(14.30 hodin)
(pokračuje Benda)
Jestli tam ten účel není, pak prosím, abychom - když už rejstřík uspořádáme - ho alespoň udělali neveřejný a k nahlédnutí jen na základě oprávněného zájmu. Pokládám to za velmi zásadní jev.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má paní kolegyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, chtě nechtě se musím vyjádřit k několika věcem, které tu byly vyřčeny. Začnu tím, co zde řekl pan ministr. Budiž poctivě řečeno, že návrh, který předkládal pan kolega Křeček, je z pera pana ministra. Byl pouze osvojen předkladateli.
Nicméně pan ministr mluvil o tom, že stanovisko vlády bylo nesouhlasné nikoli k myšlence, ale k jejímu technickému provedení. Musím říci, že to není pravda, protože vláda ve svém stanovisku vyjádřila pochybnosti nad požadavkem povinné formy, které považovala za věcně neodůvodněné, pochybnosti o tom, zda má zástavní právo vznikat až okamžikem zápisu zástavy a ostatních předepsaných údajů do rejstříku zástav, a pak některé otázky, které je možno považovat za legislativně technické, možná, chcete-li.
Tyto základní myšlenky zůstávají i v současném návrhu, jakkoli tento návrh byl ústavně právním výborem přijat a doporučen k přijetí také Poslanecké sněmovně. A to jsou ty základní otázky, o kterých se přeme a o kterých diskutujeme. Diskutujeme o tom, zda to, že nějakým způsobem upravíme nově zákon, navodí nové tržní vztahy. To je samozřejmě ryze pozitivistická představa. Pan ministr dokonce použil obratu, že zákonem oživíme trh. Prostě každý máme nějaký názor na to, jakým způsobem se trh dá oživovat. Tímto zákonem rozhodně ne.
Na půdě ústavně právního výboru padlo, že není v tuto chvíli možné vzíti do zástavy movité věci. Ani to není samozřejmě pravda. Cožpak si všichni nevzpomínáme na to, jak banky někdy na počátku devadesátých let braly do zástavy diamanty a další? Není to pravda. My nevytváříme žádné nové, otevřenější, příznivější či přátelštější prostředí. Naopak. My tímto návrhem, který znamená, že kdokoli z nás, bude-li chtít uzavřít zástavní smlouvu, musí se obrátit povinně na notáře a zaplatit za notářský úkon. Následně ani okamžikem sepsání tohoto notářského zápisu - potažmo vznikem zástavní smlouvy - nevznikne zástavní právo. To vznikne až okamžikem zápisu této smlouvy do registru. A to je samozřejmě další úkon, za který my, kteří přicházíme za notářem, znovu zaplatíme.
Protože se jedná o návrh poslanecký, neznáme ani návrhy, jakým způsobem a v jaké výši budou tyto návrhy zpoplatněny. Zástupce předkladatelů na začátku říkal, že se předpokládá, že to bude nějakou pevnou částkou. Jasně si vzpomínám, že na půdě ústavně právního výboru jsme o tom diskutovali. První, co padlo, byla představa úkon jako úkon a s největší pravděpodobností podle výše zastavované věci.
Vůbec si nemyslím, že bankovní domy, pro které původně bylo tvrzeno, že je to ve skutečnosti vytvářeno, že vzniká takový návrh zákona a takováto úprava, že by se pro ně něco nového vytvořilo a vylepšilo. Tyto bankovní domy mají samozřejmě svoji vlastní právní službu a rozhodně nebudou pociťovat větší jistotu, jestliže smlouvu sepíše notář. To je přece naprosto absurdní.
Na půdě ústavně právního výboru jsem žádala, aby nám alespoň vyhláška zpoplatňující tyto notářské úkony byla předložena v nějakém dostatečném předstihu. Nic takového se nestalo. Předkladatelé samozřejmě takovou povinnost nemají, ani ji vytvořit nemohou. Ministerstvo spravedlnosti takovouto vyhlášku nepředložilo.
Poslední výhradou, kterou mám, je výhrada týkající se toho, že notář, na kterého se obrátíte, není vázán žádnou lhůtou. A to je poslední moje námitka proti tomu, aby zástavní právo minimálně - rozhodneme-li se pro to, že chceme registr, a pak je otázka, zda má být zápis do takového registru povinný, či nepovinný, pak říkám, že k sepsání takovéhoto úkonu, pro něhož je povinně stanovena forma ze zákona, má být stanovena notáři nějaká lhůta. Ani to není. Proto se připojuji velmi silně k návrhu pana místopředsedy sněmovny Ivana Langera na zamítnutí této předlohy.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. O slovo požádal pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, zaznělo několik otázek a několik argumentů. Pokusím se na ně reagovat, protože podle mne za reakci stojí.
Je to nějaký veřejný zájem, nebo není? Myslím si, že zvýšení právní jistoty veřejným zájmem je. Pan ministr zde říkal to, co má jako zkušenost - že tam, kde byl zřízen tento rejstřík movitých zástav, došlo k výraznému navýšení možnosti půjček především pro malé a střední podnikatele, protože dostali půjčku třeba na zařízení své firmy, na zásoby, na různé movitosti, které mají ve svém vlastnictví. To je zkušenost, která se stala, ne to, že máme pochybnosti, zda se tak stane, nebo ne. Zkušenost Maďarska a jiných států je tato. Po zavedení tohoto instrumentu došlo k extrémnímu nárůstu možnosti půjček a toho se skutečně využilo. To je zkušenost z minulosti, není to obava z budoucnosti.
Za druhé - zde neplatí teze, že má velká část lidí povinnosti a nějaká malá exkluzivní část lidí oprávnění. Notářská komora neusilovala o to, že bude jedinou právnickou osobou, která by spravovala tento rejstřík zástav, ale vychází se z toho, že za prvé již vede rejstřík závětí, že již ví, jak to dělat, za druhé - systém, který nabízíme, nebude stát státní rozpočet ani korunu. Jakmile by tento veřejný rejstřík vedly státní orgány, potom se musí uvolnit peníze na to, aby takový rejstřík byl spravován za veřejné peníze. To, co nabízíme my, je řešení, které nebude stát ani korunu stát.
Samozřejmě, že to musí být spojeno s povinností, aby všechny tyto movité zástavy byly v registru. Jinak ta právní úprava nemá smysl. Jakmile to bude na dobrovolnosti, žádná nová právní jistota nebude. To, že někdo je ochoten vzít do zástavy - jak říká pan kolega Langer - pilu nebo jiný předmět, je právě ta jistota, že on ví, jak bude s touto věcí nakládáno, resp. že každý, kdo bude tu pilu držet v ruce, bude vědět, že je zástavou. A to je přece právní jistota, kterou chceme získat.
Stejně tak bych kladl otázku, proč nenamítáme, že existuje katastr nemovitostí nebo jiné veřejné rejstříky, protože i ty jsou z důvodu právní jistoty třetích osob.
Znovu ještě k otázce nákladů a odměny notáře. Samozřejmě, že poslanci nemohou stanovit vyhlášku, která je v rukou Ministerstva spravedlnosti. Je to samozřejmě věcí moci výkonné, aby prováděcí vyhláškou stanovila odměnu notářů a výši nákladů, které jsou spojeny s provedením úkonů, ale buďme si jisti, že Ministerstvo spravedlnosti bude konat tak, aby se z toho nestal nějaký zdroj výrazného obohacování notářů.
Poslední poznámka k tomu, co říkala paní kolegyně Dundáčková, že zástavní právo vznikne až ve chvíli, kdy vložím to do rejstříku. To je pravda, ale v zákoně je řečeno, že to provede notář okamžitě. V praxi to bude tak, že se notářský zápis sepisuje na počítači a okamžitým úkonem se tato zástava převede do veřejného rejstříku. To znamená, že mluvíme o prodlevě několika vteřin, možná minut, ale nemluvíme o nějakých dlouhých prodlevách. Míra právní nejistoty zde je velmi malá.
Byl bych rád, kdybychom přikročili k tomuto kroku. Tento krok je evidentně krokem správným směrem, protože zvyšuje především právní jistotu třetích osob. Je to návrh, který je podporován nejen bankovní asociací, leasingovými společnostmi a dalšími subjekty, které nelze označovat za subjekty, které mají zájem na posilování veřejného práva, které by jakoby omezovalo jejich aktivitu, ale volají po tomto nástroji, protože tento nástroj jim umožní půjčovat peníze na movitosti. Bude zvýšena právní jistota všech subjektů, tedy toho, kdo půjčuje, toho, kdo si půjčuje, a třetích osob.
Děkuji.
***