Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
11. dubna 2001 v 9.01 hodin
Přítomno: 179 poslanců
Místopředseda PSP František Brožík: Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji šestý jednací den 35. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, případně mi oznámili, kdo má nebo žádá o náhradní kartu.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci: Monika Horáková - zahraniční cesta, Josef Houzák - léčení, Jan Kasal - nemoc, Jiří Patočka - léčebný pobyt, Vlasta Štěpová - rehabilitace po operaci kolena.
Z vlády se omlouvají ministr Dostál - pracovní cesta do Maďarska, Miroslav Grégr - neodkladná pracovní jednání, Jan Kavan - oficiální návštěva Turecké republiky, Miloš Kužvart - dlouhodobě plánovaná pracovní cesta, Stanislav Gross - na dopolední jednání.
Včera jsme si stanovili, že dnes dokončíme přerušený bod 42. Dále budeme projednávat pevně zařazené body pana ministra Bureše 37, 38, 39 a 40. Před polední přestávkou by měla proběhnout volba dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury a druhé kolo volby předsedy dočasné komise pro vnitřní trh. U bodu 73 bych chtěl upozornit, že jde o druhé kolo, tudíž k tomuto bodu nebude vedena žádná rozprava.
Pokud nemá nikdo připomínky k programu nebo jiné závažné sdělení, dovoluji si pokračovat v přerušeném jednání o návrhu poslankyň Volfové, Fischerové, Orgoníkové, Čelišové a dalších na vydání zákona o náhradním výživném a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk 848, první čtení (bod 42). Včera jsme přerušili obecnou rozpravu, kde jako poslední písemná je přihlášená paní poslankyně Alena Páralová.
Místo u stolku zpravodajů zaujaly jak předkladatelka, tak zpravodajka.
Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, projednáváme návrh zákona, který má usnadnit komplikovaný život osamělých rodičů, hlavně matek. Podstatou návrhu je, že stát bude vyplácet alimenty za rodiče, kteří neplní vůči svým dětem vyživovací povinnost, a pak bude dlužnou částku na neplatičích vymáhat.
Mne také dojímá marné čekání matek nebo i otců na výživné pro děti, které druhý z rodičů neplatí. I když plně chápu důvody, proč byl tento návrh zákona napsán, nemohu s ním souhlasit. Podle návrhu by měl stát, to je všichni občané této země, téměř automaticky přebírat odpovědnost za placení výživného na nezletilé děti, a to v plné výši určené povinnému rodiči soudem. To by ale znamenalo, že by stát nepřistupoval ke všem dětem stejně, dopouštěl by se tedy nespravedlnosti.
Ráda bych zdůraznila, že i v současné době zaručuje stát všem dětem životní minimum. Pokud tím nahrazuje zčásti či zcela výživné od otce, příslušné částky na otci více či méně úspěšně vymáhá.
Podle navrhovaného zákona by však stát platil více na děti bohatších povinných rodičů. Rozdíly ve vyplácených částkách mohou být i mnohonásobné, přitom záruka, že se vynaložené prostředky státu vrátí, neexistuje u žádného případu. Rodič, za kterého stát bude platit 10 000 Kč měsíčně nebo i více, může zmizet v cizině, zatímco jiný rodič, za něhož bude stát platit 1000 Kč měsíčně, může dobrovolně nebo z přinucení zaplatit vše i s úroky. Proč by však měl stát výrazně z peněz ostatních občanů zvýhodňovat dítě v některých případech některého bohatého rodiče a s ním, jak už to bývá, i jeho matku a případně i další členy jeho nové rodiny?
Dále musím co nejdůrazněji odmítnout tvrzení, že dopad navrhované úpravy na státní rozpočet se nepředpokládá. Bude-li zákon přijat, pak dle mého názoru v první řadě stoupne počet oprávněných rodičů i vyplácených dávek a výrazně se zvýší částky výživného. Rozroste se agenda vymáhání. Vymáhání výživného přitom není příliš úspěšné a pro jeho velkou náročnost by pro stát bylo finančně výhodnější výživné vůbec nevymáhat. V mnoha případech je povinný rodič složitě hledán s pomocí soudu po celé republice, aby se nakonec zjistilo, že stejně nemá dluh z čeho uhradit a že dokonce nemá ani nic, by se mu dalo zabavit.
V návrhu zákona je řada věcí nedomyšlených. Nejvíce mě překvapilo znění § 18, podle něhož by okresní úřad měl přijímat od povinného rodiče finanční prostředky na výživné splatné v budoucnu a postupně je vyplácet. Jak a kam by je uložil a komu by patřily úroky? Proč by měl stát zatěžovat své úředníky, když tuto službu může povinnému rodiči zajistit některý peněžní ústav?
Návrh zákona, pokud by byl přijat, by měl dalekosáhlé dopady a měl by být řádně zkonzultován se všemi zainteresovanými resorty a projít legislativní radou.
V návrhu jsou této problematice věnovány pouhé tři řádky v závěru důvodové zprávy, což nepůsobí příliš seriózně.
Na závěr si dovolím položit principiální otázky. Chceme, aby stát podporoval nezodpovědnost některých rodičů na úkor všech ostatních rodičů? Chceme, aby každý člověk nesl primární odpovědnost za to, s jakým partnerem založil rodinu?
Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, paní poslankyně, ale teď to jsou vaši kolegové z pravé strany, kteří ruší váš projev. Všechny bych požádal, aby měli úctu alespoň k ženě, když přednáší za tímto pultíkem. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Alena Páralová: A za to, jak zabezpečí výživu svých dětí? Odpovídám, že každý člověk má nést odpovědnost za sebe a své děti. Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí předloženého návrhu zákona.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím.
Požádám navrhovatele o závěrečné slovo a poté paní zpravodajku, aby nás seznámila s návrhy, které zazněly v obecné rozpravě.
Pan poslanec Kuneš má náhradní kartu č. 3.
Poslankyně Jana Volfová: Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, dovolím si zde pokusit se stručně vysvětlit některé věci, které jsem v diskusi slyšela.
Za prvé. Chtěla bych se vrátit k tomu, že příspěvek na výživu, čili dávka, která se dnes vyplácí, je dávkou sociální potřebnosti a jsou stanoveny podmínky pro jeho přiznání. Hovoříme např. o zatěžování soudů. Rodič může být odsouzen např. k placení alimentů ve výši 1000 Kč. Víme, že z 90 % jsou těmi, kteří potom vyživují rodinu a zůstávají s dětmi, ženy.
***