(17.30 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
A proto se navrhuje, aby tato omezení nebyla součástí přílohy zákona, ale aby byla řešena vyhláškou ministra zdravotnictví.
Dále již jenom drobná změna. Současný zákon, jeho znění, se tváří, že by podle něho měly v lůžkové péči, tedy v nemocnicích, být hrazeny plně ze zdravotního pojištění všechny léky, tedy i léky, které běžně hrazeny nejsou, jako např. vitamíny. V zákoně není uvedeno, že by tomu tak mělo být na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře. Drobná změna, kterou navrhujeme, toto uvádí do správného stavu.
Navrhuje se tedy, aby omezení předpisování léčivých přípravků, podmínění úhrady konkrétní indikací či podmínkami nebo podmínění úhrady souhlasem revizního lékaře bylo součástí přílohy zákona. Navrhuje se, aby v lůžkové zdravotní péči byly léky hrazeny plně ze zdravotního pojištění pouze tehdy, když o tom rozhodne ošetřující lékař, což samozřejmě není nic nového. Navrhuje se nová příloha č. 2 zákona, která definuje skupiny přípravků.
Účinnost zákona navrhujeme od 1. července 2001, tedy od začátku nového kalendářního pololetí, což je nezbytné pro funkčnost celého systému zdravotního pojištění.
Rád bych poznamenal, že pokud jde o návrh zákona, velmi úzce jsme spolupracovali s čelnými představiteli kategorizační komise Ministerstva zdravotnictví, které jsem mimo jiné v předchozích letech měl také tu čest předsedat. Návrh byl podroben několik měsíců široké odborné diskusi. Byl umístěn na internetu. K návrhu zákona proběhlo jednání podvýboru pro lékovou politiku a úhradu zdravotní péče Poslanecké sněmovny.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Eva Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové, předkladatelé parlamentního tisku 822, kterým se mění zákon 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, se soustředili na změny v paragrafech 15, 17 a na změnu přílohy č. 2 k původnímu zákonu, který chtějí novelizovat.
Dva novelizované odstavce 5 a 8 v § 15 se týkají podmínek úhrady léčivých přípravků v průběhu ambulantní péče, jakož i při poskytování péče ústavní. Odstavec 5 § 15 je změněn takřka zcela a je z něj vypuštěno důležité ustanovení, které praví, že Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou léčivé přípravky plně hrazené ze zdravotního pojištění, jak v původním textu je uvedeno, ve vazbě na přílohu č. 2 zákona. Formulace navrhované změny je nepřehledná, místy neurčitá a umožňuje různé výklady. Tento věcně neujasněný přístup a způsob jeho formulace nejsou - aspoň pro mne - dostatečně jasné, a proto nejsou beze změn přijatelné.
Odstavec 8 § 15 je v bodě 2 v návrhu rovněž úplným přepracováním platné právní úpravy a mění ve svých základech zcela její smysl. Změna se týká úhrady léčivých přípravků v rámci lůžkové zdravotní péče. Tento návrh se jeví jako nadbytečný, protože každý ošetřující lékař by měl ordinovat zdravotní péči, tedy i léčivé přípravky, s cílem zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pacienta, jak se konečně praví v § 13 zákona č. 48/1997 Sb.
V důvodové zprávě návrhu předkladatelé hodnotí platnou právní úpravu odst. 8 § 15 jako chybnou a nepostihující realitu. Z tohoto důvodu předkladatel navrhuje řešení, které odpovídá - podle jeho zdůvodnění - skutečným potřebám a stanoví plnou úhradu pouze těch léčivých přípravků, o jejichž důvodnosti rozhodne ošetřující lékař. Tento postup, jak již jsem zmínila, je zaručen platným ustanovením odst. 1 § 13 zákona č. 48/1997 Sb. Ze strany předkladatelů - domnívám se - jde patrně o určité nedorozumění, protože nepředpokládám, že by dikci § 13 v její obecné části přehlédli.
Odstavec 6 § 17 pak považuji za legislativně technickou úpravu ve vztahu k odst. 5 § 15 .
Předložený návrh přichází s nosnou myšlenkou přestat užívat kódy Světové zdravotnické organizace při klasifikaci léčiv v příloze č. 2 zákona č. 48/1997 Sb. a vytvořit novou klasifikaci na principu skupin onemocnění, v podstatě odlišnou od klasifikace dosud užívané. Mezinárodní klasifikace přitom zaručuje nejen zařazení nových léčiv, ale také vyřazení léčivých přípravků, které byly nahrazeny léčivy efektivnějšími.
Stávající příloha č. 2 zákona č. 48/1997 Sb. obsahuje seznam skupin léčivých látek v počtu 521. V případě změny mezinárodní klasifikace léčiv provedené Světovou zdravotnickou organizací je podle mého názoru jedině právně čisté následně novelizovat také přílohu č. 2 zákona č. 48/1997 Sb., jak zde již bylo ve vystoupení pana zpravodaje k předcházející právní normě správně sděleno. V případě změny mezinárodní klasifikace léčiv provedené Světovou zdravotnickou organizací bychom tedy měli novelizovat přílohu č. 2.
Předložený návrh redukuje počet léčivých látek na 71. Zákon současně ukládá, že v každé skupině má být minimálně jeden léčivý přípravek plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. To by tedy znamenalo možnost výrazného snížení počtu léčivých přípravků plně hrazených ze zdravotního pojištění.
Argument předkladatelů, že navrženým zjednodušením bude příloha č. 2 srozumitelnější lidem medicínsky nevzdělaným, postrádá svůj účel. Důvody pro upuštění od klasifikační metody Světové zdravotnické organizace nejsou dostatečně vysvětleny a spíše signalizují určitý rozpor s výnosem Ústavního soudu č. 206/1996 Sb., kde již tehdy byla stanovena potřeba vymezit rozsah poskytovaných služeb přesně zákonem.
Předložený návrh poslance Cabrnocha a dalších zásadním způsobem mění pravidla rozhodování o rozsahu a dostupnosti léčivých látek v systému veřejného zdravotního pojištění a přesouvá tak nepřímo větší finanční zátěž na pacienta, aniž by tato skutečnost z hlediska společenských důsledků byla v návrhu hodnocena a zdůvodněna.
Předložený návrh neřeší společenský problém - vysoké náklady na léky, ale ve svých důsledcích je výhodný pro zájmové skupiny, které mohou mít v případě přijetí z navržené změny výrazný prospěch. Nedomnívám se, že zde bylo zbytečně hovořeno o členství pana poslance Cabrnocha v kategorizační komisi.
Návrh novely je předložen v situaci, kdy je v České republice vynakládán, jak už zde zaznělo, poměrně značný objem finančních prostředků na úhradu léčiv.
***