(18.50 hodin)
Poslankyně Lucie Talmanová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v případě schválení tohoto návrhu zákona stát na sebe převezme jednu z rodičovských povinností, začne hradit soudem stanovené výživné, které svému nezaopatřenému dítěti nehradí ten, kdo má. Předkladatelky dle důvodové zprávy reagovaly na společenskou prioritu, jakou je řádná výchova a vývoj dítěte.
Péče o dítě je především povinností jeho rodičů. Jestliže se tito svobodně rozhodli společnou péči dále nevykonávat, stejně svobodně, jako se rozhodli rodinu založit, soud upraví jejich práva a povinnosti k následné výchově dítěte. Soud upraví i rozsah vyživovací povinnosti nebo schválí dohodu rodičů o výši výživného. Jestliže potom jeden z rodičů zcela nebo zčásti plní vyživovací povinnost druhého, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění.
Současně zákon o sociální potřebnosti řeší situace neplnění vyživovací povinnosti příspěvkem na výživu dítěte, je-li rodina v obtížné sociální situaci. Dle předloženého návrhu zákona do této situace vstoupí stát jako nový účastník do té doby ryze soukromoprávního stavu a bez ohledu na reálnou sociální potřebnost rodiny začne suplovat jednoho z rodičů a platit alimenty. Svůj expandující sociální paternalismus stát zdůvodní zájmem o řádný, tedy i materiálně zabezpečený vývoj dítěte. Odolá v tuto chvíli stát pokušení převzít po povinnostech i rodičovská práva? Je opravdu správné, aby stát aktivně vstoupil do soukromoprávních vztahů věřitel - dlužník? A bude stát schopen převzatou pohledávku efektivně vymáhat, nebo jen prostě zvýší svoje už tak dost vysoké mandatorní výdaje?
Můžeme diskutovat o dostatečnosti příspěvku ze zákona o sociální potřebnosti. Můžeme diskutovat o pružnosti, lhůtách a možnostech soudů v neplnění vyživovací povinnosti. Nemůžeme ale takovéto problémy řešit donekonečna vstupováním státu do soukromoprávních vztahů, a to ani v tak důležité oblasti, jako je zajištění péče o nezletilé dítě.
Z těchto důvodů si dovoluji navrhnout zamítnutí tohoto zákona v prvém čtení. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní kolegyně. Hovořit bude pan poslanec Stanislav Křeček, připraví se pan poslanec Václav Krása.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, obávám se, že máme před sebou návrh zákona, který dokládá, že dobrý úmysl ještě nedělá a nemůže udělat dobrý zákon. Zákon v té podobě, jak je předložen, podle mého názoru - když to trochu přeženu - není ničím jiným než tunelem na státní rozpočet. Jestliže by měl stát převzít odpovědnost za placení výživného, velice markantním způsobem by poklesla kázeň lidí, kteří mají platit výživné. A samozřejmě stát by měl stejně omezené prostředky vymáhat příspěvky od lidí, kteří jsou povinni, jako kterákoli jiná soukromá osoba. Od zmizelého otce, o kterém tady hovořila paní zpravodajka, nevymůže nic ani matka, ani stát.
Chtěl bych tady upozornit na právní záležitost, která se toho týká. Od matky totiž vyžadujeme, aby prokázala negativní skutečnost, aby prokázala, že nedostává. A vést negativní důkaz je v právu velmi obtížné. Nehledě k tomu, že matka by mohla nanejvýš prokázat, že do dneška nedostala výživné, ale nijak nemůže dokázat, že to výživné nedostane příští týden, za čtrnáct dní apod. A zejména, pokud jde o výživné placené od cizinců v cizích měnách, je takový důkaz už úplně vyloučen. A samozřejmě tady možnosti pobírat současně výživné a současně náhradní výživné se otevírají meze veliké.
Na rozdíl od mé předřečnice nemám nebo nehrozím se tolik zásahu státu do soukromé sféry, ale domnívám se, že jakkoli jsem přesvědčen o tom, že je třeba v této věci něco dělat a že je potřeba pomoci matkám, které výživné nedostávají, resp. jejich dětem, tento návrh zákona rozhodně nepovažuji za cestu, která by mohla toto efektivně splnit. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Václav Krása, připraví se paní kolegyně Páralová.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolím si říci k předloženému návrhu několik slov.
Předložený návrh zákona lze posuzovat ze dvou hledisek - jednak z hlediska určité politické filozofie a také samozřejmě z hlediska způsobu zpracování. Pokud se jedná z hlediska určité politické filozofie, návrh zákona o náhradním výživném vychází z představy či filozofie, podle níž partnerem ženy s dětmi je na prvním místě stát, teprve na druhém místě otec dětí. Muž je partnerem dočasným, stát partnerem trvalým.
Státní vymáhání výživného implikuje presumpci viny. V duchu téže filozofie se předloženým návrhem posiluje představa, že děti jsou veřejný majetek. Posiluje se veřejná ingerence státu do rodin. Kromě toho placení výživného je jakousi reziduální komunikací mezi oběma rodiči. Bude-li výživné vymáhat stát, stoupne počet rodičů, kteří budou rozvedenému partnerovi upírat např. právo na kontakt s dětmi. Potřeba vzájemné kooperace se totiž dále sníží.
Předložený návrh v sobě skrývá ještě další problém. Možnost prakticky bezproblémově zajistit si výživné z prostředků státu je dalším prvkem, který může mít vliv na soudržnost rodin.
Druhým hlediskem, kterým je nutné posuzovat předložený návrh, je způsob zpracování předlohy. Musím říci, že nerozumím souhlasnému stanovisku vlády k tomuto návrhu, když vláda zároveň velmi správně upozorňuje na vážné chyby ve způsobu zpracování, ale i na nepravdivá tvrzení v důvodové zprávě.
Jsem přesvědčen, že vláda návrh zákona posuzovala především s vědomím, že předkladatelky jsou z určitého politického spektra. Jinak by nemohla vyslovit souhlas s návrhem, který nepravdivě v důvodové zprávě uvádí, že předložený návrh nebude mít dopad na státní rozpočet. Opak je pravdou a vláda přesně uvádí důvody, které povedou ke zvýšení výdajů ze státního rozpočtu. Vláda by nemohla vyslovit souhlas s návrhem, který nerozlišuje mezi soukromoprávním a veřejnoprávním charakterem pohledávek. Vláda by neměla vyslovit souhlas s návrhem zákona, který neobsahuje nutné novelizace dalších zákonů, jako je např. občanský zákoník, zákon o státní sociální podpoře a další.
Jsem přesvědčen, že tento návrh chce chybně a zástupně řešit problémy, které jsou především v oblasti soudnictví a ve vymáhatelnosti práva. Proto si dovoluji navrhnout vrátit návrh zákona předkladatelům k dopracování.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče.
Teď se dívám na čas, který ukazují naše nástěnné hodiny. Chtěl bych se s vámi domluvit, zda si neodhlasujeme, že o tomto zákoně, o návrzích, které zazněly v obecné rozpravě, budeme hlasovat i po 19. hodině. (Nesouhlas ve sněmovně.)
Sněmovna může bez hlasování jednat do 21 hodin. Jde o to, že projednáváme návrh zákona, o kterém můžeme hlasovat do 19 hodin, pokud sněmovna nerozhodne jinak.
Tento návrh si osvojuji a dávám návrh, abychom o tomto zákoně hlasovali ještě po 19. hodině. (Opět nesouhlasný šum.) Každý svou vůli může vyjádřit hlasováním.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, abychom pokračovali hlasováním po 19. hodině. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 207 z přítomných 173 pro 48, proti 65. Bohužel 60 poslanců nehlasovalo, takže návrh nebyl přijat.
Tím pádem přerušuji projednávání tohoto bodu. Vzhledem k tomu, že nám zítra odpadly dva pevně zařazené body, můžeme pokračovat v 9 hodin tímto přerušeným bodem a poté budeme pokračovat body 37, 38, 39 a 40, což jsou všechny návrhy, které předkládá ministr spravedlnosti pan Jaroslav Bureš.
Končím dnešní jednací den. Přeji vám krásný večer a zítra v 9.00 hodin na shledanou.
(Jednání skončilo v 19.01 hodin.)
***