(11.40 hodin)
(pokračuje Dostál)
Působení církví a náboženských společností např. ve vězeňství a ozbrojených silách ČR už není vlastním výkonem náboženské svobody, ale působením, na kterém se v demokratických státech církve a náboženské společnosti tradičně podílejí, ačkoliv jde o oblasti, v nichž si jejich správu jinak vyhrazuje přímo stát. Působení v těchto oblastech má být podle nového návrhu zákona umožněno těm současně registrovaným církvím a náboženským společnostem, kterém se na něm již podílejí. Nově registrované církve a náboženské společnosti mohou působení vykonávat za podmínek stanovených návrhem zákona, zejména 10 let od registrace, zveřejňování výročních zpráv a počet dospělých věřících musí činit 2 promile počtu obyvatel ČR. Podrobnosti máte v § 11. Tak se získají oprávnění k výkonu tzv. zvláštních práv a mezi zvláštní práva patří např. ono zatím přímé financování platů duchovních a církevní administrativy ze státního rozpočtu podle zákona 218/49 a možnost vyučování na státních školách.
Vykonávání těchto zvláštních práv je vázáno na písemnou dohodu mezi registrovanou církví a náboženskou společností a příslušným orgánem státní správy, v jehož kompetenci je tento výkon realizován. Jde totiž o to, že tato zvláštní práva nejsou v žádném případě dána návrhem tohoto zákona. Tento zákon pouze stanovuje, že zvláštní práva daná jinými zákony se tímto zákonem vyhrazují registrovaným církvím a náboženským společnostem až po splnění dalších podmínek, např. desetileté činnosti církve nebo náboženské společnosti jako registrované právnické osoby, o čemž jsem mluvil před chvílí. Upozorňuji výslovně, že případným návrhem na redukci zvláštních práv v § 7 byste toto zvláštní právo pro církve a náboženské společnosti nezrušili, ale naopak byste rozšířili jejich platnost i na nově registrované církve a náboženské společnosti.
Zmiňuji se o tom tak podrobně proto, že existují různé lobbistické tlaky udělit tato zvláštní práva všem nově registrovaným církvím. Pro tento cíl slyšíme různé argumenty, které sice vypadají velmi věrohodně, ačkoliv na druhé straně takovými vůbec nejsou. Například se poukazuje na početní censy, které jsou v návrhu zákona převzaty z rakouské právní úpravy. Argumentují polemikou k postavení církví a náboženských společností v Rakousku. Zamlčují ale nesmírně podstatný rozdíl v tom, že v České republice třísetčlenná skupina věřících získává registraci postavení církve a náboženské společnosti, nikoliv postavení jakéhosi mezistupně náboženského vyznavačství, jak je tomu v Rakousku. Může mi být jen líto, že se k těmto tlakům připojil i Český helsinský výbor, jehož neuvěřitelně neinformované a nepravdivé informace k této problematice náboženských svobod za rok 2000 uvádějí jako diskriminační opatření a diskriminační prvek našeho nového zákona, že nově registrované církve a náboženské společnosti nemohou hned nabýt oněch zvláštních práv, to je např. vstupovat do vězeňství, do armády anebo do nemocnic.
Ptám se potom, proč se již dnes neozývají občanská sdružení ve jménu vězňů nevěřících, aby mohla vstupovat do vězeňství? Nevím, zda si ti, kteří navrhují takovou bezbřehou pseudoliberalizaci, která nikde na světě neexistuje, uvědomují, jak by tyto jejich návrhy mohly být zneužity sektami a nebezpečnými náboženskými společnostmi. V této souvislosti upozorňuji, že tento tlak bude vyvíjen po celou dobu projednávání návrhu zákona v parlamentu také samozřejmě na vás a bude pochopitelně sílit. Proto se na vás už dnes obracím s prosbou, abyste v žádném případě nenavrhovali zkrácení doby mezi registrací, to znamená nabytí postavení právnické osoby, to je tedy ta první část, a nabytím oprávnění k výkonu zvláštních práv. Je to vlastně doba velice krátká, z principu konfesní neutrality je zřejmé, že musí být stejná pro všechny nově registrované církve a náboženské společnosti. Mezi nimi mohou samozřejmě být i ty, kterým bychom subjektivně přáli zkrácení tohoto desetiletého období, ale zcela jistě i ty subjekty, jejichž vlastní činnost pro registraci nemusí být v souladu s podklady, kterých je zapotřebí pro požadovanou registraci.
My jsme v podstatě obdobou věc řešili, když jsme navrhovali recepci zvláštních práv všech současně registrovaných církví a náboženských společností. Museli jsme vycházet velice přísně z principu konfesní neutrality a zamítnout návrhy a přiznat je pouze některým z nich. Při jiném než tomto přístupu by se vnášely do návrhu zákona subjektivní názory na tu či onu církev či náboženskou obec. Je zřejmé, že takový přístup by byl předmětem stížností Ústavnímu soudu, kterým by bylo patrně vyhověno.
Věřím, že pochopíte, proč jsme se věnoval ve své úvodní řeči tak podrobně problematice liberalizace přístupu církví a náboženských společností k registraci. Ve zbývající části se proto budu v případě dalších znaků návrhu zákona snažit být opravdu velice stručný.
Jak je uvedeno v důvodové zprávě návrhu zákona, zpřesňují se i náležitosti registrace. V této souvislosti uvádím, že rozsah dokumentů předkládaných k registraci se oproti současné právní úpravě de facto nerozšiřuje. Neumožňuje se však diskuse, jak se nám již stalo, že stačí velmi stručné prohlášení, že skupina ucházející se o registraci neporušuje naše zákony a není nesnášenlivá k jiným církvím a náboženským společnostem, s tím, že nám nic není do toho, jaké určení tyto církve nebo náboženské společnosti vyznávají.
Důležitou věcí je zavedení veřejně přístupných seznamů církví a náboženských společností, církevních právnických osob a svazu církví a náboženských společností, a to zejména z hlediska zajištění jistoty třetích osob. Za neméně důležité pokládám zveřejňování výročních zpráv o činnosti, a to nejen církvemi a náboženskými společnostmi s oprávněním k výkonu zvláštních práv, které by zjevně měly informovat občany zejména o svém působení při výkonu těchto zvláštních práv, ale především u těch registrovaných církví a náboženských společností, které se o oprávnění k výkonu zvláštních práv teprve ucházejí. Jde tady totiž o to, aby ne pouze ministerstvo, ale především občané, kteří o to mají zájem, byli informováni v celé šíři o činnosti církví a náboženských společností. Pokládám to za velmi účinný prvek proti působení takových právnických osob, které by chtěly zneužít postavení církví a náboženských společností podle navrhovaného zákona k jinému cíli, než je svobodný výkon náboženské svobody.
Mohu vás ujistit, že samotná registrace prováděná podle správního řádu může být pokládána anebo je pokládána za nejobjektivnější přístup k získání postavení církve a náboženské společnosti. Ministerstvo podle navrženého zákona totiž musí ke každému uchazeči přistupovat stejně a zkoumat bez sympatií či antipatií, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Podstatné je také to, že každé rozhodnutí ministerstva, a to zdůrazňuji, je přezkoumatelné soudní mocí.
***