(12.10 hodin)
(pokračuje Němcová)
Chci vás nyní požádat, vážené poslankyně a poslanci, abyste propustili tento návrh zákona do druhého čtení, abychom se ve druhém čtení věnovali jednotlivým pasážím a podrobnostem tak, aby výsledek našeho rozhodování přinesl deklarovaný cíl, o němž jsem se zmínila a který nebude moci být dosažen pouze pomocí tohoto zákona, ale samozřejmě zákona navazujícího, který bude řešit financování církví, které by mělo být principem, který oddělí život církví od života státu a nastolí situaci, kterou si všichni přejeme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Hovořit bude Cyril Svoboda. S technickou poznámkou po něm se přihlásil pan poslanec Kohlíček.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, projednáváme návrh zákona, který je velmi citlivý, dotýká se velmi citlivé otázky. Zaznělo to již v debatě a myslím, že tady bude možná i rozdílný pohled politických stran. Zatím se ukazuje míra velkorysosti naší společnosti k církvím a náboženským společnostem.
Považuji zákon za krok správným směrem. Jsem přesvědčen, že tento zákon je lepší než původní zákon, který dnes platí, to je zákon 308/1991 Sb., nehledě k tomu, že v původním, starém zákoně jsou vnitřní rozpory, byl přijat dříve, než byla přijata Listina základních práv a svobod. Nový standard a nové klima, které máme v právní úpravě, jasně žádá, aby tady byla nová právní úprava. Obecně si myslím, že konstrukce zákona, jak je připravena, je správná.
Nicméně je tady jeden velmi vážný problém. Pokusím se ho naznačit. Myslím, že zvláště pro mne osobně to bude zásadní otázka, zda pro tento zákon zvednout ruku, nebo ne. Úvaha zní takto: podle naší Listiny základních práv a svobod každý má právo svobodně projevovat své náboženství, víru, buď sám, nebo společně s jinými, soukromě, nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů. To také vyplývá z mezinárodních dokumentů, z paktů občanských a lidských práv apod. Správná konstrukce je, že každý může vyznávat jakékoli náboženství - je to jeho svaté právo.
Dále naše Listina základních práv a svobod mluví o církvích a náboženských společnostech a říká, že náboženské společnosti a církve spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustavují své duchovní, zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Naše listina tedy říká, že církve mají velmi vysokou míru autonomie na státu, na státních orgánech. V naší listině je to možné porovnat ještě s odbory, politickými stranami a občanskými sdruženími, které na rozdíl od církví jsou od státu odděleny úplně.
Zároveň naše listina jasně říká, kde je mez tolerance společnosti vůči církvím a náboženským společnostem, protože říká, že výkon těchto práv, o nichž jsem hovořil, může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví, mravnosti a práv a svobod druhých. To je jediná míra omezení církví a náboženských společností. Tady ani s panem ministrem žádný konflikt nebude.
Nicméně to, co je v návrhu zákona, je po mém soudu v jednom směru nebezpečné. Týká se to § 6 navrhovaného zákona a k tomu nekorespondující důvodové zprávy. Důvodová zpráva říká korektně, že registrací nevzniká právní subjektivita církví a náboženských společností, nicméně § 6 říká něco jiného. Říká, že církev a náboženská společnost se stává právnickou osobou s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady, projevy víry, založenou za účelem veřejného či soukromého vyznání určité náboženské víry, zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování a duchovní služby, registrací podle tohoto zákona, pokud zákon nestanoví jinak. Nebezpečí je v tom, že si tady stát bere něco, co mu ústava nedovoluje. Stát říká: registruji tě jako právnickou osobu s vlastní strukturou a orgány. Znamená to, že stát mluví již do vnitřní struktury a do orgánů této právnické osoby, protože může říci: pokud změníte strukturu, budete mít jiné orgány, zaregistruji vás, ačkoli listina říká, že církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustavují své duchovní, zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
Je potřeba vzít v úvahu, že existují tři množiny církví. Myslím, že na tom se to dá také plasticky ukázat, v čem je podstata problému. Jsou církve historické, k nim je zákon velkorysý, jasně zde vyjmenovává 21 církví a náboženských společností. Ty jsou registrovány. Znamená to, že stát respektuje nejen jejich právní subjektivitu, ale i strukturu, orgány. Tady žádná potíž není.
Druhá skupina církví a náboženských společností je ta, které neexistují, protože kdokoli v České republice může využít čl. 16 odst. 1 a může říci, že chce společně s druhými vytvářet tady společenství a založit církev. Potom je na místě, aby státní orgán - nevadí mi, že je to Ministerstvo kultury - rozhodl ve správním řízení o tom, zda tato církev vznikne, nebo nevznikne. Nicméně ve světě existuje mnoho církví, které mají právní subjektivitu a existují. Potom kladu otázku, jakým právem i tyto právnické osoby, které existují, musí podléhat nové registraci v České republice, aby získávaly právní subjektivitu? Nevadí mi, kdyby se rozhodovalo o tom, co je ve stávající právní úpravě, že církve a náboženské společnosti působí na území České republiky na základě registrace. Nevadí mi, a dokonce si myslím, že je to správné, aby stát svou registrací rozhodl, zda církev může nebo nemůže působit jako církev. Problematické je a podle mne je v rozporu s listinou, s čl. 16 odst. 2, jestliže u existujících církví ve světě budeme znovu rozhodovat o jejich subjektivitě, tedy budeme rozhodovat i o jejich vnitřní struktuře. Je to těžko přijatelné, pro mne je to věc zásadní. Říkám to proto, abych nebyl podezírán z lobbování pro jakoukoli církev, že pro církev včetně římskokatolickou je tento problém vyřešen. Jde mi o obecný princip, protože chci, aby článek 16 byl beze zbytku naplněn.
Pokud jde o nebezpečí, o kterém mluvil pan ministr, že bychom tady měli nějaké sekty, pokusím se pana ministra uklidnit, že tady žádné nebezpečí nehrozí.
Za prvé faktické působení sekt může být, a je to potom otázka státních orgánů, aby se s tím vypořádaly, protože sama listina vylučuje působení těchto sekt. I kdyby existovaly jako právnické osoby, v žádném případě nemusí dostat registraci, aby tady působily jako církve nebo náboženské společnosti.
Podle mého názoru v zákonu je rozpor, je rozpor mezi důvodovou zprávou a textem zákona, je rozpor mezi textem zákona a Listinou základních práv a svobod. Podle mne to lze opravit pozměňovacím návrhem, který podle mého názoru bude potřeba vypracovat a předložit. Zdůrazňuji, že podle naší Listiny základních práv a svobod stát nemůže ovlivňovat strukturu církví, protože církve a náboženské společnosti zřizují své orgány, ustavují duchovní, zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
***