(9.40 hodin)
(pokračuje Rychetský)
A toto právo, jak jste sami měli příležitost poznat opakovaně, je právem fragmentálním, je právem, které nemá v sobě ani zárodky kodifikační systematiky. Je to právo velmi povýtce kazuistické, je to právo, které podle mého názoru má teprve před sebou proces velké kodifikace, který evropské země už mají za sebou. A přitom je nepochybné, že evropské právo je právo, které slouží ke svobodnému životu člověka ve svobodné společnosti a k ochraně slabšího.
Podstatou evropského práva jsou tři základní principy: volná hospodářská soutěž, ochrana spotřebitele a ochrana životního prostředí. Na těchto třech pilířích stojí evropské právo. Musím říci samozřejmě, že je legitimní tvrdit, že typy smluv - spotřebitelské smlouvy jsou toho klasickou ukázkou, spotřebitelský úvěr také - jsou smluvními typy, které by měly být správně v občanském zákoníku. Prostě samozřejmá systematika základní kodifikace soukromého práva musí vycházet z toho klasického členění: osoby, věci a obligace.
Na druhé straně značná dynamika evropského práva vedla prakticky všechny evropské země k tomu, aby si uchovaly svoje právní kulturní dědictví, své občanské zákoníky, tak implementují směrnice Evropských společenství, které se zabývají jenom nějakým specifikem, nějakou oblastí, což je klasický příklad spotřebitelského úvěru, jeden typ smlouvy. Aby si zachovaly vyváženost svého občanského zákoníku, tak je přijímají samostatným zákonem. Udělalo to tak Německo, udělala to tak Francie, ale nečiní tak samozřejmě všechny země. Některé země se rozhodly přijmout tzv. komercionalizovaný občanský zákoník, a naopak nemají vedle sebe občanský a obchodní zákoník a mají jeden komercionalizovaný.
Myslím si, že diskuse, která se povede nad touto osnovou o tom, zda má být nebo nemá být spotřebitelský úvěr jako zvláštní typ kontraktu součástí občanského zákoníku, se měla vést už nad návrhem zákona o pojistné smlouvě, kde šlo o naprosto stejný problém, a trochu mě mrzí, že nebyl přijat, resp. nebyl postoupen do druhého čtení. U návrhu zákona o pojistné smlouvě totiž jsme měli příklad: už za první republiky odmítli přední civilisté Československé republiky pojistnou smlouvu pojmout do občanského zákoníku a v roce 1927 přijali samostatný zákon o pojistné smlouvě, aby tím nepoškodili strukturu všeobecného občanského zákoníku z roku 1811.
Je to tedy diskuse, která není nová, je to diskuse, kterou otevřel svého času Savigny nad otázkou, zda vůbec kodifikace mají smysl, je to diskuse, kterou bychom měli vést, a já ji vítám proto, že my podle toho pak připravíme paragrafové znění nového základního kodexu soukromého práva.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Rychetskému. Slovo má místopředseda Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, jsem rád, že pan místopředseda vlády zde otevřel podstatu problému, o které bychom měli hovořit a koneckonců musíme hovořit, když máme před sebou takovýto návrh zákona. Ten problém má podle mě dvě roviny. Jedna je formálně právní nebo filozoficko-právní, tak jak zde byla zmíněna, a druhý problém je ryze politický. Ten filozoficko-právní je problémem, jaký chceme mít právní řád, zda ho chceme mít stručný, přehledný, srozumitelný, zda ho chceme mít postavený na několika základních a obecných kodexech, nebo zda ho chceme mít složený z desítek nebo stovek speciálních zákonů, které upravují problematiky sobě velmi podobné nebo blízké, a budeme tím riskovat to, že se jednotlivé zákony budou dostávat do kontradikce samy mezi sebou, resp. tyto speciální normy budou v kontradikci s obecnými hlavními kodexy, které zde byly zmíněny, a to je občanský zákoník nebo obchodní zákoník, pokud hovoříme o této sféře.
Jsem přesvědčen o tom, že naším cílem by mělo být to první: přehledný, stručný, srozumitelný právní řád. Jsem přesvědčen o tom, že smlouva byla, je a zůstane vždy jenom smlouvou, ať již jejím předmětem je cokoliv, a tudíž že bylo velmi správné, že Poslanecká sněmovna nepustila dále zákon o pojistné smlouvě, a myslím, že by se měla zachovat úplně stejně v případě, když má před sebou zákon o spotřebitelském úvěru. To je první úvaha, kterou jsem chtěl říci.
Druhá úvaha mě vede nad tou politickou rovinou problému, eventuálně sporu. Čeho jsme zde svědky? Je to pokračující střet soukromého práva s právem veřejným, je to pokračující střet mezi rozdílným viděním světa ze strany liberálně konzervativně orientovaných lidí z politiky, kteří mají levicové sociálně demokratické či komunistické vidění světa a kteří na rozdíl od těch prvních upřednostňují dominanci veřejného práva v právním řádu na úkor práva soukromého, zatímco ti první jsou přesvědčeni o tom, že tím, co by mělo dominovat v našem právu, by mělo být právo soukromé, že tedy teritorium úpravy vztahů mezi lidmi by se mělo řídit na principech soukromého práva, a nikoliv aby do nich vstupoval jakýmkoliv způsobem stát. Jsem přesvědčen o tom, že tato norma je tedy nejenom porušením tohoto principu, který bychom měli mít na mysli, že náš právní řád by měl být pokud možno přehledný, srozumitelný, stručný, ale že v tom druhém principu je to další vykročení směrem k ingerenci práva volnosti smluvních vztahů jednotlivých stran, a je to tedy další posilování veřejného práva nad právem soukromým, a to si myslím, že je cesta špatná.
A proto si dovoluji navrhnout této Poslanecké sněmovně z těchto dvou důvodů zamítnutí předloženého návrhu zákona.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji poslanci Langerovi. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Pan poslanec Karel Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, nechci zpochybňovat návrh kolegy Bendy, aby předmětnou materii projednal také ústavně právní výbor, i když mě tak napadlo, že když jsme při minulém bodu řešili otázku horního práva, tak tato aktivita nevznikla, aby také ÚPV projednal také tuto materii. Nicméně prosím, nechť Poslanecká sněmovna rozhodne. Myslím, že je zcela správné a na místě, aby hospodářský výbor tento návrh zákona projednal také právě proto, že jde o výraznou a významnou ochranu spotřebitele. Ale protože zasahuje do oblasti úvěrování a má i dotyky na účetnictví, taky jsem přesvědčen o tom, že by tuto materii měl také projednat rozpočtový výbor. A vzhledem k tomu, že zákon je předkládán v přímé vazbě na legislativu EU, tak si myslím, že je správné, aby zákon projednal také výbor pro evropskou integraci, aby sám zaujal stanoviska z hlediska tohoto, zda je návrh zákona v souladu, či nikoliv s legislativou EU.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Pan kolega Výborný se hlásí, prosím.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že kolega Benda i pan místopředseda vlády Rychetský dobře pojmenovali zásadní problém této předlohy, a tím zásadním problémem opravdu je, zda mají být obecně jednotlivé smluvní typy upraveny v občanském zákoníku, nebo zda mají být některé smluvní typy, např. smlouva o spotřebitelském úvěru, upravovány zvláštním zákonem.
***