato částka jednotná bez ohledu, jakou cenu má zástava. To je pro ty, kteří mají obavu, že kdyby zástava měla vyšší hodnotu, že by notáři dostali více peněz, než kdyby zástava měla nižší hodnotu, to znamená, že motivace notářů by nikdy neměla být ovlivněna výší ceny zástavy. V tomto ohledu je věc podle mne zcela v rukou Ministerstva spravedlnosti a nehrozí z toho žádné nebezpečí, že by notáři nějakým způsobem na této činnosti zbohatli.
Konečně v ústavně právním výboru byl podán pozměňovací návrh, se kterým za předkladatele souhlasím, a ten umožňuje rozšíření této problematiky - totiž aby se do veřejného rejstříku zástav dostaly i jiné tituly zástav, a to jsou rozhodnutí správních orgánů a rozhodnutí soudní.
Jsem hluboce přesvědčen, že tato novela jde správným směrem. Za předkladatele prohlašuji, že závěry, které byly přijaty v ústavně právním výboru, a pozměňovací návrh, který byl schválen, je jenom vylepšením této novely, a žádám vás samozřejmě o podporu této novely a jsem také rád, že v průběhu projednávání jak v ústavně právním výboru, tak i při jiných jednání měla tato novela plnou podporu Ministerstva spravedlnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 804/2. Já prosím, aby se slova ujala zpravodajka tohoto výboru paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Máme před sebou poslanecký návrh, sněmovní tisk č. 804, který Poslanecké sněmovně byl předložen 13. prosince 2000. Stanovisko vlády, která měla k této předloze celou řadu zcela zásadních připomínek, jsme obdrželi jako sněmovní tisk č. 804/1 a následně sněmovna doporučila k projednání a stanovila garančním výborem výbor ústavně právní. Výbor ústavně právní tuto předlohu projednal a projednal ji ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který předložil pan kolega Křeček po dohodě se zástupcem navrhovatelů, a ústavně právní výbor svým usnesením doporučuje Poslanecké sněmovně, aby toto usnesení ústavně právního výboru bylo vzato za základ projednávání i v Poslanecké sněmovně, tak abychom následně veškeré pozměňovací návrhy, které budou případně podány, směřovali již proti tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu.
Já proto prosím, abychom nejprve rozhodli o tom, kterou z předloh vezmeme za základ projednávání poté, než se dostaneme k podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní kolegyně. Tím pádem otevírám obecnou rozpravu, ve které by vlastně měl zaznít tento váš návrh, abychom rozhodli, co bude základem projednávání. Do této obecné rozpravy se jako první ovšem přihlásil pan místopředseda Ivan Langer, takže jestli dostanete přednost.
Poslankyně Eva Dundáčková: Jestli dovolíte, já ještě využiji svého práva k přednosti, pane předsedající. Dovoluji si navrhnout, abychom napřed hlasováním rozhodli o tom, že jako základ vezmeme usnesení ústavně právního výboru, které doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout tisk č. 804 ve znění usnesení ústavně právního výboru, a poté, co o tom rozhodneme hlasováním, myslím, že je prostor pro obecnou rozpravu a ostatní kolegy.
Místopředseda PSP František Brožík: Já se pokusím sehnat kolegy a kolegyně z předsálí. Jedná se o procedurální návrh, kdy paní zpravodajka navrhuje, abychom hlasováním rozhodli o tom, že základem pro projednávání tohoto návrhu zákona ve druhém čtení bude sněmovní tisk 804/2, tzn. usnesení ústavně právního výboru č. 178 ze dne 3. května 2001. Je nám všem zřejmé, o čem budeme hlasovat?
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 204 z přítomných 155 poslanců pro 133, proti 2. Návrh byl přijat.
Přijali jsme za základ tisk 804/2 a já prosím pana místopředsedu sněmovny Ivana Langera, aby se ujal slova.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové. Já jsem k tomuto návrhu zákona vystupoval již v okamžiku, kdy byl v prvním čtení, a musím poznamenat, že ten návrh, který máme před sebou, se významným způsobem odlišuje od původního, který jsme zde měli v prvém čtení. Nicméně přes veškerá zkvalitnění toho původního poslaneckého návrhu zákona i ten stávající text obsahuje některá ustanovení, která mě vedou k položení si tří základních otázek.
Tou první otázkou je, zda je skutečně ve veřejném zájmu zasahovat do smluvní volnosti dvou soukromých subjektů, zda je v zájmu státu instrumenty veřejného práva zasahovat do práva soukromého. Druhou otázkou, kterou si kladu, je, zda skutečně přinese onen seznam zástav to, co deklarují jeho předkladatelé, a to je povzbuzení podnikání v České republice, středního a malého podnikání, větší přísun úvěrů v této oblasti, či nikoliv. A třetí otázkou, kterou si kladu, je otázka, zda je správné dávat široké skupině osob nějakou povinnost a vedle toho velmi úzké skupině osob nějaké extrémní nebo zvláštní oprávnění. To jsou tedy tři otázky, které si kladu nad tímto návrhem zákona, a snažím se na ně odpovědět.
Otázka první tedy, zda je ve veřejném zájmu takto vstupovat do smluvní volnosti soukromoprávních subjektů, či nikoliv. Já se domnívám, že nikoliv, že takto definovaný veřejný zájem je veřejným zájmem velmi problematicky pochopitelným, podporovatelným a obhajovatelným, že to možná je součást nějakého ideového vidění části světa, části Poslanecké sněmovny, nicméně že není veřejným zájmem zasahovat takovým způsobem do práv dvou subjektů uzavřít jakoukoliv smlouvu.
Druhá otázka, zda tento seznam nebo zda předpokládaný seznam zástav přinese zvýšení objemu úvěrů a rozvoj středního a malého podnikání. I na tuto otázku odpovídám, že nikoliv. Že problém úvěrování malých podniků není spojen s existencí či neexistencí nějakého seznamu zástav, ale spíše s ochotou bank či úvěrujících podniků a subjektů vzít nějakou movitou věc - řeknu namátkou strojové vybavení, soustruh, pilu, nevím ještě co jiného - jako zástavu již teď. Myslím si, že právě v tom je ten problém, že úvěrující subjekt nevidí reálnou šanci v případě propadnutí takové zástavy tuto zástavu v plné míře zpeněžit, proto ji jako zástavu odmítá. A poukázání na nedostatečnou právní jistotu takovéhoto aktu je pouze snahou zastřít skutečnou podstatu věci, že nechce nést své úvěrové riziko v případě, když úvěr splácen není. že nebude moci takovouto zástavu realizovat. I tedy na druhou otázku odpovídám slůvkem ne. Takovýto přínos uvedený zákon rozhodně s sebou nepřináší.
Poslední otázka, která zněla, zda je správné dávat široké skupině osob povinnost a úzké skupině osob oprávnění. Abych nemluvil v jinotajích, onou širokou skupinou osob míním všechny ty, kteří budou chtít uzavírat smlouvu, kteří budou dávat movitou či jinou věc do zástavy.
***