(14.20 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Hanušovi. Jako další vystoupí pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, málokterému návrhu zákona jsme v klubu KSČM věnovali tolik času jako zřízení Sociální pojišťovny. Její vytvoření považuje klub KSČM za významný krok reformy důchodového pojištění. Financování sociálních výdajů se určitě zpřehlední. K oddělení od státního rozpočtu však mělo dojít už dříve, tedy v roce 1992. Po zkušenostech se zdravotními pojišťovnami také vítáme, že půjde o jediný ústav. To jsou bezesporu klady tohoto předloženého návrhu. Dovolte, abych ještě vyjádřil určité obavy jako protiváhu.
Máme oprávněné obavy z nemalého zvýšení správní režie. Odhad, že se režie zvýší ze současných 1,8 % na 3 % je určitě podhodnocen, zvláště v těch prvních letech působení Sociální pojišťovny. Nikde není řečeno, že vznikem Sociální pojišťovny bude systém lépe fungovat. Ve Slovenské republice funguje podobný ústav už šest let, a slovenský důchodový systém lepší není. Kolegové na Slovensku mi prominou, že takto lapidárně hodnotím jejich důchodový ústav. Komponentů, za kterých systém důchodů funguje, je více. Mám také obavy, že funkce veřejnoprávní instituce, kde platí zákony s výhradami, je v České republice ještě v plenkách. Do stejné kategorie patří i námitka, že v řídících orgánech pojišťovny nejsou zastoupeni ti, kterým bude pojišťovna sloužit. Tedy senioři nebo důchodci. Dozorčí rady na nižším stupni samosprávy se pravděpodobně nezřizují i proto, nebo jen proto, že jsou obavy z další decentralizace státu. Předmětem činnosti pojišťovny by mělo být i pojistné proti nezaměstnanosti.
Stejně tak lze obtížně pochopit, proč se nepočítá s výkonem činnosti centrální sociální pojišťovny, jak to nazýváme, pro ozbrojené složky v době, kdy je minimum údajů utajováno a navíc armáda se profesionalizuje. Není racionální dvojkolejnost.
Mne osobně mrzí, a jsem v tom neustále více utvrzován, že pod kuratelu Sociální pojišťovny, tedy pod tento zákon, se nedostaly penzijní fondy, do budoucna druhý či další významný pilíř důchodového pojištění.
Dnes je systém důchodového pojištění deficitní především proto, že v roce 1996 vláda špatně odhadla situaci a snížila platbu na důchody z 27,2 % na 26 % z příjmu občanů. Mám tady dlouhý výčet, nebudu ho číst, kolik tento přebytkový systém do roku 1996 a pak ještě i po tomto roce vykazoval, než se stal deficitním, ale dluh státu ve vztahu k našim seniorům, resp. tedy k sociálnímu systému, jsem spočítal na 85,95 mld. Existuje také mnoho neplatičů, to je jiná záležitost.
Pokud jde o důchodovou reformu jako celek, jak o ní hovořil pan vicepremiér, tak KSČM zásadně odmítá kapitálovou formu důchodového pojištění a povinného důchodového připojištění. Dnes, kdy je připojištění dobrovolné a nikdo nikoho dvakrát nenutí, spoří 35 % aktivního obyvatelstva a pobírá příspěvek státu. O té slabině jsem hovořil v jiné souvislosti na minulém plénu.
Důchodovou reformu považujeme za velmi citlivý a dlouhodobý proces. V tom se shodujeme s panem kolegou Špidlou. Klub KSČM zatím nepřipravuje žádný samostatný zákon, ale snažíme se aktivně pracovat jak v senátním, tak i v poslaneckém grémiu. Máme však definovány, a tím skončím, nepřekročitelné zásady našeho poměru k důchodům. Za prvé - zachovat mezigenerační solidaritu. Za druhé - respektovat solidaritu mezi různými příjmovými skupinami občanů. Preferujeme jednoznačně průběžné financování důchodového systému. Jsme si však vědomi, že sociální výdaje státu jsou podmíněny fungující ekonomikou.
Dovolte mi na závěr shrnout. V navrhované předloze je řada pozitivních prvků. U některých podstatných věcí chybějí záruky - např. u rezervního fondu v § 23, ale i jinde, jak jsem se zmiňoval u penzijních fondů.
Dovolte, pane předsedo, abych v rámci té rozpravy, i když je obecná, ještě jednou vystoupil.
Předseda PSP Václav Klaus: K rozpravě jiné než obecné vystoupit nemůžete, protože máme první čtení…
Poslanec Jaroslav Štrait: Pravděpodobně budeme tedy formulovat návrh na dotažení některých legislativních věcí, o kterých jsem hovořil. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Ve druhém čtení, rozumím. Jako další je přihlášen pan poslanec Volák.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych v úvodu vyjádřil uznání Ministerstvu práce a sociálních věcí, protože odvedlo velmi rozsáhlou práci a myslím si, že se svého úkolu zhostilo celkem odpovědně. Na druhé straně však musím říci, že podle mého názoru Sociální pojišťovna, tzn. zřízení veřejnoprávní instituce, přijde na pořad dne teprve v okamžiku, kdy se nám podaří vyřešit stabilitu stávajícího průběžného systému. Poté můžeme uvažovat o zřízení veřejnoprávní instituce.
I podle vládního materiálu v roce zřízení Sociální pojišťovny bude deficit na účtu pojišťovny 32 mld. Kč. Tím deficitem rozumím rozdíl mezi příjmy pojišťovny ze sociálního pojištění, tzn. z důchodového a z nemocenského, a mezi výdaji pojišťovny na důchody, na nemocenské dávky a na správní výdaje. V roce 2010 podle materiálů, které jsme obdrželi, bude tento deficit 65 mld. Vláda se pokouší tento deficit nějakým způsobem profinancovat. Profinancovává jej dvojím způsobem. Jednak platbou za tzv. náhradní doby - a zde chci upozornit, že tato platba je z úrovně 50 % vyměřovacího základu, zatímco např. u zdravotních pojišťoven je to jen ze 30 % vyměřovacího základu platby za státní pojištěnce. Mám obavy, že pokud by tento návrh zákona prošel, pak by i zdravotní pojišťovny žádaly odpovídající platbu z úrovně 50 % a prudce by se snížily výdaje na tento účel. Ještě méně pochopitelné je, že vláda chce narůstající schodek řešit platbami ze základní výměry důchodů. V roce 2002 by to bylo 12 mld., tzn. 30 % této základní výměry, kdežto v roce 2010 by to bylo již 37 mld., tzn. 80 % této základní výměry.
Pan ministr Špidla připustil, že důchodový systém by se mohl změnit z dávkově definovaného na tzv. příspěvkově definovaný, který by neměl žádnou základní výměru. Já osobně se domnívám, že platby ze základní výměry jsou naprosto nesmyslné, jen účelové, protože si lze představit i dávkově definovaný systém, kde žádná základní výměra nebude. Problém navrhovaného zákona podle mého soudu spočívá v tom, že potvrzuje rostoucí deficit na důchodovém účtu především, a to je ten problém.
Tento rostoucí deficit bude muset být doplácen buď z daní, to znamená, že se bude muset zvyšovat daňové zatížení obyvatelstva, nebo bude muset zvyšovat schodek státního rozpočtu, nebo ostatní výdaje státního rozpočtu budou vytlačovány z tohoto rozpočtu a budeme platit pouze sociální výdaje, anebo - což mimochodem dělá v současné době vláda - budeme valorizovat důchody pomaleji, než rostou příjmy produktivní části obyvatelstva.
***