(14.30 hodin)
(pokračuje Volák)
Nic z tohoto si nemůžeme dovolit. My můžeme vážně debatovat o Sociální pojišťovně teprve v okamžiku, kdy se domluvíme na tom, jak stabilizovat účet, jak zamezit nárůstu deficitu, jako na druhém kroku. Teprve v okamžiku, kdy se dohodneme na věcném řešení problému, a ne jako krok první.
Je zde ještě jedna věc, se kterou nesouhlasím. To je spojení důchodového a nemocenského pojištění. Jsem přesvědčen o tom, že nemocenské pojištění věcně patří ke zdravotnímu pojištění, a ne k pojištění důchodovému, a že v budoucnosti, pokud by byla zřízena, tak by měla být zřízena samostatná důchodová pojišťovna.
Z důvodů, které jsem uvedl, se připojuji k návrhu na zamítnutí zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo uděluji předsedovi Poslanecké sněmovny panu Václavu Klausovi. Připraví se paní kolegyně Müllerová.
Předseda PSP Václav Klaus: Vážená sněmovno, vážená vládo, dovolte mi, abych zareagoval na předložený materiál, který jsme písemně dostali od místopředsedy vlády, resp. od vlády. Zdůrazňuji to samozřejmě i proto, že jsme zde dnes slyšeli hodinové - já to neměřil, pane místopředsedo - možná téměř hodinové expozé, které vycházelo mimo rámec toho předloženého dokumentu. A k tomu já se vyjadřovat v této podobě nehodlám, i když jsem si všiml, že pan místopředseda vlády si vzal jako podpůrné jméno i prezidenta Bushe. To mě velmi zaujalo. To já teď ale komentovat nebudu. Já chci skutečně k myšlence vládního návrhu zákona o Sociální pojišťovně říci pět bodů.
První teze, kterou bych chtěl zdůraznit. Vládní návrh zákona v žádném případě nepovede ke změně stávajícího penzijního systému a stejně, jak pan poslanec Hanuš řekl, dodal bych naopak, povede ke konzervaci systému existujícího. Sociální pojišťovnu proto považuji za naprosto zbytečnou, svévolnou instituci, jejíž zřízení nijak neřeší to zásadní, a tím je nepříznivý finanční vývoj v oblasti důchodového zabezpečení a jistý morální hazard a černé pasažérství celé řady občanů naší země. Čili finanční problematiku tento návrh v žádném případě neřeší. Navíc, jak už tady zaznělo přede mnou, některé nové náklady jsou dokonce do důchodového systému samotnou existencí této pojišťovny navíc přidávány. Dodržet finanční rovnováhu bez masivních dotací ze státního rozpočtu v žádném případě nebude možné.
Teze číslo dvě. Sociální pojišťovna je navrhována jako další neproduktivní, pro mě nebezpečný veřejnoprávní hybrid, který bude hospodařit s obrovským objemem veřejných finančních prostředků. A v čem je ta jeho nebezpečnost?
I nadále stát ponese plnou zodpovědnost, plnou garanci za vyplácení důchodů, ale možnost kontroly státu nad hospodařením tohoto veřejnoprávního hybridu bude minimální, což je prvek velmi nebezpečný. Není to poprvé, kdy vzniká takováto masivní veřejnoprávní instituce, a důsledky toho, podle mého názoru, všichni, kdo to znát chceme, známe. Konečným plátcem bude podle existujícího i navrhovaného systému vždy stát, nikoliv státní pojišťovna. Vznikne tím ideální instituce pro ty, kteří v ní budou vládnout. To je sen každého člověka, být tímto způsobem zaměstnán. Nebezpečí je v tomto případě obrovské a já doufám, že zdravý rozum sněmovny nedovolí sněmovně tuto nezodpovědnost vytvořit.
Třetí teze. Jde navíc o metodu, jak skrytě, pod záminkou této institucionální či organizační změny přidat do důchodového systému finanční prostředky poté, co se vládě nepodařilo přímo zvýšit pojistné. Je to jistá skrytá forma, jak dodat další peníze do tohoto systému. Já nevím, kde vláda chce při dnešním hrozivém deficitu veřejných financí i státního rozpočtu na toto vzít peníze. V jiné terminologii, o které tady dnes a denně hovoříme, jedná se de facto o další zvýšení mandatorních výdajů státu, zatímco jediný úkol, který má tato země před sebou v rámci tolik potřebné fiskální konsolidace, konsolidace naší rozpočtové sféry, je mandatorních výdajů státu zásadním způsobem ubírat, nikoli do nich něco přidávat.
Teze čtyři. Zřízením Sociální pojišťovny není naplňován naší ústavou daný a předurčený občanský princip. Doufám, že si poslanci povšimli, že tato pojišťovna má být řízena orgány ustanovenými nikoli na občanském, nýbrž na tripartitním základě. To je obzvláště hrozivé a mě překvapuje, že pět řečníků přede mnou toto nezmínilo. To by bylo další významné nakročení naší země ke korporativisticko-syndikalistickému uspořádání společnosti, což je v přímém rozporu s naší ústavou a vrhlo by to naši zemi do úplně jiného světa, světa nesmírně nebezpečného.
Konečně teze číslo pět. Navrhovaná změna podle mého nejhlubšího přesvědčení nepovede ke zjednodušení administrativy pro naše občany. Veškeré cíle, pro které by měla být Sociální pojišťovna zřizována - a úvahy o tom, kolik dostává dnešní úřad sociálního zabezpečení denně, měsíčně, ročně dopisů, není žádným argumentem v této věci, jak to podivně znělo dnes dopoledne - lze realizovat v existujícím institucionálním uspořádání a lze realizovat za současného právního stavu. Zdá se opak. Občané budou mít s administrativně technickou stránkou věci více práce než dosud, nikoliv méně práce než dosud.
Mohu-li shrnout těchto pět bodů, jedná se buď o krok do prázdna, bohužel velmi drahý, nebo je to velmi rafinované předurčení budoucí, tolik potřebné změny našeho penzijního či důchodového systému vyloučením celé řady možných a slibných alternativ. Proto se přidávám k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu předsedovi. Slovo má paní poslankyně Müllerová, připraví se pan poslanec Sobotka.
Poslankyně Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, v předkládaných argumentech proti tomuto návrhu zákona se uvádí, že právě v dnešní době, kdy není jasné, jakým způsobem bude probíhat důchodová reforma, není efektivní vytvářet novou instituci.
V minulém roce se Poslanecká sněmovna rozhodla vytvořit dočasnou komisi pro důchodovou reformu. Dnes je na základě jednání této komise možné konstatovat, že se vlastně všichni nebo všechny politické strany shodujeme na potřebě změnit stávající důchodový systém. Pokud však budeme chtít zachovat stabilitu, kontinuitu tohoto důchodového systému, pak se zřejmě shodneme i na tom, že bude nutné v horizontu několika, mnoha, možná i desítek let zachovat v určité míře a v určité podobě pilíř průběžného financování.
***