(11.50 hodin)
(pokračuje Dostál)
Pravděpodobně bude předmětem diskuse též ustanovení, že církve a náboženské společnosti ručí za závazky svých církevních právnických osob. Mám za to, že uvědomíme-li si, že církevními právnickými osobami jsou orgány církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jiné instituce, tj. subjekty založené k výkonu vlastní náboženské činnosti, je toto ustanovení na místě. Zdůrazňuji přitom, že nejde o další právnické osoby zřizované církevními a náboženskými společnostmi podle jejich zákonů.
Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost. I když má řeč byla dlouhá, přesto jsem se nemohl věnovat dalším zajímavým věcem v tomto zákoně, nebo nemohl jsem zkoušet vaši trpělivost. Mohu však s klidným svědomím všechny přítomné ujistit, že předložený návrh zákona je zpracován velmi promyšleně, v konsensu s naprostou většinou dotčených subjektů, včetně poslanců všech parlamentních politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně s výjimkou Komunistické strany Čech a Moravy.
Proto bych byl velmi rád, kdyby mohla být zkrácena doba projednávání návrhu zákona tak, aby jej Poslanecká sněmovna mohla ve druhém a třetím čtení projednat na své schůzi od 25. června t. r. V tomto smyslu se obracím na vás se žádostí, abyste toto zkrácení o 20 dnů podpořili.
Děkuji vám za pozornost a těším se na vaši diskusi.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Váš návrh samozřejmě musí zaznít v obecné rozpravě, protože jste teď vystupoval jako předkladatel a současně můžete navrhovat i jako poslanec.
Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jaromír Talíř.
Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, budeme se zabývat právní úpravou postavení církví a svobody náboženského vyznání tak, jak je předložena předkladatelem v navrhovaném tisku. Je třeba připomenout, z jakých východisek vychází tato právní úprava.
V současné době je upraveno postavení církví a náboženských společností a náboženské svobody v České republice zákonem č. 308, který byl přijat v roce 1991. Je po pravdě třeba říci, že v sobě odráží dobu, ve které byl přijat, protože napravoval naprosto rigidní přístup minulého režimu a likvidační přístup minulého režimu k církvím a náboženským společnostem. Je třeba si říci, že dnes, po jedenácti letech působení tohoto zákona, je v některých ustanoveních překonaný a že je třeba některá jeho ustanovení upřesnit. V tomto směru je dobře, že je zde předložena právní úprava, která by měla tento zákon nahradit.
Na druhou stranu je třeba si také uvědomit, že za oněch jedenáct let, kdy tento zákon působí, se vytvořil pro církve a náboženské společnosti prostor, ve kterém ony působí ve společnosti, a že by nebylo účelné a rozumné tento prostor jakýmkoliv způsobem zužovat nebo ho omezovat. Působení těchto institucí dále upravuje zákon 161/1992 Sb., který hovoří o tom, jakým způsobem se registrují nové církve a náboženské společnosti. A tady je problém, o kterém předkladatel pan ministr kultury Dostál, hovořil. Onen census, který ukládá povinnost, chce-li být nová společnost registrována jako církev, aby shromáždila 10 tisíc podpisů občanů České republiky. Bez této povinnosti nemůže být zde jako církev registrována. Nakonec ti, kteří jsou u přípravy tohoto dokumentu delší dobu, vědí, že bylo započato s prací na tomto zákoně jako na zákoně o registraci církví a později byla tato materie vlastně rozšířena tak, že postihuje celou oblast úpravy, tzn. i svobodu náboženského vyznání.
Při posuzování, zda nová právní úprava, která má nahradit tu předchozí, má být či nemá být přijata, je vždy třeba se zamyslet nad tím, zda situaci zlepšuje, jaké přínosy přináší, v čem zjednodušuje systém nebo v čem ho vylepšuje. Pan ministr základní oblasti úpravy přednesl a seznámil nás s nimi. Především je to liberalizace podmínek pro to, aby mohla být náboženská skupina nebo skupina osob prohlášena za církev, neboť se snižuje počet občanů, kteří musí doporučit tuto žádost, z oněch 10 000 na 300. Protože ale jen prostým početním snížením tohoto censu by se zřejmě otevřel prostor pro registraci různých skupin, které lze označit jako sekty, pro jejich registraci jako řádně registrované církve, táhne se celým návrhem zákona jako červená nit snaha státu o to, aby nejenom do registrace a evidence, ale i do činnosti těchto církví větším způsobem ingeroval. Bude jistě dobře, abychom si v rámci druhého čtení řádně prodiskutovali právě onu míru ingerence státu do tohoto působení církví.
Pan ministr se také zmínil o přiznání zvláštních práv některým církvím a náboženským společnostem. Myslím si, že toto ustanovení je rozumné, podporuji je a nesouhlasím s těmi, kdo říkají, že tady jde o nerovnost před ústavou. Protože základní práva, která jsou zaručena občanům této republiky a která jsou zaručena zejména v Listině základních práv a svobod, nejsou tímto žádným způsobem dotčena a ústava nikde nehovoří o rovných právech právnických osob.
Bude třeba, abychom si také v podobné debatě nad tímto zákonem ve druhém čtení vyjasnili další záležitost. Důvodová zpráva uvádí, že církve a náboženské společnosti nevznikají registrací, ale jsou jimi, vyhovují-li znakům uvedeným v § 4 odst. 1 tohoto zákona. Je otázkou, zda tato teze, která je uvedena v důvodové zprávě, je přesně a správně aplikovaná do paragrafovaného znění, které je uvedeno v předloze. Zda tam nedochází k rozporu a zda se tam opět nezvyšuje ona míra ingerence státu.
Zákon zároveň upravuje vedení rejstříku církví a náboženských společností a církevních právnických osob. Zase je třeba podrobit (diskusi?) velmi podrobně to, zda je účelné, aby tento rejstřík měl veřejnou a neveřejnou část, zda je účelné, aby se u některých osobních údajů nebo údajů o statutárních zástupcích jednotlivých církevních a náboženských společností vedla celá řada informací, jako je rodné číslo, a nakonec i údaje, které jsou potom obsaženy v oné neveřejné části rejstříku. Budeme se muset bavit o tom, zda je správné, aby to bylo ministerstvo, které bude posuzovat podle tohoto zákona, jestli působí příslušné církve a náboženské společnosti v rámci tohoto zákona, i když je potvrzuje. Je pravdou, že se vztahuje na rozhodnutí ministerstva správní řád a že je možné všechna rozhodnutí ministerstva přezkoumat soudem.
***