(17.50 hodin)
(pokračuje Fišer)
Na druhé straně neexistuje, pokud je mi známo, v Evropě žádná země, která by zákonem stanovila lék, který má být hrazen z veřejného zdravotního pojištění.
To je důvod, pro který podporuji návrh pana poslance Čevely osobně a souhlasím se stanoviskem vlády.
Ocitoval bych k druhému návrhu pana poslance Cabrnocha a ostatních nesouhlasné stanovisko vlády, aby byl srozumitelnější můj další dvou- až tříminutový výklad.
Nesouhlas je zejména z těchto důvodů, že není jasně koncipován obsah přílohy č. II k uvedenému zákonu, která v navržené podobě navozuje záměr, že jde o radikální redukci léčiv hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a odklání se od zvyklostí platné klasifikace léčivých látek, kterou doporučuje Světová zdravotnická organizace. Předložený návrh zákona by ve svých důsledcích vedl ke zmenšení rozsahu poskytování zdravotní péče a léčiv hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Předložený návrh zákona neobsahuje pravidla, podle kterých by měla být léčiva nově zařazována do jednotlivých skupin, takže nelze odhadnout rozsah ani důsledky navrhovaných změn včetně dopadů na čerpání prostředků veřejného zdravotního pojištění, obsahuje některé legislativně technické nedostatky a v důvodové zprávě nejsou odůvodněny a vysvětleny navrhované změny. Některé věty z tohoto odůvodnění jsou výsledkem expertního stanoviska pracovníků Ministerstva zdravotnictví, jiné legislativního odboru vlády.
Nyní k platné klasifikaci. Návrh novely definuje pouze 71 skupin léčiv. Hovořím o návrhu pana poslance Cabrnocha a ostatních. V důvodové zprávě předkladatel návrhu uvádí, že se domnívá, že není vhodné nadále používat klasifikace Světové zdravotnické organizace, ale skupiny léčiv vytvořit podle onemocnění, u kterých se jednotlivé léčivé přípravky používají. Přes zdůvodnění předkladatele je v návrhu pouze 37 skupin ze 71, které jsou odvozeny od onemocnění. Naši experti uvádějí, že v těchto 37 případech, značně nesystematických, hypertenze se samostatně uvádí ve skupině č. 15, ve skupině č. 16 je hypertenze uvedena společně s léčbou srdečního selhání, čímž navrhovatel zřejmě myslí chronické srdeční selhání. Naproti tomu skupina č. 11 definuje léčiva používaná u srdečních arytmií nebo u některých dalších akutních stavů.
Výrazně se od schématu podle onemocnění liší návrh u antibiotik a chemoterapeutik. Ty bez definování onemocnění tvoří 9 skupin léčiv. Navíc se antibiotika objevují ještě ve čtyřech dalších hlavních skupinách formou kategorie, kterou autor definuje zákonem jako hlavní zástupce skupiny.
Tři skupiny obsahují léčiva určená k prevenci nemoci, byť autor sám definuje léčiva určená k léčbě.
Jedenáct skupin obsahuje vymezení slovem ostatní.
Doporučení Světové zdravotnické organizace z listopadu 2000 vůči jednotlivým zemím, které bylo jednotlivými zástupci na úrovni ministerstev přijato, je implementovat systém klasifikace ATC skupiny také v zemích WHO, který není zaveden. Je to asi 30 % převážně neevropských zemí. Také systém DDD, denních definovaných dávek, na ně navazujících. Velmi stručně charakterizováno je důvodem možnost komunikace nejen v rámci EU a Evropy o cenách a úhradách léčiv.
Z toho důvodu, že v rámci ekonomického přístupu k léčbě budeme v každém případě potřebovat zapojení na širší, minimálně evropský informační systém, abychom mohli srovnávat ceny léků a vyvíjet určitým způsobem tlak na farmaceutické společnosti, z tohoto důvodu by tuto situaci tento návrh, který předkládá pan poslanec Cabrnoch s ostatními, značně komplikoval. Takovým způsobem jsem chtěl ještě několika body zdůvodnit, proč se přikláním a proč jsem také na vládě hlasoval s nesouhlasným stanoviskem vlády.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní udílím přednostně slovo panu poslanci Janečkovi, který je zpravodajem.
Poslanec Josef Janeček: Dovolte, abych krátce zareagoval na tu úvahu pana ministra, která jako by odvozovala délku dožití obyvatel jednotlivých zemí na spotřebě léků. Délka dožití je na kvalitě zdravotnické soustavy, ne léků, závisí na tom ve 20 %. Všechno ostatní jsou životní návyky, ekologie apod. Samozřejmě, že léky z 20 % činí zlomek.
Co je důležitější - podívat se na spotřebu. Jestliže se podíváme na to, zda jsou pro naše občany léky dostupné, či ne, vidíme, jak stoupá tzv. počet denních definovaných dávek na jednoho občana. V roce 1994 to bylo ještě méně než tisíc jednotek na tisíc občanů, v roce 2000 již v průměru každý občan tohoto státu bere denně jednu dávku jednoho léku. Z toho lze odvodit, kolik různých léků naši občané užívají. Samozřejmě lze z toho také odvodit, že spousta z nich se užívá nikoli proto, že by byly potřebné, ale proto, že zde existuje reklama na léky, proto, že lékaři jsou stimulováni předepisováním těch či oněch léků a že 200 až 280 dolarů v některých zemích je z velké části také výsledkem úspěšného marketingu. Není to dáno potřebou zdravotní péče, ale tím, že občané a lékařská veřejnost se dostanou pod tlak ekonomických skupin, které si prosadí svou. Proto jsem příznivcem racionálního přístupu, který říká: ano, v okamžiku, kdy se objeví nový, účinnější lék, než je na našem trhu, potom nahraďme méně účinný účinnějším, udělejme změnu v zákoně nebo přijďme s tím, že je zde nový lék, ještě nezařazený, a zařaďme ho. Pan ministr potvrdil, že v tom není legislativní problém. Domnívám se, že problém by byl, kdybychom se až potom, ex post, v Poslanecké sněmovně dovídali, že ta či ona látka byla zařazena, a z odborné literatury bychom věděli, že není přínosem pro zdraví našich pacientů, ale že je ekonomickým přínosem farmaceutického průmyslu. To je to, že se snažím chránit jak zdraví našich pacientů, tak kapsy daňových poplatníků, protože na druhé straně všichni víme, že nesmyslné předepisování léčiv je v některých ordinacích a v některých zdravotnických zařízeních realitou. Toto by byl alespoň jeden z malých nástrojů, jak kontrolovat a ptát se na to, zda nový lék je skutečně přínosem, nebo zda je to pouze marketingový trik.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní udílím slovo řádně přihlášené poslankyni Evě Fischerové. Připraví se paní poslankyně Taťána Jirousová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, můj příspěvek se bude týkat prvního z předložených zákonů. K druhému jsem se vyjádřila v rámci zpravodajské zprávy.
Není vždycky snadné být pamětníkem a zachovat si přitom zcela čisté svědomí. Nemohu proto, bohužel, nevzpomenout rok 1996, kdy právě v těchto zdech probíhaly četné diskuse nad ústavní stížností některých poslanců, kteří zde ještě pracují, a nad výnosem Ústavního soudu České republiky č. 206/1996 Sb. ze dne 10. července 1996. Ústavní soud tehdy ve vztahu k Listině základních práv a svobod zrušil možnost vymezení rozsahu poskytované zdravotní péče podzákonnou právní normou.
***