(9.30 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Martin Starec.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, máme před sebou tisk 875, vládní návrh zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů. Vystoupím s krátkou zpravodajskou zprávou.
Předkládaný návrh zákona představuje implementaci Směrnice č. 87/102/EHS, o sbližování zákonů a dalších právních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, do českého právního řádu. Tato směrnice upravuje specifické podmínky smluv, ve kterých je sjednáván spotřebitelský úvěr, jestliže smluvními stranami jsou na jedné straně fyzická osoba jednající mimo oblast podnikatelské činnosti a podnikatel na straně druhé. K implementaci směrnice do národního právního řádu se Česká republika zavázala článkem 92 Evropské dohody, zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími na straně druhé.
Pro spotřebitele bude navrhovaná úprava představovat výrazný pozitivní posun v oblasti ochrany jako slabší smluvní strany. Pozitivní dopad bude mít také na sféru podnikání pro poskytovatele úvěru, kterým sjednotí pravidla.
Předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána. Návrh zákona představuje plné promítnutí příslušné směrnice o sbližování zákonů a dalších právních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru do českého právního řádu. Realizace navrhovaného zákona nebude vyžadovat dodatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu a nebude mít ani druhotný negativní dopad finanční či administrativní povahy ve sféře obchodní nebo podnikatelské.
Připomínám, že součástí předkládaného materiálu je i srovnávací tabulka návrhu předpisu ČR s legislativou ES, což bývá často poptáváno.
Organizační výbor navrhuje přidělit tento tisk hospodářskému výboru, s čímž se pochopitelně ztotožňuji. Předpokládám, že bychom neměli zkracovat lhůtu a ani ji prodlužovat. Myslím, že vystačíme s tím, co nám ukládá jednací řád.
Tolik moje zpravodajská zpráva. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli nemám žádnou přihlášku. Pan kolega Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři a pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, čekal jsem, že k tomuto návrhu zákona bude nějaká rozsáhlejší rozprava. Myslím si, že je tady další problém, který opětovně přichází s aplikací norem Evropské unie, a to je problém, jestli to má být samostatná norma, nebo zda ji máme nějakým způsobem zakotvovat do celkového systému našeho práva.
Vláda opět - jako už po několikáté - zvolila cestu samostatné normy, která specificky chce upravit jeden typ smluvního závazku, a to typ spotřebitelského úvěru.
A teď se nebavím o tom, jestli ta úprava je zcela správná a jestli zcela kopíruje evropské předpisy v této věci. Přesto, my máme občanský zákoník a máme obchodní zákoník, ve kterém jsou ty smlouvy a jejich náležitosti zakotveny. Podle mého názoru všechny ty pokusy rozmělnit to do jednotlivých norem vedou jenom k znepřehledňování právního řádu. Velmi bych se přimlouval za to, aby se ve výborech vedla zásadní diskuse na téma, zda se má jednat o samostatný zákon, který upraví spotřebitelský úvěr, nebo zda se má jednat o částečnou novelu občanského zákoníku, která jenom ty některé speciální úpravy, které od nás Evropská unie žádá ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru, zakotví do občanského zákoníku.
Z tohoto důvodu se přimlouvám za prvé za to, abychom přikázali návrh zákona i ústavně právnímu výboru. Upřímně říkám, že si myslím, že tady dělá organizační výbor chybu. Tyto typy norem, které se týkají občanského zákoníku, by měly být přikazovány prioritně ústavně právnímu výboru, nikoli výboru hospodářskému, i když to vypadá tak, že se týkají hospodářství, ale fakticky se týkají právních vztahů a smluv. A ty podle mého názoru mají přicházet do ústavně právního výboru.
Za druhé kladu otázku, jestli lhůta nemá být prodloužena na 80 dní. Pokládám návrh, aby lhůta byla prodloužena na 80 dní, abychom na tuto diskusi, zda je dobré jít cestou zvláštní normy, která nám znovu vytrhuje jakýsi typ smluvních vztahů, tentokrát úvěrce a toho, kdo si bere úvěr, nebo zda ji máme začlenit do té obecné normy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. O slovo požádal místopředseda vlády Pavel Rychetský. Zpravodaj také chce vystoupit? Zatím ne.
Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, vystoupení pana poslance Bendy pozoruhodně časově zapadá do okamžiku, kdy se rozhoduje o zásadních krocích a struktuře a systematice právního řádu České republiky. Včera proběhlo celodenní zasedání, rozšířené zasedání, Legislativní rady vlády, kterého se účastnili zástupci všech právnických fakult a teoretických právnických pracovišť, které mělo jeden jediný bod svého programu, a to věcný záměr občanského zákoníku.
Je to, podle mého soudu, dobrá zpráva, že Česká republika od roku 1964 vlastně poprvé má připraven věcný záměr rekodifikace základní normy soukromého práva. A mnoho hodin jsem byl včera svědkem debaty na téma, které tady asi velmi správně naznačil pan poslanec Benda, na téma, že všichni víme, že od prvních velkých kodifikací - mám tím na mysli zejména francouzský Code Napoleon z roku 1804, všeobecný občanský zákoník rakousko-uherský z roku 1811, ze stejné doby německý BGB, který byl pozdější, ale byl vlastně cestou ke spojení Německa, právní norma vedla k tomu, že se vytvářel základ k vytvoření silné evropské země - po celou tu dobu se vždy na kodex soukromého práva kladl jeden základní požadavek: musí stanovit principy, principy práva nejen pro oblast soukromého práva, ale pro celý právní řád. Občanský zákoník je vlastně filozofický základ právního systému každé vyspělé země. Musí tedy být natolik obecný, natolik akceptovatelný a natolik stálý a stabilní, aby vydržel bez častých změn.
Když budu optimista, na české podmínky řeknu, aby vydržel po desetiletí. Když se ale podíváme do Rakouska, tak tam obecný občanský zákoník z roku 1811 platí dosud. To znamená, že chceme, aby vydržel dokonce po staletí. Tento požadavek se považuje za správný, legitimní, nezpochybňovaný. I přední kapacity právní teorie a praxe se včera na něm shodly na Legislativní radě vlády a současně byly postaveny před jeden základní problém - že vedle relativně ustálených systemizovaných právních systémů evropských zemí vznikl nadnárodní právní útvar produkující vlastní právo, a to je Evropská unie.
***